Článek
První formy osvětlení ulic byly jednoduché: oheň, louče, svíce a později olejové lampy. Tyto způsoby byly drahé, málo výkonné a často nebezpečné. V 18. století se objevily dokonalejší olejové lampy, například Argandova lampa z roku 1780, která dávala výrazně více světla než běžná svíčka. Skutečný průlom ale přišel až s plynovým osvětlením. V Londýně bylo roku 1807 instalováno 13 plynových lamp na ulici Pall Mall a ve 20. letech 19. století už v Londýně hořely desetitisíce plynových lamp na stovkách kilometrů cest. Plynové světlo se začalo používat také v obchodech, divadlech a továrnách, takže rozšířilo nejen dopravu a pohyb po ulicích, ale i večerní společenský a pracovní život. Mělo však i nevýhody: plyn zapáchal, špinil interiéry, zvyšoval teplotu v místnostech a při špatném zacházení mohl vybuchovat.
V českých zemích je důležitým příkladem Praha. První pražské plynové veřejné osvětlení se rozsvítilo 15. září 1847. Plyn dodávala karlínská plynárna a první lampy osvětlovaly například okolí Staroměstského náměstí, Koňský trh, Celetnou ulici, také dnešní Karlovu ulici, Na Příkopě a Národní třídu. Podle dobových zpráv šlo o událost, která přitahovala pozornost obyvatel, protože noční město získalo zcela nový vzhled.
Dalším krokem byla elektřina. Nejprve se používaly obloukové lampy, které dávaly silné, ale ne vždy příjemné světlo. V Paříži byly Jabločkovovy elektrické svíčky použity roku 1878 k osvětlení Avenue de l’Opéra. Na začátku 20. století se ještě rozhodovalo, zda bude budoucnost patřit plynovým lampám se žárovými punčoškami, nebo elektrickým obloukovým lampám. Elektrické osvětlení se nakonec prosadilo, protože bylo výkonnější, lépe ovladatelné a postupně i praktičtější. Významný byl také rozvoj elektráren a rozvodných sítí. Thomas Edison uvedl roku 1882 v New Yorku do provozu elektrický systém Pearl Street Station, který patřil k počátkům moderního elektrického zásobování měst.
V Praze se elektrifikace veřejného osvětlení spojovala mimo jiné se jménem Františka Křižíka. Jeho zdokonalená oblouková lampa byla představena roku 1881 v Paříži, zkušebně se objevila na Pražském hradě a do ulic se obloukové lampy začaly instalovat o několik let později. Roku 1914 byly v Praze poprvé použity žárovky k osvětlení Čechova mostu. Po druhé světové válce se kvůli úsporám prosazovaly zářivky a roku 1955 přišla éra rtuťových výbojek, které při stejné spotřebě dávaly ještě více světla.
Ve 20. a 21. století se veřejné osvětlení dále měnilo. Města používala rtuťové, sodíkové a další výbojky a v posledních desetiletích přechází na LED svítidla. Umožňují nižší spotřebu energie, přesnější směrování světla, stmívání a napojení na chytré řídicí systémy. Veřejné osvětlení se tak stalo součástí širší technické infrastruktury města, podobně jako silnice, kanalizace nebo dopravní signalizace. Zároveň se více řeší, aby světla nesvítila zbytečně tam, kde nejsou potřeba, a aby nezvyšovala světelné znečištění.
Vliv veřejného osvětlení na život lidí byl značný. Především prodloužilo využitelnou část dne: lidé se mohou bezpečněji pohybovat po městě i večer, obchody a služby fungují déle - hlavně v zimě. Osvětlení změnilo i kulturu měst: večerní procházky, návštěvy kaváren, divadel a později kin by bez osvětlených ulic bývaly mnohem omezenější. Světlo také usnadnilo práci záchranným složkám, hasičům, policii, dopravě a zdravotnické pomoci.
Důležitý byl i psychologický a bezpečnostní účinek. Lépe osvětlená ulice působí přehledněji, člověk vidí překážky i ostatní lidi a má větší pocit kontroly nad okolím. Campbell Collaboration uvádí, že zlepšené pouliční osvětlení je spojeno s poklesem kriminality přibližně o 21 %. Autoři to vysvětlují nejen tím, že pachatelé jsou lépe viditelní, ale i tím, že lepší osvětlení posiluje sousedskou kontrolu a pocit, že o čtvrť někdo pečuje.
Současný výzkum ale ukazuje, že vztah mezi světlem, kriminalitou a bezpečností není jednoduchý. Studie NIHR z Anglie a Walesu zkoumala, co se stane při omezení nočního osvětlení. Zajistila jen málo důkazů, že by tyto změny samy o sobě zvyšovaly noční kriminalitu nebo dopravní nehody. Zároveň ale upozornila, že obyvatelé mohou mít při zhasínání světel větší obavy o osobní bezpečnost. To znamená, že veřejné osvětlení má nejen měřitelný technický účinek, ale také silný vliv na pocit bezpečí.
Veřejné osvětlení mělo i negativní důsledky. Spotřebovává energii a při špatném návrhu svítí zbytečně do oken, do oblohy nebo do přírody. Evropská komise uvádí, že osvětlení jako celek patří v Evropě mezi významné spotřebitele energie; v roce 2020 bylo v EU používáno téměř 11 miliard světelných zdrojů.
Dalším problémem je světelné znečištění. Umělé světlo v noci narušuje přirozený rozdíl mezi dnem a nocí. Podle studie publikované v časopise Science Advances žije více než 80 % světové populace a více než 99 % obyvatel USA a Evropy pod světelně znečištěnou oblohou. Mléčná dráha je kvůli tomu skryta více než třetině lidstva. Umělé noční světlo také ovlivňuje živočichy a rostliny. Noční zvířata se orientují podle tmy, hvězd a měsíce; nadbytečné osvětlení může narušovat jejich migraci, rozmnožování, hledání potravy i ochranu před predátory.
Zdroje:
Technologie hlavního města Prahy – výstavní panely k historii veřejného osvětlení; https://www.campbellcollaboration.org/review/effects-of-improved-street-lighting-on-crime/; https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK316503/; https://darksky.org/news/80-of-world-population-lives-under-skyglow-new-study-finds/; https://www.english-heritage.org.uk/visit/inspire-me/blog/blog-posts/history-of-lighting/; Falchi, Fabio a kol. „The New World Atlas of Artificial Night Sky Brightness.“ Science Advances, roč. 2, č. 6, 2016, e1600377.
