Článek
Za války jsme bydleli na vesnici, takže jsme si mohli pěstováním zeleniny a ovoce a chovem drobného hospodářského zvířectva přilepšit. Měli jsme králíky, slepice, kachny a hlavně husy. Ty byly pro nás nejcennější, daly se totiž zpracovat zcela bezezbytku. Peří se oškubalo a v zimě dralo jako náplň do polštářů a peřin. Tuhé části po draní přišly do kompostu jako zdroj dusíku. Konce křídel, zvané kosatky, sloužily na vymetání kamen. Upečené kosti se obrácenou sekyrkou roztloukly slepicím. Těm to moc chutnalo. Jakmile uslyšely známý zvuk, hned se přiběhly poprat o lahůdku.
Z vykuchaných drobů se kromě pochoutkových jater a žaludku využily i střeva a jícen. Ten se plnil nádivkou a pekl zároveň s husou. Nejvíc práce dala střeva. Ta se musela podélně rozříznout, vypláchnout, pomocí sole důkladně vymnout a opět pečlivě vypláchnout. Měli jsme vlastní studnu, takže s vodou se nemuselo šetřit. Dále se zpracovaly pařátky, to znamená umýt, sloupnout a na ně babička namotávala opracované střevo. To se dávalo vařit jako základ pro polévku. Nám dětem nejvíce chutnaly ty pařátky a ta chuť mi zůstala dodnes. Ještě když jsme chovali před několika lety slepice a brojlery, vždy jsem si tu pochoutku z dětství vařívala pro sebe za značného pošklebování zbytku rodiny. Po dlouhé době jsem se letos vrátila do dětských let. Na velikonočním farmářském trhu jsem objevila tácek s opracovanými velkými pařáty, a to za přátelskou cenu 42 Kč. S radostí jsem si ho koupila a nevím, proč se na mě okolostojící zákazníci útrpně dívali.
