Článek
Podle tohoto návodu zvládnete napsat článek o čemkoli — o technice, dějinách, literatuře, biologii nebo společenských tématech.
Nejprve zjistěte, co se od vás chce
Než napíšete jediné slovo, je nutné vědět:
- kdo článek požaduje (škola, katedra, časopis, konference, grantový projekt),
- v jaké podobě ho očekává (seminární práce, odborný článek, příspěvek do sborníku, diplomová kapitola),
- jaká pravidla platí pro formát, délku, citace a strukturu.
Zjistěte si přesně:
- požadovaný rozsah (počet znaků nebo stran),
- formát citací (APA, Harvard, IEEE, Chicago…),
- jazyk (česky, anglicky, bilingvně),
- typ článku (empirický výzkum, teoretická studie, přehledová práce),
- termín odevzdání.
To je první krok.
Kdo začne psát dřív, než zjistí podmínky, obvykle musí polovinu textu přepisovat.
Udělejte si rešerši a zformulujte otázku
Jakmile znáte zadání, udělejte základní rešerši – tedy přehled toho, co už bylo k tématu napsáno.
Na jejím základě si určete:
- hlavní otázku, kterou chcete zodpovědět, nebo
- problém, který chcete popsat.
Napište si ji doslova jako větu – třeba:
„Jak se proměnil způsob…?“
„Jaký vliv má…?“
„Jak lze porovnat…?“
Tahle otázka se později stane jádrem článku i jeho úvodu.
Začněte od toho, co už máte – od výsledků
Zapisujte nejdřív to, co skutečně víte – vlastní data, poznatky, měření, analýzy, interpretace textů. Nepřemýšlejte zatím o stylu, jen o obsahu. Výsledky tvoří základ, ke kterému se všechny ostatní části vztahují.
Poté vysvětlete, jak jste k výsledkům dospěli
Sepište metody: jaká data, zdroje nebo materiály jste použili a jak jste je zpracovali. Uveďte nástroje, přístupy, teoretické rámce i software. Cílem je, aby čtenář mohl vaši práci pochopit a případně zopakovat. Nejde o podrobný deník, ale o srozumitelný návod.
Napište, co výsledky znamenají
To je diskuse a závěr.
Zde vysvětlete:
- jak vaše výsledky zapadají do širšího kontextu,
- v čem se shodují nebo liší od jiných autorů,
- jaký je jejich význam pro obor nebo praxi,
- jaké má výzkum limity a co by bylo dobré ověřit dál.
Na konci několika větami shrňte hlavní poznatek – to je váš závěr.
Nyní napište úvod
Úvod se píše až poté, co víte, co jste opravdu zjistili.
Musí čtenáře seznámit s tématem a vést ho k vaší otázce.
Obsahuje:
- proč je téma důležité,
- co už se o něm ví,
- co chybí nebo je sporné,
- a jak článek tuto mezeru řeší.
Úvod končí formulací cíle nebo výzkumné otázky.
Nakonec napište abstrakt
Abstrakt (souhrn) se píše až úplně na závěr.
Má být krátký, srozumitelný a čitelný samostatně.
Měl by v několika větách odpovědět na čtyři otázky:
- O čem článek je a proč vznikl.
- Jak byl výzkum proveden.
- Jaké jsou hlavní výsledky.
- Co tyto výsledky znamenají.
Formulujte název
Název má být krátký, konkrétní a odpovídat obsahu.
Vyhněte se vágním formulacím.
Dobře zvolený název obsahuje:
- téma,
- kontext nebo zkoumaný objekt,
- a někdy i hlavní výsledek.
Zpracujte literaturu a citace
Každý převzatý údaj, myšlenka či číslo musí mít citaci.
Používejte správce citací, abyste si ušetřili práci:
- Zotero, citace.com – zdarma, jednoduché, české rozhraní.
- Mendeley – zdarma, vhodné pro spolupráci v týmu.
- Citavi – kombinuje správu literatury a poznámek.
Díky těmto nástrojům lze jedním kliknutím vkládat odkazy a automaticky vytvářet seznam literatury v požadovaném stylu (APA, Harvard, IEEE apod.).
Styl a jazyk
Stylistické úpravy začínají ve chvíli, kdy je hotový obsah, ale text je stále psaný neformálně či poznámkově. Cílem je převést jej do odborného, přesného a neutrálního jazyka.
Nejprve se text rozdělí podle významu – každý odstavec má mít jednu jasnou myšlenku. Poté se odstraní osobní výrazy („myslím, že“, „zajímavé je“) a nahradí neutrálními formulacemi („výsledky naznačují, že“, „tento jev je významný, protože“).
Následuje zkrácení a zpřesnění vět: dlouhé, hovorové formulace se rozdělí a přepíší tak, aby každá věta sdělovala jednu informaci. Slova jako hodně, málo, docela, úplně se nahrazují přesnými výrazy (výrazně, omezeně, částečně, zcela).
Doplňují se logické přechody („v návaznosti na předchozí výsledky“, „na rozdíl od jiných studií“) a sjednocuje se terminologie – pro stejný pojem se používá stále stejný název. Současně se doplňují citace ve zvoleném stylu (např. APA, ISO 690) pomocí nástroje jako Zotero nebo Mendeley.
Každý odstavec má začínat větou, která vymezuje jeho téma, a končit větou shrnující hlavní sdělení. Nakonec se text přečte nahlas a upraví tak, aby zněl klidně, přesně a bez osobního tónu. Na čtení nahlas lze použít i aplikace.
Výsledkem je soudržný, věcný a formálně správný text připravený k publikaci.
- Pište stručně, srozumitelně, věcně.
- Každá věta by měla přinášet informaci.
- Používejte aktivní tvar („Zjistili jsme…“ místo „Bylo zjištěno…“).
- Vyhněte se hodnotícím slovům („zajímavý“, „důležitý“).
- Udržujte konzistenci pojmů – nepoužívejte pro stejnou věc různá slova.
- Před odevzdáním si text nechte přečíst někým jiným.
Závěrečná kontrola
Zkontrolujte, že článek odpovídá na čtyři klíčové otázky:
- Proč byl výzkum proveden?
- Jak probíhal?
- Co přinesl?
- Co z toho vyplývá?
A že odpovídá všem formálním požadavkům školy nebo časopisu:
rozsah, citace, struktura, jazyk, přílohy, tabulky, formátování.
Podrobnější informace naleznete např. zde https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1878764915001606
https://urs.ff.cuni.cz/ustavkatedra/obory/spanelstina/zaverecne-prace/jak-napsat-dobrou-zaverecnou-praci-aneb-deset-kroku-ktere-vas-provedou-od-volby-tematu-az-po-jeji-odevzdani/
https://www.databazeknih.cz/knihy/jak-napsat-diplomovou-praci-12818
