Článek
Autor: Marie G, spisovatelka
Slib pro sestřičku
Příběh dívky, která si slíbila, že odhalí vraha své sestry.
Narodila jsem se ve větším městě v jižních Čechách. Rodiče měli malý obchod s ovocem a zeleninou. Kromě toho prodávali květiny, které pěstovala moje maminka, milovala hlavně růže a lilie. Otec jí postavil skleník, kde spolu se svým otcem pěstovala květiny. Byl také milovníkem květin a pěstoval také bonsaje různých tvarů. Měla jsem sestru Věrku, které bylo 7 let
To byla naše tanečnice. Zbožňovala tanec hlavně balet. Byla moc pěkná, plavé kudrnaté vlasy pomalu po pas. Byla naše malá princezna.
Rodiče ji dali do kurzu baletu.
Byla hodně dobrá a moc krát se stalo, že rodiče si lámali hlavu, po kom to zdědila.
Já jsem byla spíše jako kluk, neměla jsem ráda dlouhé vlasy. V dětství jsem měla víc kamarádů než kamarádek.
Mně zajímalo čtení, detektivky a knihy z prérie o kovbojích.
Postupem času jsem se věnovala spoustu sportům. Lukostřelba, ale také hodně jsem četla o zbraních.
Maminka stále mluvila. Miluško měla by ses zajímat více o domácnost a o vaření, jednou to budeš potřebovat, když si najdeš partnera.
Hodně mě to pokaždé rozčílilo.
Už jsem Ti maminka řekla, že nikdy nechci žádného muže, nebo jak je náš táta takový se nerodí sama si to vždycky říkala, tak prosím nikdy mi to neříkej.
Táta mě měl moc rád, možná proto, že jsem se více zajímala o práci kolem domu a také jsem moc krát pomáhala ve všem, co dělal.
Pokaždé říkal mamince… nech ji, když bude jednou chtít najde si, ale teď ať dělá, co ji baví.
Na střední školu jsem nastoupila na gymnázium, zatím jsem nebyla rozhodnuta, jaký obor si vyberu, když bych šla na Vysokou školu.
Dětství jsme měli nádherné, rodiče nám byli příkladem, učili nás skromnosti a úctě ke starším lidem, ale hlavně být hrdý na svou vlast.
Pokaždé jak jsem četla nebo viděla v televizi o lidech co ublížili dětem, nebo lidem bez příčiny a také podvodníci co podvodům připravili lidi o spoustu peněz nebo dokonce o bydlení, jsem říkala budu policistka, anebo budu studovat právo tak dostanu zle lidi do vězení.
Otec říkal… tak to je pro Tvou povahu to nejlepší řešení v budoucnosti.
Byla jsem ve druhém ročníku na Střední škole, když nám otec zemřel na otravu krve.
Nepřiznal se mamince, že měl úraz.
Nemohla jsem to pochopit, musel mít velké bolesti a maminka to necítila, že se s otcem něco děje.
Po roce si máma našla přítele. Byl policista. Od samého začátku se mi moc nelíbil, jeho chování bylo zvláštní.
Někdy měl i na mně blbé poznámky, ale moc měl ráda moji sestřičku. Hodně krát jsem viděla, jak si ji vzal na klín, hladil ji po vlasech a pokaždé něco šeptal ji do ucha.
Když se máma ptala, co šeptá sestra neodpověděla, jen to je tajemství. Ségra velmi ráda také kreslila věci, co jí právě proběhly hlavou.
Moc krát jsem řekla mámě, že se mi nelíbí chování jejího přítele vůči sestře.
Její odpověď byla pokaždé ..závidíš ji, má ji ráda jako kdyby byla jeho dcera.
Většinu času jsem trávila ve své cimře.
Po maturitě jsem se rozhodla jít do Anglie. Máma mi to vyčítala, že nejprve ať si udělám Vysokou školu. Moje odpověď byla. …Máma rozhodla jsem se nejprve vydělat peníze a pak studovat na policejní akademii v Londýně. Mé rozhodnutí bylo ovlivněno, že jsem nemusela mami přítele.
Ségra plakala, když jsem odcházela. …budeš mi moc chybět sestřičko…
Neplakej Věrko, jednou přijedeš za mnou s mámou na dovolenou.
Našla jsem si práci u soukromníka, co pěstoval květiny v malém městě nedaleko Birminghamu.
Měl obrovskou zahradu, kde byly různé květiny.
