Článek
Bohužel, nejen ten jeden rodič a zastánce volné výchovy a jeho nevychované dítě. Protože společnost má s tímto “ materiálem" své zkušenosti a zároveň nemá možnost, jak předem rozlišit vychovávané a nevychovávané děti a vychovávající a nevychovávající rodiče, tam, kde to je možné, zakáže vstup s dětmi preventivně.
Problém nabyl takového rozsahu, že i soudní rozhodnutí se spíše začínají přiklánět na stranu podniků, které vstup dětem zakázaly a k odůvodnění postačí, že se zaměřuje na jinou klientelu.
Nepředpokládám, že by zastánci volné výchovy, nebo spíše žádné výchovy, usilovali právě o to, aby děti byly nevítané. Všechny děti, nejen ty jejich.
Opravdu nemám potřebu strkat nos do toho, jak se tito rodiče a jejich děti chovají a co dělají doma. Jestli jim nevadí, že jim jejich robátka o půlnoci skáčou po hlavě, protože děti nejlépe vědí, kdy mají jít spát, tím méně to trápí mě. Stejně tak mi nevadí, když jim jejich dítko hodí doma talíř pod nohy, protože krupicovou kaši nejí. Je mi vážně jedno, že děťátko doma lítá, vřeští a kácí nábytek., protože je to přece dítě a děti běhají a křičí. Dokonce mi ani nevadí, že dítě kopne maminku do holeně, protože dává přirozeně průchod svým emocím.
Potíž je, že své dítě odmítají učit, že je rozdíl mezi domovem a společenským prostorem, kde se pohybují jiní lidé, kteří na jejich roztomilé drobečky nejsou zvědaví. Vážně, nejsou. Tyto děti vadí. Možná vám to jako rodičům ještě nikdo neřekl do očí, ale vaše nevychované děti okolí nesnáší.
Nevím, jestli vám šlo při výchově přesně o tohle, tedy aby vaše děti byly nevítané, nebo dokonce nežádoucí, ale ony jsou. Že se vám to nelíbí? To ale nikoho nezajímá. Nikdo není zvědavý na umatlané, zanedbané dítě, pobíhající a ohrožující všechny okolo, které otravuje svým křikem a protože ho rodiče zanedbávají, obtěžuje všechny okolo svým dotíráním.
Doma si dělejte, co chcete, nejste-li ochotni uspávat své dítě, ať se klidně projevuje do půlnoci, jestli vás obtěžuje mu vysvětlit, jak má správně jíst, ať si patlá kečup na vaši sedačku, jestli se vám chce oblékat a obouvat školáka, protože se vám nechce dítě naučit se správně oblékat, tak prosím. Je to jednoduše lenost a neochota věnovat dítěti potřebnou pozornost.
Není třeba zacházet do extrémů, není třeba dítě bít, neposlechne-li ihned. Ostatně, zcela správně je už i u nás bití dětí zakázáno. Bití je jen druhý extrém projevu lenosti ve výchově.
Neříkejte mi, že dítě, kterému je věnována patřičná pozornost rodičů, se nezvládne bez vzpouzení, nebo dokonce vztekání, přiměřeně chovat na veřejnosti. Chci, a nejsem jistě sama, mít klid od vašich dětí. Ano, jejich křik mě v restauraci ruší, nechci si s nimi ani povídat, ani si s nimi hrát. Od toho mají své rodiče.
Neomlouvejte svou lenost volnou výchovou, nic jiného to není. Když se svému dítěti budete dostatečně věnovat, jednoduše nebude mít čas obtěžovat ostatní.
Pokud víte, že dítě potřebuje pohyb a aktivitu, je opět na vás, rodičích, vybrat k tomu vhodné a především bezpečné místo. Není vhodné a ani není fér vůči dítěti, vzít ho někam, kde se bude nudit a zlobit. Bude nevítané a vy také. Že je vám to jedno? V některých případech lhostejnost ke všemu a ke všem, včetně vlastního dítěte, opravdu nelze přehlédnout.
Nepůjdu si sednout k dětskému hřišti, nepůjdu do restaurace přívětivé k dětem, jednoduše proto, že už žádné svoje děti nemám a už si naopak vychutnávám život bez dětí. Tak se prosím postarejte, ať se děti chovají tak, aby neobtěžovaly, případně si dejte tu práci a přemýšlejte o tom, kam s dítětem zajít, aby se mohlo projevovat, jak chce.
Jestli se pod pojmem volná výchova myslí to, že „zapomenuté“ dítě ruší všechny okolo, je to jen lenost, žádná výchova. Žijeme v civilizaci, ne v džungli a existují jistá pravidla hry, někdy zvaná etiketa, abychom se samým nadšením z volnosti navzájem neušlapali. To platí i pro děti. Proč? Protože dítě není exotické zvířátko, je to člověk a žije mezi lidmi.
Samo z toho nevyroste, přestane být roztomilé a nikdo si před ním nesedne na zadek jen proto, že existuje. To jen pro rodiče je jejich dítě úžasné a jedinečné, cizí lidé nemají potřebu nad ním žasnout a nadšeně se kochat jeho roztomilým okopávaním židlí a ječením.
Seznamte dítě s realitou vnějšího světa včas, než ho svět odmítne. Život není o tom, že si každý dělá, co chce, pokud chce žít mezi lidmi.
