Článek
Ze svátku svatého Valentýna se stala povinnost, často ho doprovází velká očekávání a také velká zklamání, když očekaváme dárek a on nepřijde, protože protějšek jednoduše zapomněl, nebo dokonce hůř, tento svátek ignoruje.
Nebo dárek přijde, ale není to přesně to, co bylo očekáváno, případně je to něco úplně jiného.
Je to škoda, svatek svatého Valentýna není žádný americký výmysl, jak se nám mnohdy zdá. Tato tradice pochází už z dob starého Říma, kdy svatý Valetnýn přes zákaz oddával mladé páry v křesťanském rituálu. Za to zemřel mučednickou smrtí.
Američané tento svátek jen využili ke komerčním účelům a v této pro mnohé nepříjemné podobě se dostal k nám.
Svátek svatého Valentýna je tedy skutečně především oslavou věrné lásky a lásku lze vyjadřovat mnoha způsoby. Nemusí to být predražená kytice růží, drahý šperk a dokonce ani ne povinná vášnivá noc.
Právě tlak na povinnost způsobuje v někom odpor, ale jaksi se to očekává. Jdeme a kupujeme předražené kytice, plyšáky, pokud možno se srdíčkem, sladkosti, zabalené a ozdobené předraženými kousky plastu a večer se nějak přemůžeme.
Jenomže skutečná láska je tichá, vytrvalá a pokud možno celoroční, není třeba se hroutit, když se nepovede. Můžeme to napravit příští rok, nebo zítra, kdy bude večeře i sklenička dobrého vína chutnat mnohem víc, protože dnes ještě cítíme únavu, přepadla nás viróza, nebo jsme…prostě zapomněli. Někdy stačí říct „mám tě rád“.
Tady je jeden valentýnský příběh, kdy se Valentýn úplně nepovedl. Nebo naopak?
Těhotná Radka, takřka před porodem neočekávala ani svůdné pradélko, ani vášnivou noc, ale pozvání na dobrou večeři a kytičku by dostat mohla.
Osud však občas dělá naschvály. Radka se vydala nakoupit do blízkého supermarketu a cestou ji napadlo, že by se mohla vydat i kousek dál. V nepříliš hezké garsonce, kde s manželem bydleli, než našetří na vhodný byt, si připadala poněkud stísněná. Napadlo ji tedy, že se podívá alespoň do výloh obchodů na něco hezkého, co by mohla dostat jako valentýnský dárek.
V jedné z ulic plných výloh si všimla svého manžela, který měl být přece v práci. Nebyl, s krásnou, štíhlou blondýnou nakládali do auta velkou palmu, o které Radka už dlouho snila, kterou si však v tmavé garsonce nemohla dopřát. Než se stihla vzpamatovat, nasedli oba do auta a byli pryč.
Kdo ví, jestli to bylo rozrušením, nebo přišel čas, ale cestou domů plačící Radku přepadly porodní bolesti.
Zoufale volala maminku, aby přijela, potřebuje odvézt do porodnice. Maminka věděla, že Radka plánovala porod s manželem, ale na nic nečekala a za dcerou vyrazila. Kdo ví, co se stalo, dozví se to později, teď jde o čas.
Když naložila plačící dceru, která se kroutila bolestí do auta, cestou ji jen napomínala, ať mlčí a dýchá.
V porodnici se maminka ohlásila jako doprovod a po nutných přijímacích formalitách, když byla Radka umístěna na porodní pokoj, se konečně mohla zeptat, co se vlastně stalo.
„Mami, Jirka někoho má. Stěhovali si palmu, asi do hnízdečka lásky“, vzlakala Radka mezi stahy a plačem.
„Já ty chlapy rovnou zabiju!“, vykřikla maminka.
„Tak teď jen klid holčičko, všechno je v pořádku, jdu jim s tátou zavolat, ať sem letí, třeba vrtulníkem, ale hlavně ať je tu včas. Vysvětlí ti to sám.“
Jirka se přiřítil pravě včas, aby nezmeškal narození dcerky.
„Promiň, promiň lásko, nenapadlo mě, že to špatně pochopíš, mám rád jenom tebe“, drmolil překotně.
Když se Radka po porodu trochu vzpamatovala, dozvěděla se, že krásná slečna je sice možná krásná, ale hlavně je zahradnice a majitelka zahradnictví. Palmu a další květiny, o kterých Radka snila v novém bytě, měla přesadit, protože v prodejním substrátu by se jim nedařilo. Přesadit je měla v novém bytě, na který se jim složili rodiče. V tom bytě, který měl být pro Radku valentýským překvapením. V bytě, o kterém společně snili, ale ani s hypotékou by na něj zatím nedosáhli.
V bytě, kde měla být dnes oslava svatého Valentýna, společná večeře a kytek spousta…"a tak vůbec", zakončil Jirka svůj výklad.
S oběma otci, vlastně už dědečky, totiž finišovali poslední úpravy v bytě, když přisel telefonát maminky, že holčička přichází na svět.
Maminka má vždycky pravdu, takže všem mužům vynadala, protože jim říkala, že taková překvapení v posledním měsíci těhotenství nejsou dobrý nápad. Ukecali ji a takhle to dopadlo!
„Dobře to snad dopadlo, ne?“, hájili se pánové.
Radka se už do tmavé garsonky nevrátila, protože pánové tentokrát bez překvapení, zvládli stěhování dřív než Radku s holčičkou propustili z porodnice.
„Tak tu palmu chci ještě jednu, za všechno to utrpení“, ocenila Radka výsledek překvapení poněkud příkře.
Potom se však usmála.
„Tak kdy bude valentýnská oslava k narození Valentinky?“
