Článek
V době protektorátu stačily potravinové lístky jen na bídný život. Kdo mohl, pěstoval zeleninu, brambory, pšenici a choval drobná hospodářská zvířata. Na jednu rodinu směla být jen 1 husa. Kdo jich měl více, musel je odevzdat a dostal za ni 10 korun. Po jednotlivých domech chodily hospodářské kontroly.
Pokud to byl český četník, bylo dobře. Když objevil více hus, náhle oslepl a zaregistroval jen jednu. Horší bylo, když se ohlásil člen německé hospodářské kontroly. To český četník oběhl napřed domácnosti a ohlásil, co se chystá. To potom nastaly husí manévry. Musely se někam schovat. U nás se nosily i s podsadou na půdu. Husa je ale lepší hlídač než pes. Traduje se, že jednou zachránily i Řím.
Když uvidí někoho cizího, začne hrozně kejhat, a tím se prozradí. Teď nastala moje chvíle. Musela jsem si vzít malou stoličku, dát ji mezi obě podsady a husám držet zobáky, aby byly zticha. To bylo dost náročné. Vůbec se jim to nelíbilo, všelijak se kroutily a snažily se mě štípat. Tak jsem jim šeptala, že je přece Němcům nedám, ale tomu nechtěly rozumět. Ulevilo se mi až když kontrola odešla. Bylo toho na pětileté dítě dost.
Ještě dnes si při příchodu na půdu vzpomenu na tu nemilou povinnost. Neumím si představit, že by toto dělaly současné malé děti. Ale to byla jiná doba a my jsme byli hrdí na to, že umíme rodičům pomoci.
