Článek
Nebudu tvrdit, že pravidelné cvičení není lepší. Je. V životě jsem se nikdy necítila tak dobře, jako když jsem bydlela v teplém klimatu, kde jsem každý den vyloženě CHTĚLA cvičit, tancovat, běhat a hikovat. Bylo to úžasné. A efekty toho jsem si užívala ještě skoro půl roku po tom, co všechna moje aktivita v temné zimě v ČR ustala.
Můj poslední rok byl tak trochu lifestyle horor. Přestala jsem úplně cvičit, i v podstatě chodit ven. Ve svém životě jsem byla na místě, kdy to pro mě prostě nic neznamenalo, měla jsem priority jinde. Je to dobře? Ne asi ne, ale bylo to prostě tak.
Co jsem ale nikdy nepřestala dělat, je používat svoje tělo.
Tady několik příkladů každodenního hýbání
- Když je třeba se pro něco natáhnout, používám všechny možné i nemožné svaly, místo abych udělala si to ulehčila a třeba šla blíž.
- Udělám jeden dřep, jen tak zničeno nic, protože chci něco zvednout - a soustředím se na to, udělat ho pořádně.
- Chodím po místnosti a často.
- Opět když něco zvedám protáhnu se až na zem bez ohnutí kolem. Tím zůstávám protažená.
- Někdy udělám pozici supermana nebo wonderwoman jen tak pro blbost. A u toho musím zatnout všechny svaly a srovnat záda, aby to vypadalo. 😎
- Občas se minutku zvedám na špičky.
- Nebo zatnu tělo do tupého úhlu se zakloněnými zády, abych cítila svaly na břiše.
- Někdy stojím o pár chvil déle, než si sednu.
- Zatrsám si na minutu, i když nechci tancovat půl hodiny.
- Jdu jednu zastávku navíc pěšky.
- Rozběhnu se venku na půl minuty, abych si zkrátila cestu. Klidně v platformách a nepraktické sukni.
You get the gist.
Používat tělo je tak nějak celoživotní rozhodnutí.
Užívat si to, že mám všechny svoje končetiny. Dávat do každodenního pohybu trochu kreativity navíc. A třeba 5 % námahy navíc.
Dávat všem svalům najevo, že je používám a potřebuju, i když je nezaměstnávám, jak by si zasloužily.
A musím říct, že i když jsem po svém nightmare roce ztratila spoustu svalů, mám pořád velmi dobrou váhu, jsem flexibilní, a vydržím i krátkodobější nápor. Nechodím prakticky k doktorovi a neberu prášky.
I když kondička není nic moc, čekala bych ji po té hrůze horší.
Nemusí pršet, jen když kape.
Používejte svoje tělo, kdykoli máte chuť, i když je to třeba 10 vteřin. Nedělejte klasickou chybu‚ když nemám hodinu na cvičení, tak to nemá cenu‘.
S jídlem roste chuť, i u těch věcí, co dělat chceme.
Tahle myšlenka může být především praktická o Vánočních svátcích - samé jídlo, a trávení času s rodinou a pohádkami. Když si nenajdete čas na na nic jiného, přidávejte tyto mikro pohyby a ukažte tělu, že nejste v hibernaci.
Projeví se to nejen na fyzickém těla, ale hlavně i na náladě, a tom, jak moc jsou všichni nesnesitelní a dárky stresující a kapr připálený.
Souhlasíte?
