Panda: šelma, která se dala na bambus

Panda je právě v tomhle dobrý příklad. Podle původu je šelma, podle jídelníčku je skoro býložravec. V odborné literatuře se běžně uvádí, že bambus tvoří okolo 99 % její potravy. Přesto její trávicí soustava zůstává překvapivě podobná masožravcům: jednoduchý žaludek, krátké střevo a žádný velký fermentační aparát jako u krav nebo jiných specializovaných býložravců. Právě kvůli neefektivnímu trávení musí panda sežrat tak velké množství bambusu.

Předkové pandy byli medvědovití všežravci nebo šelmy s pružnějším jídelníčkem. Mohli využívat různé druhy potravy: rostliny, hmyz, vejce, drobné živočichy nebo mršiny. Mnoho medvědů je podobně oportunistických — jedí to, co se dá.

U pandí linie se ale postupně začal prosazovat bambus, přestože má několik nevýhod: je tuhý, moc vláknitý a málo výživný. Jenže má i jednu velkou výhodu: může růst ve velkém množství a po dlouhou část roku. Zvíře, které ho dokáže aspoň trochu využít, získá přístup k potravnímu zdroji, o který není obecně takový zájem jako o maso nebo sladké plody. Kráva má bachor. Kůň má dlouhé střevo a velkou fermentační část trávicí soustavy. Panda nic takového v podobné účinnosti nemá. Bambus tedy projde jejím tělem s poměrně malým energetickým ziskem. Proto musí hodně jíst. Smithsonian uvádí, že panda může denně spotřebovat zhruba 70 až 100 liber bambusu, tedy přibližně 32 až 45 kilogramů, a krmením může strávit 10 až 16 hodin denně.

Evoluce ale nepotřebovala vytvořit dokonalého býložravce. Stačilo, aby někteří předci pandy zvládali strávit bambus o něco lépe než ostatní. Silnější čelisti už měli, vyvinuly se vhodnější zuby, lepší úchop, větší tolerance k jednotvárné stravě, pomalejší režim života. Výsledkem je zvíře, které pořád nese starý „hardware“ šelmy, ale používá ho k úplně jinému účelu. Jedna z nejznámějších pandích adaptací je takzvaný nepravý palec. Není to skutečný šestý prst. Je to zvětšená zápěstní kost, která pomáhá přidržovat bambus proti ostatním prstům. Fosilní nález popsaný v roce 2022 ukazuje, že podobná úprava u předků pand souvisela s bambusovou potravou už asi před 6 až 7 miliony lety. Autoři studie zároveň upozorňují, že tenhle „palec“ nikdy neevolvoval v dokonalý prst, protože by překážel při chůzi.

Pandí trávicí soustava je pořád dost „masožravého typu“. Ve volné přírodě se navíc objevují vzácné případy, kdy pandy využijí i jinou potravu než bambus — třeba malé živočichy, ryby nebo mršinu. National Geographic uvádí, že kromě bambusu mohou výjimečně jíst i jiné rostliny, ryby nebo malé savce. Ale to neznamená, že by se dnešní panda mohla jednoduše vrátit k normálnímu masožravému životu. Dnešní panda není aktivní lovec, je nastavená na pomalý rytmus: dlouho jíst bambus, šetřit energii, odpočívat. Kdyby někdo v zoo krmil pandu jen masem, nebyl by to návrat k přirozenosti.

U pandy se našla také změna v genu Tas1r1, který souvisí s vnímáním chuti umami. Umami je chuť spojená mimo jiné s aminokyselinami a masitou chutí. Studie z roku 2010 popisuje, že tento gen je u pandy poškozený, a spojuje to s přechodem k bambusové potravě. To ale není jednoduché vysvětlení typu: „panda ztratila chuť na maso, a proto začala jíst bambus“. Tak evoluce většinou nefunguje. Spíš se sešlo více věcí: dostupnost bambusu, menší konkurence, změny čelistí a zubů, nepravý palec, metabolismus, chování a potravní preference.

Panda není jediný případ, kdy zvíře nejde jednoduše zařadit podle běžné představy.

Panda červená také jí hodně bambus a také má nepravý palec. Přitom není blízkým příbuzným pandy velké. To je příklad konvergentní evoluce: dvě různé linie řeší podobný problém a dojdou k podobnému tvaru nebo chování.

Lední medvěd je opačný příklad. Většina medvědů je dost všežravá, ale lední medvěd se silně specializoval na maso, hlavně na tuleně.

Koala zase ukazuje, že specializace na špatně výživnou rostlinnou potravu není jen pandí zvláštnost. Koala žije hlavně na listech blahovičníku, které nejsou výživově ideální. Výsledkem je pomalý životní styl a hodně odpočinku.