Článek
Že jsou Pražáci jiní, ví každý venkovan či vidlák. To tu bylo vždy a je to jakási tradice - nadávat na Pražáky, kteří jako náplavy připlouvají do opuštěných chalup, aby zde budovali svá letní sídla.
Bohužel sama Praha už není naše, společná, naše hlavní město plné památek, které čas od času stojí za zhlédnutí, ale nepřátelské území, kde sídlí ti, kdo nám nerozumí. Kde žijí ti, kdo žijí jinak a v úplně jiných podmínkách, než se žije ve většině ostatních regionů.
Od okrajových území zapomenutých krajů se toto území stále rozšiřuje. Na jedné straně Praha, kde seženete vše, co potřebujete, počínaje lékařskou péčí, městskou policii, která zajistí vaše bezpečí, když se státní policie takřka hroutí, kulturu, hospodu i bar, obchody na každém kroku, možná vyšší výdaje, ale také vyšší příjmy, možná i zubaře a v noci veterináře seženete. Vyberete dostatečně kvalitní základní i střední školu, tedy zajistíte vzdělání potomků na požadované úrovni.
Na druhé straně ostatní regiony, kde se občané dozvídají, co všechno se v rámci nutných úspor, politických chyb a špatných rozhodnutí bude muset zrušit, sloučit, tedy udělat ještě hůře dostupným. Kdo všechno nezvládá podnikání ve venkovských oblastech či v malých městech a bude muset ukončit činnost.
Nízké příjmy v regionech neumožní podnikatelům udržet služby. Končí tak pohostinství, vzdávají to kadeřnice, končí venkovské obchody a obyčejný nákup se mění v dobrodružnou výpravu. Kultura? Kina postupně končí svou činnost, není prakticky možné udržet divadelní soubor a upřímně, občas zajíždějí různé divadelní soubory spíše s agitkami namísto umění.
Tu a tam dorazí méně nároční interpreti „umění“, protože ty věhlasné hlasy tu nikdo nezaplatí.
Nad mnoha školami visí hrozba slučování či dokonce uzavření. Stejně tak nad menšími nemocnicemi, zavírají se celá oddělení, někdy celé nemocnice, pokud je tedy nezachrání Penta. Končí praktičtí lékaři a není možné je nahradit. Hravě je „zhltne“ Praha.
V noci se dostáváte do neřešitelné situace s nemocným zvířetem, bolavým zubem nebo je nutné volat záchranku i tehdy, kdy by problém vyřešili na pohotovosti. Nemáte-li auto či nejste schopen řídit, není zbytí. Ještě si můžete zavolat taxi, ale to je při zdejších příjmech takřka utopie.
Dopravní obslužnost je totiž také často na mizerné úrovni. Strašení povinností začít využívat elektroauta, na které nikdo nemá, se také moc pozitivního ohlasu nedočká. Lidé se potřebují dopravit do práce, vlastně takřka kamkoliv a jakýkoliv náznak toho, že jim tato potřeba může být omezena, je doslova děsí.
Zelená politika přináší jen strach, co přijde dál a především strach z toho, že přijdou o své domovy, které nedokážou udělat dostatečně „zelenými“.
Politici a s nimi Praha tyto skutečnosti úplně ignorují, protože Praha už je jiný svět, odtržený od reality ostatního území této země. Regiony jsou politicky vytěžovány tím, že se do nich politici zajíždí zviditelnit. Podívají se do skanzenu, moudře pokývají hlavami a zase odjedou.
Zanechají místa a oblasti bez dostatečného přístupu ke vzdělání, ke zdravotní péči, s omezenými službami, mizernými příjmy a kdysi nadějemi obyvatel, dnes už bez jakékoliv naděje, že si někdo všimne, že někdo něco opravdu udělá, že lidé tu chtějí žít když už ne jako v Praze, tak alespoň v bezpečí a s pocitem, že se dočkají pomoci, když ji budou potřebovat. Že jejich děti budou moci dál chodit do „své“ školy, že bude kam si sednout s přáteli na skleničku a že je někdo ošetří na „jejich“ středisku lékařské péče. Že jim nezavřou blízkou nemocnici, kde mohou bez problémů navštívit své nemocné blízké.
Sleduji tyhle známky ignorance už nějakou dobu. Najednou se nejezdí do Prahy na výlet, možná jen do ZOO. Nejezdí se tam za kulturou, vyjma snad velkých koncertů světových hvězd. Nejvíc jsem si to však uvědomila v okamžiku po střelbě na filozofické fakultě. Ze zdejší střelnice se ozývala střelba. Samozřejmě mě napadlo, že z piety a úcty k obětem by si tuhle zábavu měli hned druhý den odpustit. Později jsem se dozvěděla, že „to přece bylo v Praze“.
Bylo to v Praze, ale jako by to bylo v úplně jiné zemi, v zemi, kde nám nic nepatří, kde nás už nic nezajímá a kterou nezajímáme my. Jako by tam nezahynuli naši lidé. Bylo to v Praze. Někde jinde, mimo naši realitu.
Dokonce ani „německé platy“ premiéra Fialy nezabraly, jen další plk z mnoha, které už nikoho nezajímají, ani humor, ani vztek, jen lhostejnost. Výjimkou nejsou ani lidé, kteří do Prahy dojíždějí za prací. Jedou do jiného světa, kde se vydělávají peníze, ale není to jejich svět. Je to svět jiných lidí. Vlastně je to stejné, jako dojíždět za prací do kterékoliv jiné cizí země.
Z Prahy přichází kázání, jak máme správně žít a správně myslet, ale nepřicházejí podmínky, jak normálně žít bez pocitu zatracení a zapomenutí. Dopady krizí jsou tu jaksi citelnější, bolestnější a beznadějnější. Nikdo nevrátí ztracenou ordinaci nebo obchod či hospůdku, zato teorie o našem smýšlení a požadavky na způsob života sem tečou proudem. Jedinou obranou je nevidět, neslyšet Prahu.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-praha-je-ctvrtym-nejbohatsim-regionem-eu-40461424
https://www.pentahospitals.cz/?utm_source=search.seznam.cz&utm_medium=ppd&utm_content=hledani&utm_term=Nemocnice%20penta&utm_campaign=firmy.cz-13185107
