Článek
Vysoká porodnost minulosti často nevycházela z větší lásky k dětem ani z vyšší odpovědnosti, ale z jiných životních podmínek. Děti byly pojistkou na stáří, samozřejmým důsledkem manželství, náboženské morálky, omezené antikoncepce a nízké možnosti volby. Chudina nerodila mnoho dětí proto, že by měla vyřešené bydlení, stabilní příjmy a ideální podmínky, ale proto, že žila ve světě, kde se rodičovství často neplánovalo.
Tento svět byl postupně odstraněn sociálním státem, vzděláním, zdravotnictvím, důchodovým systémem, pracovním právem, ochranou dětí a růstem životní úrovně. Současně to ale znamená, že zmizelo prostředí, v němž se vysoká porodnost udržovala téměř samozřejmě. Společnost tedy nejdřív odstranila podmínky, které vytvářely masovou porodnost, a nyní se diví, že lidé nechtějí mít děti jako ti, kdo v těch podmínkách žili.
Dnešní lidé nejsou proletariát, i když mohou být chudí. Mají vzdělání, jiné nároky, jinou představu o důstojném životě a jiná očekávání vůči budoucnosti svých dětí. Pokud se dostanou do bídy, nebudou ji vnímat jako přirozený řád věcí, ale jako příkoří, selhání a sociální propad. Právě proto je nepravděpodobné, že by dokonce masové zchudnutí vedlo k porodnímu boomu.
Moderní stát ani návrat starého modelu fakticky neumožňuje. Mít mnoho dětí v těžké bídě už dnes není považováno za běžný osud, ale za problém rodičovské odpovědnosti. Společnost po rodičích požaduje určitou úroveň péče, prostoru, stability a vzdělání, takže nemůže zároveň očekávat, že se budou reprodukčně chovat jako historická chudina, jejíž životní podmínky by dnes sama označila za nepřijatelné.
Podpora rodin proto může pomoci jen omezeně. Dostupnější bydlení, školky, částečné úvazky nebo finanční příspěvky mohou usnadnit rozhodnutí lidem, kteří děti už chtějí, případně urychlit narození prvního nebo druhého dítěte. Nemohou ale obnovit sociální vrstvu, která měla mnoho dětí proto, že neměla skoro nic jiného než děti samotné.
Proto mi připadá mylné obviňovat bezdětné nebo lidi s jedním dítětem, jako by šlo o morální selhání jednotlivců. Ve skutečnosti jde o důsledek hluboké společenské proměny. Vysoká porodnost patřila ke světu masové chudoby, omezené volby a slabého sociálního zabezpečení. Tento svět jsme z velké části odstranili, s ním odešla i porodnost, která k němu patřila. Není proletariát, nejsou děti.
