Článek
Autor.MarieG spisovatel
Možná jednou potká lásku.
Příběh mladé ženy, která neznala pohlazení matky a vlídné slovo otce.
Byl hezký den, když přijela na svět. Malinký andílek, plavé vlnité vlasy a také hezká.
Když ji matka donesla domů, tam ji čekali 2 bráškové.
Táta nic moc, ale matka zatím snažila se udržet ji na životě.
Čas utíkal, už nebyla láska rodičů, jen od mala dřina a poslouchaní ne právě nejmilejších slov otce.
Když vyrostla a ukončila střední vzděláni, rozhodla se odejít. Už nezvládala ponižování a příkazy, které byli ne právě nejrozumnější.
Nezanevřela na svět, na úctu k lidem a stala se z ní opatrovatelka nemocných, který potřebovali cizí pomoc. Věnovala jím lásku a snažila se jím trochu ulehčit život, který jím zůstával.
Potkala přítele a odešla žít do ciziny.
Doufala, že život konečně jí dopřeje štěstí, ale omyl. Snažila se jak jen uměla.
Po létech ne právě nejlepších ukončila vztah a vrátila se domů, do malé vesníčky poblíš hor. Milovala přírodu a zvířatká, bez kterých neuměla žít.
Snažila se jím dát svou něhu a lásku.
Jak je v katolických rodinách za užité, matka chtěla ať si najde muže, ale jí poznačil život s mužem, tak věřila jen sobě a zvířatům.
Nadále však v rodině přetrvával ne nejlepší život.
Nikdy nepoznala objetí matky, pohlazení a pochopení. Vždy muselo být jak ona řekla.
Jediný kdo ji chápal byl brácha.
Byla to jediná opora, kterou v rodině měla. Malá vesnička ji nedávala naději na lepší život.
Pokračovala v opatrování lidí i když je to neskutečně namáhavá práce po psychické stránce,
Byla ráda, že nemusí být doma.
Za léta co žila s přítelem poznala různé práce, ale po návrate domu ohlásila agency co zaměstnávali lidi na opatrování v cizině.
Časem však tahle práce ji hodně vyčerpávala a přemýšlela o změně.
Nebála se žádné práci.
Její srdce však toužilo po lásce, důvěry a hlavně úcty. Chybělo jí pohlazení co poznala, ale nebylo to od muže, ale od kamarádky.
Příběh je skutečný i já věřím, že přijde chvíle, kdy se naplní její přání.
Spoustu let uběhlo od rozchodu s přítelem, ale její víra a naděj trvá nadále. Věří, že najde člověka, který ji nedá najevo , že je něco víc. Věří pořád, že jednou potká člověka s kterým bude do konce svého žití.
Člověka co má ráda také přírodu, zvířata a nepovyšuje se.
Věří, že jednou jen tak náhodně najde si jí láska po které touží.
Lásku, která ji bude opětovat vše co ona do vztahu dá.
Její duše je ale pořád čistá, věří na dobro, že lidi nezapomněli na úctu k člověku, je nás spousta, co by jsme tuhle práci nezvládli.
Proto patří má úcta těmto lidem, zda jsou opatřovatelé, zdravotníci a lidi co obětují i život za záchranu jiných.
Léta utíkají a její rozhodnutí je jít dál, najít vhodnou práci která ji bude zdravotně vyhovovat, kde možná potká svůj osud.
