Článek
Pojem se začal masivně používat až v 80. letech 20. století, kdy politika i kulturní debata začaly vytvářet obraz „tradiční rodiny“ jako protipól ke stále viditelnějším LGBT domácnostem.
Když se podíváme na označení „nukleární rodina“, myšleno otce, matku a jejich 1-2 děti žijící pod jednou střechou, zjistíme, že takovýto ideál se plně prosadil až ve 20. století, samotný název slovník Merriam-Webster datuje k roku 1924.
Než se v 19. století začal prosazovat ideál dnešní nukleární rodiny, vypadala domácnost jinak. Její jádro netvořil manželský pár s dětmi, ale často spíš muž – zakladatel domácnosti – který měl k ruce sluhu a psa. Pán mohl mít samozřejmě i manželku a děti, sluha mohl mít manželku a děti, a ti zase vlastní sluhy a další zvířata. Ale základní jednotkou, která zajišťovala chod domu, zůstávalo tohle zvláštní trio: muž, sluha a pes.
Vlastně tedy tříčlenná rodina, která by dnešní lidi možná šokovala. Svobodní muži takto běžně žili spolu s cizím mužem a mazlíčkem – a nikomu to nepřišlo divné. Rodina tehdy nebyla definovaná počtem členů ani pohlavím. A „ideální rodina“? To jsou podle 19. století ti, kteří žijí spolu a mají se rádi… Zní to celkem banálně, ale šlo o zásadní posun od staršího ideálu, který zdůrazňoval hlavně vzájemnou spolupráci. Většina chudších rodin si tenhle ideál dovolit nemohla, protože ženy musely také pracovat, v továrnách a hospodářství, často pomáhaly i děti. I to ale byla změna, protože nepracovali všichni pohromadě, na jednom pozemku, ale často měli úplně různý režim, takže se v lepším případě potkali až večer někde na dělnické ubytovně.
A pak přišlo 20. století, ukotvilo ideál nukleární rodiny… No a na jeho konci rostoucí rozvodovost a hlavně stále viditelnější LGBT domácnosti – třeba v anglickém Brightonu, dlouho vnímaném jako gay capital Británie. Právě až v té době se zrodila rétorika o „tradiční rodině“. Konzervativní vláda Margaret Thatcher ji doprovodila zákonem Section 28, který školám zakazoval „propagovat homosexualitu“ a učit, že homosexuální vztahy mohou být rodinným modelem. Pojem „tradiční rodina“ tak dostal politický lesk a stal se zbraní proti jiným formám soužití. Zákon byl silně kritizován a byl zrušen až v roce 2003 (v Anglii a Walesu) a 2000 (ve Skotsku).
Když dnes někdo argumentuje „tradiční rodinou“, odkazuje na ideál, který má sotva dvě století, a na heslo, které se v politice ujalo teprve před čtyřiceti lety. Historie „standardní“rodiny je ve skutečnosti mnohem pestřejší, proto je nebezpečné používat „tradiční rodinu“ jako nadčasovou kategorii.
