Článek
Především by neměla chtít vyhovět takzvaným společenským požadavkům, o které společnost zas tak moc nestojí, nebo jim nerozumí.
Jistě, moderní pohádka potřebuje jistou změnu, ale nové pojetí v duchu princezny, nebo princezen feministek a prince nekňuby není to pravé. Jen obrátit pozice prince a princezny nestačí, nebo možná jednou, poté už tenhle scénář nudí.
Navíc, může někdo tvrdit, že taková Maruška, která se vypraví do sněhové bouře pro fialky, je málo statečná žena? Nebo naše česká Popelka v podání Libušky Šafránkové není dosti feministická? Byť už to v pohádce není, dovedu si představit, jak milého prince hravě „srovná“ ve věcech vládnutí.
Tyto panenky nečekají pasivně za pecí na svého prince.
Právě Popelka v pohádce Tři oříšky pro Popelku je fascinující v tom, že se princi hravě vyrovná ve střelbě z kuše, jízdě na koni a na strom umí vylézt lépe, než on. Princ nemusí být nutně ufňukánek a mamánek, aby princezna mohla být parťákem, nikoliv ozdobným přívěskem.
Pohádka nemusí nutně stavět všechno na hlavu, aby byla zajímavá a moderní. Dokonce se ani nemusí vyhýbat společenským změnám, ale chce to skutečné umění, které nevnucuje, nerozvrací, ale přibližuje.
Hlavní pár může být vyvážený, ani jeden nemusí být slaboch, aby vynikla síla toho druhého. Vytvářet moderní dramata, případně moderní komedie, oblečené do „pohádkových“ kostýmů a kulis nestačí.
Protože to není pohádka. Podobných filmů vznikají v průběhu roku kupy a kupy, jen jinak oblečené.
Máme rádi statečné prince, krásné princezny, pohledné a zdatné chasníky, okázalá kouzla, pohádkové bytosti a šťastné konce. Ty jsou v pohádkách povinností. Dobro musí zvítězit nad zlem.
Zlo musí být vidět a slyšet, aby mocné kouzlo dobra mohlo vyniknout. Nějak nám pohádky zanevřely na pravou lásku, je jí dáno málo prostoru.
Se zlem se bojuje v každém akčním filmu, v každém fantasy, to ještě nedělá pohádku pohádkou. Dokonce není potřeba ani zápletka jako v detektivce, možná spíše naopak. Zápletka může být jednoduchá, ale hlavního hrdinu, nebo hrdinku má na cestě vést láska. Je jedno, jestli ke krásné princezně, nebo prosté dívčině, láska k princi, nebo dřevorubci.
To je pohádka. Možná proto, že většina z nás po té pravé, nefalšované lásce, schopné nám přinášet oběti, nebo jí něco obětovat na oplátku, stále touží.
Někdy se to nepovede, pak mnozí vyhlašují, jak je jim dobře, až skvěle samotným. Možná proto hledáme pravou lásku v pohádkách a když tam není, nebo jí není dán dostatečný prostor, pohádku zavrhneme. Chybělo koření lásky.
