Článek
Janička se do školy velmi těšila. Uměla již plynně číst i počítat, ale kreslit a psát bylo pro ni utrpení. U zápisu vše zvládla, avšak katastrofa přišla u kreslení. Soudružka učitelka jí dala tužku a papír s tím, že má nakreslit tatínka nebo panáka. Dcerka měla hned dotaz: „Tak tatínka nebo panáka?“ Nic netušící učitelka řekla, že tedy panáka. Tu postavu ještě zvládla, ale ruce byly kamenem úrazu. Byly na nich jen čtyři prsty. Pedagožka měla připomínku, že dítě asi není zralé pro školu. Normální děti vždy nakreslí prstů pět. Zeptala se proto dcerky, proč nenakreslila všech pět prstů. Ta se na ni podívala a řekla, že chtěla panáka. A ty přece mají jen prsty čtyři. Všichni panáci ve večerníčcích to tak mají. Kdybyste chtěla nakreslit tatínka, tak ten by měl prstů pět. Udiveně jsme se na sebe se soudružkou podívaly. Já jsem to také nevěděla. Tím zápis skončil. Od té doby vždy počítám u různých panáků prsty. A to mi je již 85 let. Mají skutečně jen čtyři.
Obdobná situace se odehrála u zápisu mého vnuka. Ve výborné školce učitelky dokonale připravily děti do školy. Naučily je znát písmenka a z nich sestavit své jméno. S tím se chlapec hned při zápisu pochlubil. Dcera s učitelkou kamarádila, takže ta znala jeho jméno. „Ty jsi Maty, viď? Tak tady jsou různá písmenka a sestav z nich své jméno.“ Budoucí školák si je znechuceně prohlédl a řekl, že to prostě nejde. Paní učitelka mu vysvětlila, že tam je MATY. A teď to přišlo: Já jsem Maty jen doma a u kamarádů, ale ve škole a na úřadě jsem Matyáš. A dlouhé á a š tady nejsou. My jsme se to tak naučili ve školce.
