Článek
Přibližně v 70.letech minulého století mi muž oznámil, že k nám večer přijde návštěva z Dánska. To pro mne znamenalo uvařit něco speciálně českého. Navrhl mi, že nejlepší budou chlupaté knedlíky. Neměla jsem s nimi žádné zkušenosti. Vzala jsem kuchařku a začala. Ze začátku šlo všechno přesně podle ní a mně stouplo sebevědomí. To jsem ještě netušila ten konec. Krásně vytvarované chlupáče nepřežily var ve vodě a rychle se změnily v nehezkou mazlavou šlichtu, kterou by nepohrdla jen družstevní prasata. Blížila se doba příchodu návštěvy a já jsem neměla pro ně připraveného vůbec nic. Tak co teď? Ze zoufalství jsem vytáhla z mrazáku balíček hub. Houbový mišmaš jsem přihodila k té šlichtě a čekala, co se stane. A stal se zázrak. Obojí suroviny se spojily v jakousi omáčku, která byla při ochutnání docela dobrá. Jako přílohu jsem použila kupovaný houskový knedlík a s hrůzou předložila návštěvě. Muž na mě koukal jako vrah a česky pravil, že mě zabije. Návštěva dlabala, za ušima boule. Říkala, že v životě nic tak dobrého nejedla. Asi to bylo těmi houbami, které doma v Dánsku nesbírají a ani nejedí.
Pro velký úspěch jsem se několikrát snažila toto „dánské jídlo“ opakovat, ale nikdy se mi již nepodařilo.