Když jsem mu řekla, že se vyznám v květinách hned mě přijal.
Bývala jsem blízko v pronajmutí u starší paní, se kterou mi seznámil majitel květinářství. Byla to milá paní a moc jsme si rozuměli.
Byla i mou učitelkou, abych se úplně zdokonalila v angličtině.
Měla jsem ji ráda, jako kdyby byla moje babička. Oslovovala mě Míla, nebo tak ji to lépe šlo.
Byla jsem krátce v Anglii, když mi maminka poslala telegram. Ztratila se nám Věrka.
Policie vyhlásila pátrání, ale stále o ní nebylo nic slyšet.
Nemohla jsem pochopit, jak se to mohlo stát, pořád jsem měla špatné tušení.
Matka to špatně snášela. Byla jsem velmi netaktní vůči mámě, vyčítala jsem jí, že krátce po smrti otce si namluvila přítele, který byl zrovna ne nejlepší. Když jsem přijela na dovolenou domů ptala jsem se, kdo ji viděl naposledy. Máma mi řekla, že ten den šla s jejím přítelem na chatu chytat ryby, ale domů se už nikdy nevrátila. Nechápala jsem, vždyť ona to neměla oblíbené. Měla jsem z její odpovědi špatné myšlenky.
Policie vše prohledala a mámy přítel řekl, že odešla sama domů, ale viděl, jak ji vzal neznámý kluk na kolo, nebylo mu vidět do tváře.
Prohledali celé okolí, ale nic nenašli, tak případ za tím byl veden stále otevřený.
Policie vyhlásila celostátní pátrání.
Máma se krátce po ztrátě Very rozešla s přítelem a všechno prodala.
Bylo to divné, že sám navrhl rozchod.
Chtěla jsem, aby přijela za mnou do Anglie, že ji najdu práci tady a může dělat tady, kde dělám já. Velmi dobře se vyznala v práci kolem květin.
Nechtěla, odešla žít do Polska, kde měla rodinu.
Moc jsem neznala tu rodinu, nebo rodiče mi o ní nikdy nemluvili.
Po dvou letech, jsem se přihlásila k policii. Nebyl problém, nebo majitel co jsem u ní dělala mi dal dobré doporučení znal se s policií velmi dobře.
Stále jsem měla zvláštní sny o sestřičce, jak prosí o pomoc.
Byla jsem z toho někdy dost nerovná.
Věřila jsem, že neodešla někde do ciziny, spíš mě napadlo či jí neunesli, nebo někdo ji ublížil a pak zabil.
Zkoušky na akademii jsem zvládla v pohodě. Po ukončení jsem nastoupila na policejní stanici v Birminghamu.
Město, kde bylo více cizinců než Angličanů.
Hlavně Indové, ale také mnoho cizinců z jiných zemí.
Práce bylo v každé směně hodně hlavně o víkendu. Také zde bylo mnoho případů násilí a vraždy.
Ne všechno se nám podařilo objasnit. To mě nejvíc trápilo, nebo mi připomínalo moji sestřičku.
Zájem o seznámení od kolegů jsem měla, ale můj zájem zatím nebyl.
Ráda jsem si vycestovala s kolegy na koncerty rock skupin nebo country. Měla jsem ráda hlavně country, ale pomalu veškerou hudbu.
Poznala jsem spoustu celebrit.
Zajišťovali jsme hladký průběh koncertů, proto jsem se seznámila i osobně s některými celebritami. Hlavně Bonnie Tyler, Chris Norman a z mnoha dalšími z ciziny.
Volný čas jsem věnovala setkáním s partií, co dělali se mnou a pár policistů z oddělení kriminalistiky.
Zajímala jsem se, jestli je možné dostat se na oddělení kriminalistiky.
Kolegyně mi představila bráchu, co dělal při kriminálce. Docela prima kluk. Nebyl jako naši kluci z oddělení, byl dost zamlklý. Bylo to jako kdyby pořád přemýšlel.
Řekl, že se zeptá, zda si mohu dát žádost o přeložení.
Já jsem se zatím nechtěla ptát velitele policejní stanice, kdyby mi to nepovolili. Byla jsem pořád cizinkou. Státní občanství jsem zatím neměla. Pak jsem se ale rozhodla jít na testy, které musel každý žadatel o občanství ukončit.
Kluci z oddělení a kolegyně Mary Anna mně velmi pomáhali. Byly to náročné testy, ale zvládla jsem to.
Stala jsem se občanem Spojeného království.
