Článek
Prý se to projevuje zvýšeným štěkotem, víc jsem přečíst nestihla. Škoda, ale zato mohu přinést zkušenost s pětihlavou uřvanou psí saní malé velikosti, zato velkých hlasů. Syndromem malého psa trpí zřejmě všichni.
Zavařili jsme si to sami a každý dobrý skutek musí být řádně potrestán. Doma už s námi bydlela Týnka, potomek maminky yorka a tatínka bišonka. Už tento původ je na pováženou. Trhlá po mamince, uječená po tatínkovi. Původně jsme si mysleli, že než jsme si pro ni přijeli, lovili ji chovatelé síťkou z terária. Později jsme pochopili, že je to blonďatý tasmánský čert.
Přes odpor manžela jsem jednoho krásného dne v přepravce na kočky přivlekla zachráněné štěňátko, chlapečka, též excelentního původu, maminka boston teriér, ovšem otec ještě teriérovatější Jack Russel.
Jsme zodpovědní, jako doopravdy, ne že ne. Ve vhodném věku byl pejsek objednán na kastraci. Při vší té smůle si při nějaké divoké hře s Týnou ošklivě zlomil nožku a byla nutná poměrně komplikovaná operace. Také drahá, samozřejmě. Od té doby manžel občas Jaspera láskyplně tituluje „nejdražší vořech ve střední Evropě“, aby z Jaspera vypáčil jakýsi vděk. Marně. Na kastraci jsme v tu chvíli zapomněli, báli jsme se.
Operace se úplně nezdařila, Jasper se o nožku jen opírá, ale po třech je i tak rychlý, jako blesk. Zotavil se rychle a …nu, došlo k nejhoršímu.
Budoucí rodiče nebyli přistiženi, takže když jsme si všimli, že Týnce roste bříško, bylo už pozdě a nezbývalo, než dát přírodě volný průchod. Příroda se vybarvila a narodilo se trio příšerek. Nejdřív jsme mysleli, že je dáme hodným lidem do dobrých rukou. Ti lidé, ozývající se na inzerát byli divní a já jsem měla fakt špatný pocit, že když jim štěňátka dám, nedopadne to dobře. Inzerát jsem smazala a příšery zůstaly doma. Od té doby mám dobrý pocit, značné škody na majetku, binec všude a brzy k tomu všemu ještě ohluchnu.
Tatínek Jasper disponuje silným hlasem a ještě navrch umí svůj štěkot proložit vytím a to jsou výšky, že by mu je nejedna operní diva záviděla. V jeho podání to však rve uši.
Potomstvo zdědilo excelentní ječák po dědečkovi bišonkovi, frekvenci štěkání po temperamentní jorkšíří babičce a schopnost jekotem a řevem ohlušit všechno, co se kde šustne s temperamentem Jack Russela. K tomu si přičtěte sílu smečky a před tou spoustou decibelů se stydí nejen motorovka, ale i helikoptéry nás raději oblétávají. Na veterinu chodíme raději na dvakrát, protože jejich hlasy ruší citlivé přístroje na klinice.
Kdykoliv se něco šustne, což bývá občas vstup vetřelce do domu, častěji cokoliv podezřeleho, jako padající uschlý list z nějaké pokojovky, nešikovné zachrastění hrncem, nebo podezřelý zvuk mobilu, jsou odhodláni to zabít. Vystartují z jakéhokoliv místa, kde zrovna spí, z opěradla křesla, z postele, z našeho klína, semknou se do houfu a s řevem se řítí k podezřelému místu. Pět do široka rozevřených tlamiček, příšerný řev a …nic. Zajímalo by mě, co by dělali, kdyby nám do domu vnikla například doga. Nebo zloděj.
Mám hrozně špatné svědomí, když se na mně valí všechny ty články o socializaci, výcviku a výchově psů. Zkuste vychovávat pět psích mozků naráz. Cvičit je každého zvlášť by valný efekt nepřineslo, protože se vrátí do smečky a ihned zapadne do starých stereotypů.
Kdybych je cvičila osobně, je to práce na plný úvazek a musím je především uživit, tedy podporovat výrobce granulí a konzerviček a kapsiček a dbát na jejich zdtaví, čímž přispívám k blahobytu veterinářů.
Poslat TOHLE někam na výcvik? Počítám, že by je nejspíš brzy vyhodili za vrata a poslali SMSku, ať si je tam vyzvedneme a tu klec na tygry nám nechávají jako bonus.
Po pravdě úplně nevím, kdo z těch psích odborníků by skutečně uměl a kdo se jen tak chvástá v instruktážních videích s dávno vycvičenými psy. Znám to z koňařiny, video s ukázněným, vstřícným koníkem, který zná a umí a zvládnout vzpurného, bázlivého koně se zlou minulostí je úplně jiná kapitola.
Tady je navíc každý odborník na psy. Proto jsem se bála dát ta mimina pryč. Jak by dopadla, kdyby to někdo nezvládl?
Ne, nejsou agresivní, ani mezi sebou ne, ačkoliv ten řev při hře zní jako rvačka dvou vzteklých tygrů. Přeřvat je nelze, plácnout také ne, zkuste si plácnout něco tak rychlého a kličkujícího, jako je zajíc a pod židlí neproběhnete, křeslo nepřeskočíte.
Vypadá to, že z téhle káznice se nedostanu, dokud budou živí. Nicméně, mohu podotknout, že škody na majetku se umenšily časem. Ne proto, že by se komando polepšilo, ale protože my lidé jsme prošli procesem učení a postupně odstranili všechno zajimavé z dosahu.
Na nový nábytek mohu zapomenout, ale čas od času koupím nové natahovací přehozy, když už jsou díry moc velké a v pračce by se to rozpadlo. Možná zvážím kovový zahradní nábytek a plastové boxy. Zlikvidovali sice hromadu plastových misek, ale box?
Stejně nechápu, jak někdo může jen tak odložit psa. Vždyť i když je příšera, je to milující živá bytost. Možná mi uniká cena těch hromad zbytečných krámů, kterými se obklopujeme a které mohou naši psí kamarádi občas zničit, protože oni nerozumí tomu, kolik to stálo a proč nám to tu stojí, nebo se jen tak válí okolo nás.
Jaký je vlastně rozdíl mezi drahou, designovou skříní a obyčejnou? Žádný a za pár dní přestanu vnímat tu radost z drahého kusu. Zůstane skříň, kam si pověsím kabát.
Ti potrhlí čokli mě neomrzí nikdy. Naštvou, to ano, vytočí do běla hravě, ale když se přijdou přitulit a nechtějí mi zrovna sežrat román, který čtu, je to chvíle, kterou bych nedala za nic na světě.
