Článek
Nemoc se opakovaně vracela a neobvyklý průběh se objevoval u stále většího počtu malých pacientů. Jejich vzorky proto putovaly do Moskvy a výsledky byly šokující: desítky dětí byly HIV pozitivní. Podle oficiální propagandy měl být HIV přitom problémem Západu a důsledkem údajně „dekadentního“ způsobu života, homosexuality, prostituce a užívání drog.
Sovětská propaganda navíc začala šířit tvrzení, že HIV vytvořili američtí vědci ve vojenské laboratoři ve Fort Detricku v Marylandu. Nešlo o spontánně vzniklou pověst, ale o cílenou dezinformační operaci. Příběh se poprvé objevil v roce 1983 v indických novinách podporovaných sovětskou tajnou službou. Následně ho přebírala média v Sovětském svazu a dalších zemích východního bloku. Postupným citováním a přepisováním se původ informace ztrácel, až se tvrzení nakonec dostalo také do západních médií.
Sovětské úřady ale HIV zcela neignorovaly. V Moskvě vzniklo v roce 1985 specializované pracoviště, do něhož byly posílány podezřelé případy z celé země. Jeden z prvních potvrzených sovětských pacientů se vrátil po několika letech práce v Tanzanii. Epidemiologové dohledali desítky lidí, s nimiž přišel do kontaktu, a několik z nich mělo rovněž pozitivní test. Jeden z nakažených navíc daroval krev, kterou následně dostali další pacienti.
Jak ale došlo k masovému šíření HIV mezi dětmi? Jeden sovětský námořník se měl nakazit při pobytu v Kongu. Po návratu přenesl virus na svou manželku a ta ho během těhotenství nebo porodu předala dítěti. Nakažený kojenec byl později přijat do nemocnice v Elistě. Dítě onemocnělo a zemřelo dříve, než lékaři zjistili skutečnou příčinu jeho potíží. Během hospitalizace však podstoupilo řadu běžných zákroků – dostávalo injekce, infuze a další léčbu.
Právě zde se ukázala zásadní slabina sovětského zdravotnictví. Jednorázové injekční stříkačky nebyly běžně dostupné. Zdravotníci proto používali jednu stříkačku opakovaně. Vyměnili jehlu, stříkačku propláchli roztokem a použili ji u dalšího pacienta. Takový postup však HIV neodstranil. Virus se rozšířil mezi malými pacienty na jednotlivých odděleních a později pronikl i do dalších nemocnic. Některé nemocné děti byly převáženy do větších zdravotnických zařízení v jiných městech. Také tam se však zdravotníci potýkali se stejným nedostatkem materiálu a používali podobné postupy.
K události došlo v době glasnosti, politiky větší otevřenosti spojené s reformami Michaila Gorbačova. Zatímco dřívější katastrofy mohl stát před veřejností relativně snadno skrývat, epidemii v Elistě už nebylo možné zcela utajit. V prosinci 1988 o ní informoval hlavní televizní zpravodajský pořad Vremja. Následovala vlna veřejného rozhořčení. Nově svobodnější sovětský tisk začal otevřeně kritizovat stav zdravotnictví.
Hněv veřejnosti se netýkal pouze materiálních nedostatků. Stále zřetelnější byly také následky předchozí propagandy. Stát dlouho tvrdil, že HIV postihuje především lidi s „nemorálním“ způsobem života. Nakažený člověk proto nebyl vnímán jako pacient, ale téměř jako viník vlastního onemocnění. Když se ukázalo, že se děti nakazily přímo ve státních nemocnicích, obrátila se tato rétorika proti jejím autorům. Veřejnost se začala ptát, proč mají děti platit za selhání ministerstev a zdravotnického systému.
Po odhalení epidemie začala vznikat specializovaná centra pro léčbu a diagnostiku HIV. Nemocnice dostaly pokyn, aby co nejvíce přecházely na jednorázové vybavení. Stát však nedokázal potřebné množství materiálu okamžitě dodat. Do pomoci se proto zapojovaly charitativní organizace, školy i jednotlivci. Lidé sháněli peníze na nákup zdravotnických potřeb a sovětští emigranti posílali ze zahraničí balíky jehel a stříkaček.
Ze 73 dětí nakažených přímo v Elistě jich podle pozdějších údajů žilo v roce 2019 už jen dvacet. Přesný osud všech 270 dětí z širšího řetězce nemocničních nákaz není spolehlivě zdokumentován, dostupná svědectví však ukazují, že ztráty byly velmi vysoké.
Zdroje:
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC5905505/; https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/8060542/; https://www.independent.co.uk/news/world/europe/world-aids-day-hiv-russia-elista-blood-transfusion-stigma-children-a9228526.html