Nebyl ani měsíc po zkouškách, kdy mi velitel oznámil, abych napsala žádost o přeložení ke kriminálce.
Měla jsem velkou radost.
Hodně jsem se spřátelila s bývalou kolegyní Mary Anna a její bratr Paul, byli moji nejlepší přátelé. Mary An byla mojí parťačkou u policie. Byla jsem velmi ráda, že mě přidělili k ní, byla velmi dobrá a já za tu dobu získala spoustu zkušeností. Věděla jsem, že Mary An mi bude dost chybět, zvykla jsem si na ni.
Práce při kriminálce mě bavila, získávala jsem zkušenosti z pátrání po osobách a také objasňování trestných činů.
Psaní hlášení o objasnění trestného činu na neznámou osobu nebo na pachatele jsem moc ráda neměla, ale byla to povinnost.
Pokaždé, jak bylo hlášení o únosu nebo vraždě mi připomínalo, že svůj slib musím dodržet a najít hlavně usvědčit pachatele. Pořád jsem podezřívala bývalého přítele, co měla máma.
Jeho prohlášení mi nedalo klid už léta.
Mary An pokaždé říkala, když jsme zašli po práci na kafé, jak ráda by poznala moji vlast, kulturu a zvyklostech lidí.
Slíbila jsem jí, že pojede se mnou na dovolenou a já jí ukážu krásu Čech.
Když jsem měla dovolenou odešla jsem domů i s Mary An. Mé rozhodnutí bylo, že musím zjistit pravdu.
Ubytovali jsme se v hotelu ve městě Tábor.
Zjišťovali jsme minulost mami přítele. Jeho kolega z předchozí práce nám řekl, že byl
obviněný za obtěžování mladistvé osoby. Bohužel pokaždé nebyly dostatečné důkazy, tak byl zbaven viny.
Pak požádal o přeložení.
Ptali jsme se lidí, co ho znali. Bylo vidět, že lidé se dost vyhýbali odpovědi. Neměl dobrou pověst.
Pak jsem se ale dozvěděla, že má špatné přátele, drogy, alkohol a spoustu dívek.
Seděli jsme s Mary An v restauraci v našem hotelu, když přišel k nám starší pán, co se představil jménem Karel. Řekl, že dělal lesníka v naší vesnici v době, kdy zmizela Věrka.
Požádal mě o mou adresu v Anglii, že mi všechno napíše, ale teď mě dal bývaly maminky přítel sledovat, tak nemůže nic říct. Potom rychle odešel.
Cítila jsem, že něco ví o zmizení mé sestry.
Měli jsme s Mary An ještě pár dní dovolené tak jsem ji ukázala krásu mé rodné vlasti.
Byla nadšená. Všechno se jí líbilo.
Její slova byla. . ..Mílo je velmi pěkná země, kde ses narodila.
S Mary An jsem se velmi sblížila, nebo jsme měli hodně společného.
Byla velmi dobrá policistka a člověk. Chápala mě. Moc krát za dobu, co jsme byli v ČR jsem měla těžké sny, ona mě pak uklidňovala. … jsem tady Míla, vím, že je to těžké opět prožívat.
Po návratu do Anglie, za pár dní mi došel dopis od pana Karla.
Psal, jak bývaly mami přítel si vodil dívky a někdy s kamarády užívali si mnohokrát i nezletilých v jeho chatě blízko lesa.
Ví, že za krátkou dobu od zmizení mé sestry, dělal kolem chaty betonový prostor, což bylo dost divné.
Když jsem se ho ptal proč to dělá, odpověděl, … to bude parkoviště, když je po dešti.
Ale když jsem řekl, že tady nesmí, arogantně odřekl, . nestarej se, já si to můžu dovolit.
Lidí se ho bojí, proto nic nechtějí říci o něm. Hodně dívek zmizelo, ale pokaždé to bylo uzavřeno jako únos do zahraničí. Postaral se, aby vše bylo co nejdříve ukončeno.
Máte-li někoho, co se nedá ovlivnit nebo podplatit, zjistíte pravdu.
Jen prosím neuvadejte mé jméno, nejspíš by mě dal zabít.
Hodně mi pak pomohli kolegové, zjišťovali, zda někdo nemá známého nebo přítele u nás v ČR. Kriminalisté z Londýna požádali o pomoc pro mě.
Trval rok, co jsme našli člověka z kriminálky v ČR, který měl důkazy o nekalé práci bývalého mami přítele.
