Článek
Vyrůstala jsem v rodině houbaře. Sběrem těchto darů lesa byl můj otec proslulý. Často bral na houby i mne a já jsem to zkoušela zase na svém vnukovi. První zážitek měl Kuba asi v 9 měsících. Do lesa jsem ho dovezla připoutaného na kole. Tam jsem ho odvázala a ukázala jsem mu, co jsou houby a jak se to sbírá. Mezi mladými borovicemi byly stovky zrnitých klouzků, o které místní lidé nemají vůbec zájem. Protože ještě neuměl chodit, lezl po zemi po čtyřech a úspěšně jim trhal hlavy. Na vydolování noh ještě neměl sílu. Bylo na něm vidět, jak je šťastný. Doma jsem mu ukázala atlas hub a byly to jeho nejmilejší obrázky.
Pokračování přišlo o několik let později. To už znal různé druhy, včetně těch málo známých. S oblibou sbíral sluky (velmi chutný druh pavučinců). Jednou se na jeho nalezišti objevila cizí paní a hned na něm vyzvídala, co to je za odrůdu, a že si je také nasbírá. Kuba jí s nevinným pohledem desetiletého kloučka poučil, že to je do sběrny a musí mít od jara na houby smlouvu. Paní smutně odešla a já jsem mu vytýkala, že lhát se nemá. Překvapivě mně vysvětlil, že žádný houbař neprozradí své naleziště, a přece to té paní nenecháme. Ta si může jít do knihovny, půjčit si atlas a naučit se to. Není čestné zpovídat v lese děti.
Jakub dnes již studuje na vysoké škole a stále sbírá houby celoročně.
