Článek
Autor MarieG – spisovatel
Víra- naděj- láska- hrdost.
Člověk je zvláštní tvor, Někdy nevděčný, někdy neohleduplný, někdy bezcharakterní.
Jediné štěstí je, že nejsme všichni takový.
Znám spoustu lidí, který si zaslouží úctu mou. Nezatratí víru a lásku k bohu, k matce přírodě a zemi své.
Ano, bůh naší duši poslal človíčku do této nádherné krajině, kde víra, láska, naděj a hrdost byla součásti žití. Rodiče naší nás vedli a učili úctě, k laskavosti ke všemu.
Naučili nás skromnosti, ale nezapomněli říct, ..nikdy nezapři víru svou…
Dnes některý mi říkají jsi jiná, blbá, že pomáháš lidem co neznáš, že obětuješ jídlo i když by jsi Ty neměla. Že nedokážeš pomoct lidem co lžou nebo Ty znáš pravdu, ale ony ne. Že zvrácenost Ti je cizí, ale řeknou Ti ony potřebují také Tvou pomoc.
Někdy i já jsem bezohledná hlavně na lidi co ukájejí se na nevinném dítěti, na těle mrtvím anebo na lidi co ponižuji slabší.
Jiná nebudu. Nikdy nepodlehnu bezcitnosti a nepomůžu takovým lidem.
Ano, dám i poslední sousto dítěti hladovému, postavím se za ženu co žije v baráku bez oken, elektřiny a vody. Kde v koutku místnosti kde nezatéká má na zemi lůžko pro své děti. Drží je u sebe a zahřívá svým tělem. Ale má duši laskavou, učí děti být človíčkem co za maličkost, za jídlo vysloví slůvko děkuji.
Takové lidi si zaslouží mou pomoc.
Nejsem milionářka, nemám tisíce ,ale i z mála umím podat pomocnou ruku.
Žádná žena nemá vinu, že si vzala muže, který se stal alkoholikem, který nemá zájem o práci, ale když žena dostane pár korun na děti, násilím vezme peníze, vyhodí ji z domu, nebo už nemá na alkohol, nebo na zábavu u automatech.
Když jsem viděla jak žijí tyhle lidi, měla jsem pocit že praskne mi srdce.
Měla jsem ale radost, když to malé dítě zvedlo zalomené ruce a vyslovilo, děkuji Ti Ježíšku.
Slzy mi tekli, ale pohladilo to mou duši, nebo jsem věděla, že ..víra …v těchto srdcích zůstane.
..Naděj.. neztratila se nebo jak ten malý kluk řekl, maminko lidi nejsou všichni zlý, co jen maličkostí nám pomůžou. Když vyrostu já budu Ti pomáhat i lidem co budou jak mi teď.
Věřím, že lásku k životu si tohle dítě uchová, nebo matka ho učila k tomu.
..Hrdost.. slovo co teď ztrácí se , teď zaprodá zemi rodnou, matku a rodinu svou za pár korun. Kde takový člověk řekne, je mi jedno kolik pohlaví je, každý si zaslouží ochranu. Bože hlavně jak odsuzující je, když to řekne žena. Žena je strůjce života, mateřství.
Tohle může říct jen netvor ne člověk.
Dnes úctu málo lidí zná, vidí jen sebe, nezáleží jim na životě jiných a hlavně na životě zvířat.
Ano, jsou stvořený na naší obživu, ale ne na chvíle abychom ukojili pýchu,..tohle jsem skolil já..
Nebo jak někdo zničí přírodu, aby získal bohatství. Nemyslí, ale že tohle nás chrání od zlého počasí, že nám dává zdraví, potěšení z krásy, kterou vytváří příroda.
Proto tyhle 4 slova nikdy neztratí se z mé paměti a srdce.