Když měl dostatečné důkazy proti němu, drogy a mnoho jiných prohřešků byl odsouzen a zavřen. Potom mě pozval, abych byla přítomna při prohledání chaty a rozbourání betonu kolem ní.
Vzala jsem si mimořádné volno. Vysvětlila jsem, proč musím jít. Velitelství mi poskytli volno dokud budu potřebovat. Mary An šla zase se mnou.
Její slova .. nenechám Tě samotnou, co když bude pravda a najdou tam i Tvou ztracenou sestřičku. Jsi moje přítelkyně a mám Tě moc ráda.
Byla jsem šťastná, že nebudu na všechno sama.
Na letišti mě čekali policisté z kriminálky.
Dohodli čas, kdy se vše provede.
Opět jsme se ubytovali v hotelích. Nemohla jsem ani jíst od nervozity, ale Mary An mě donutila.
Nedalo se mi spát, tak jsme si povídali pomalu celou noc.
Ráno nás policisté vyzvedli a šli jsme do lesa v naší vesnici.
Přišli dělníci z lesní správy a buldozerem odstraňovali betonovou plochu.
Potom pomalu kopali prostor. Netrvalo dlouho a objevily zbytky člověka. Nebyl jen jeden bylo jich pět. Některé kostry byly vidět, že jsou z nezletilých dětí.
Všechno se vzalo na kriminální oddělení, aby zjistili, o jaké lidi jde.
Jedna byla i moje sestra.
Mary An mě musela držet, byla bych spadla. Vzali mě do nemocnice, bylo mi hrozně špatně.
Po injekci a infuzi mě propustili. Mary An a já jsme šli do hotelu.
Domluvila jsem se s Mary An, že uspořádáme pohřeb v naší vesnici.
Zjistila jsem adresu rodiny v Polsku a oznámila jsem mámě, že její dcera a moje sestra byly nalezeny, ale bohužel mrtvé. Také jsem ji oznámila, kdy budou uloženy její pozůstatky.
Policista, co byl mami přítel pak prozradil všechny, co byly i v případech znásilnění a vražd nezletilých dívek.
Bylo okamžité ukončení v policejním sboru pro všechny a odsouzení na dlouhá léta.
Když všechno skončilo, pocítila jsem úlevu na duši, ale plakala jsem dlouho. Štěstí jsem měla, že byla se mnou moje kamarádka a od té chvíle moje přítelkyně.
Nakonec po 15 letech jsem splnila svůj slib. Máma po pohřbu hned odešla, nedokázala se dívat do mých očí, že přivedla do domu vraha svého dítěte. Dala mi kufřík, co byl Věrčin,
Nevím, co je tam nedokázala jsem se podívat.
Všem jsem poděkovala za pomoc a panu Karlovi jsem navrhla ať přijede do Anglie na dovolenou. Vše Vám bude hrazeno můžete přijít s celou Vaší rodinou.
Objala jsem ho z vděčnosti, že jediný dokázal usvědčit vrahy a já jsem mohla splnit svůj slib.
Potom v klidu jsme s Mary An odešli domů do Anglie.
Věděla jsem, že Anglie se stala mojí druhou zemí, kde chci navždy zůstat.
Po návratu jsem spolu s Mary An otevřela kufřík a tam jsem našla nakreslenou chatu s říčkou. Bylo to místo, které předtím nakreslila, když byla na chatě spolu s mámou a jejím přítelem.
Plakala jsem, že kdyby to matka byla otevřela mohlo být objasněno všechno dříve.
Obrázek, který byl pro mě jsem si dala zarámovat, aby věděla tam nahoře, že je mám.
Po příchodu do práce mi kolegové gratulovali, že v rodné zemi jsem splnila, co jsem slíbila.
Pomalu jsem se díky kolegům a přítelkyni smířila ze ztráty sestřičky.
Nastaly klasické dny, kdy jsme museli řešit různé trestné činy, hlavně od cizinců.
Při běžné obchůzky v části, kde se scházely osoby drogově závislé, jí postřelil jeden z prodejců drog. Měla štěstí, že měla zranění, co neohrozilo její život.
Po vyléčení jí její bratr vybavil přeložení na oddělení pro mladistvé a ochrana týraných žen a dětí.
Koupila jsem si barák poblíž rodiny, co měli hodně dětí, co jsem teprve potom zjistila.
Přítelkyni jsem řekla, že se mi zdá nevhodná výchova dětí a nezájem rodičů k nim.
