Článek
Autor.MarieG spisovatel
Země má rodná..
Má rodná země zdobená láskou, oplocená horami ,krok od nebe,
je jako rajská zahrada, kde kvetl mír a harmonie.
a kde všichni lidi chystali se k spánku, ne ze strachu co zítra bude.
Naše krajina, tak kdysi hrdá a vznešena nádherné hory, lesy a louky, krásná jako diamanty.
Do údolí tečou řeky, kdysi čisté jako dětské slzy. A vesnice jsou jako malované,
kde lidí jsou milí a blízcí. Moje vesnice malá, kdy pár domků stojí ,moje srdce z dětství
navždy patří tobě.
Pamatuju si, když jsme byli děti, přes zimu hráli hokej na přehradě ve vedlejší vesnici
a v hlubokých horách stavěli bunkry. Ted už to není, lidi ztrácejí víru a naději.
Tam kde oči hledají krásu, tam ke hvězdám pohled můj je..
Hory jsou jako chrám Boží, tam mluvím s Bohem a nebojím se, když jsem s tebou,
i nad mračící se oblohou.
Hory a příroda jsou láskou mou, jsou dar i když duše smutná je, chodím tam bez kytice a bez dárků s nemocným srdíčkem, jdu do hor i když je studený vítr který se pod kabát vloudí..
Dokud má duše žije pro svobodu a v mém srdci je žhavý oheň, vždy budu stoupat na oltář své vlasti na horu Říp a budu žádat Boha, aby na nás dohlížel, nad naši vlasti, nad lidmi co svou vlast a hrdost mají v srdci. .
Kdykoliv sedím na skalách ,v horách a slunce schová se, opírám svůj zrak o hvězdy.
Miluju dívat se na hvězdy na jejích jasnou zář v mých očích se zastavil čas.
Hvězdy jsou jako přátelé, vždy budou dávat světlo, jsou jako spása ve tmě.
I když mé srdce je jako posekaná tráva, bez života smutně hledí do nebe.
Země má bolavá, země, nad kterou vládne nepokoj a bída, jsi krev v mých žilách,
vždy budu stát při Tobě země má zaslíbená.
Miluji naše hory , božský klid a v něm vesnice a prostí lidi.
Cítím chlad v jejích hrudi. Lid srážený na tvrdou zem, jak ráda by jsem chtěla vlít klid a pocit žít bez strachu do jejích srdce.
Navždy budeš, rodná zem, můj zelený břeh. Dnes už vím, že skutečným darem je rodina,
protože rodina je místo, kde se rodí láska, nebo když kráčím ve tmě, moje rodina je mým světlem. Milující rodina je ten největší dar, co člověk může mít.
Pak jsou zde mé přátelé, který jsou také jako má rodina, jsou to lidi s čistým a laskavým srdcem.
Když se cítím tak sama, jsou tu lidský andělé, mé přátelé.
Jdu na procházku do přírody ,kde žijí lesní andělé, kteří dělají svět lepším místem na zemi.
Mou lásku k přírodě je těžké popsat slovy, bude to snažší vysvětlit objetím.
Kdykoliv se dotknu starých stromů, cítím ruce a lásku našich předků.
Rodná zem Tebe nosím ve svém srdci, nezapomenu dokud mé srdce bude bít.
Chraňme přírodu a poklady naší vlasti., buďme zase ten hrdý národ co byl.
I když teď jsme všichni jako andělé se zlomenými křídly.
Bože, dej štěstí této zemi, všem lidem v něm. Ať jim slunce svítí jasně a smích je slyšet z dětských úst, ať úsměv zase září lidem na tváři.
Objímám Tě rodná má země.