Přítelkyně zajistila spolu s pracovníkem návštěvu rodiny.
Rodiče oznámili, že děti jsou ve škole a nejmladší dítě v tu dobu spalo.
Přítelkyně mi řekla, že budou sledovat tuto rodinu, nebo měli podezření z alkoholismu.
Když jsem jela domů z práce, potkala jsem holku s kočárkem a plačícím dítětem. Znala jsem, že to děvče je od sousedů. Ptala jsem se jí proč to dítě pláče. Její odpověď byla … Je asi hladová, ale rodiče mají hodně vypité a dělají takové věci co dospělí. Museli jsme odejít ven.
Volala jsem přítelkyni ať co nejdřív přijede ke mně, že mám podezření ze zneužívání dětí k prodeji drog a také, že děti takové užívají hlavně marihuanu.
Vzala jsem holku ke mně. Dala jsem ji nejíst a ptala jsem se na její rodinu. Malé dítě jsem přebalila a ošetřila.
Když přijela přítelkyně zjistila od holky pomalu všechno, měla přibližně kolem 6 let a vyprávěla nám, jak večer přijdou cizí pánové a dají otcovy balíček a také peníze. Pak se opijí a kouří cigarety co špatně voní. Dva bráškové pak dostávají malé balíčky, aby prodaly cigarety. Prozradila, že i ony dva kouří a někdy dají dalším sourozencům.
Přítelkyně si vše nahrála. Zatelefonovala bráchovi, aby přijel ke mně, že mu všechno řekne.
Po příchodu jejího bráchu jsem mu řekla, že budou sledovat sousedy a nafotím návštěvy v jejích rodinách. Oba rodiče byli pod silným vlivem alkoholu a také zdrogovaní. Z patra v mém domě bylo vidět jejích dovádění. Holku jsem vyprovodila domů a řekla jsem, že sestřičce dá něco sníst. Ptala jsem se, zda mají doma jídlo pro ni.
Řekla, … jo ještě je tam mléko hned ji dám jíst a pomůžou mi i sourozenci.
Po návratu jsem se dohodla s kolegou a přítelkyni, že se budeme střídat a fotit ode mně lidi co přijdou k sousedům. Tak zjistíme dodavatele drog.
Po necelém měsíci jsme odhalili celou skupinu. Děti byly dány do ústavu po soudu, který rozhodl odebráním dětí. Rodiče byli odsouzeni za prodej drog a za zneužitím dětí k jejímu prodeji omamných látek.
Za dobu, co jsme zjistili trestní činnost sousedů bývala přítelkyně celou dobu u mě.
Jediné, co mi vždycky vyčítala, že nemám větší postel a musí spát na sedačce v obývací místnosti.
Smála jsem se.
Ok, koupím větší.
Když jsme pak dělali video, co jsme nahráli mi najednou řekla.
Musím Ti Mílo něco říct o sobě. Možná už nebudeme přátelé, ale musím Ti to říct.
Jsem jinak orientovaná, mám ráda ženy ne muže. S tím, že spím v obývacím pokoji jsem to myslela jen žertem. Teď nemusíš koupit větší postel, nebo i tak bys se mnou nechtěla spát, když víš o mé orientaci.
Ne Mary An, veď jsme spolu spali v hotely v Čechách a mě se to líbilo, cítila jsem se líp jak když spím sama. Takový pocit jistoty.
Tak zítra, když zde bude Tvůj brácha pojedeme koupit větší postel. Potom nám to přivezou po práci, složíme jí společně.
Pak, ale se musíš nastěhovat nastálo ke mně. Chyběla bys mi v tom velkém lůžku.
Dlouho jsme se tomu smáli.
Její brácha ji pomohl přestěhovat.
Poslouchej Mílo, já to věděl, že najdete společnou cestu, ani jedna jste neměla zájem o muže. O sestře jsem to věděl, ale jsem moc rád, že bude mít super partnerku nejen po pracovní stránce.
Přítelkyně pomohla vyřešit spoustu případů týraných žen a dětí a já zase s přáteli vyšetřili a odhalili spoustu trestných činů.
Nejhezčí však byla chvíle, kdy jsem poprvé dostala polibek od své přítelkyni, která zůstala se mnou do konce našeho žití.
Když jsme dosáhli věku důchodu, jezdili jsme poznávat celou Skandinávii, ale také jezdili jsme na dovolenou i do mojí rodné země.
Navíc se mi splnilo, znala jsem skutečné nerozlučné přátelství.
