Článek
Do roku 1960 obdržela samotná SRN desítky tisíc tun balíkové pomoci. Tento model veřejně organizované, zdrojově ověřené potravinové pomoci navázal na dlouhou historii redistribuce jídla od antiky po moderní potravinové banky.
Palácové a chrámové instituce v Mezopotámii třetího tisíciletí př. n. l. vyráběly, skladovaly a vydávaly obilí a olej v přídělovém systému; řady obyvatel byly přímo závislé na výdejích ze skladů. Dochované texty dokládají pravidelné racionované dávky ječmene, oleje a vlny. V raných státech šlo o klíčový mechanismus řízení rizika neúrody. V Egyptě nesly chrámy a státní správa podobnou roli „přepážek“ přídělu a redistribuce. Tyto systémy nejsou „sbírky“ ve smyslu dobrovolného daru, ale tvoří historický základ institucionalizovaného rozdávání potravin.
V pozdní republice a za principátu vznikl městský příděl obilí (frumentatio/annona). Gaius Gracchus prosadil roku 123 př. n. l. subvencované obilí; za Augusta se příděl institucionalizoval pro definovaný korpus městských občanů a spravován byl z chrámového okrsku Ceres. Annona stabilizovala zásobování metropole a zároveň byla nástrojem moci. Jde o přímý předobraz státem řízené potravinové bezpečnosti.
Ve středověké Evropě fungovala strukturální potravinová pomoc formou církevní almužny a klášterních „almonry“. Pravidla benediktinské tradice a křesťanská charita stanovovala povinnost vydávat chudým chléb a stravu dle místních zdrojů a nadání donátorů. Dokumentované případy ukazují směs institucionální charity, dárcovství a redistribuce naturálií.
Britský parlament přijal v únoru 1847 „Temporary Relief Act“ známý jako „Soup Kitchen Act“. Stát tím dočasně legalizoval síť polévek pro chudé, aby ulevil přetížené Poor Law a rychle zvýšil příjem kalorií u obyvatelstva. Šlo o krátkodobý, zákonem krytý zásah potravinové pomoci v masovém měřítku.
Organizace CARE vznikla v roce 1945 pro zasílání balíků s potravinami do Evropy. První zásilky dorazily v létě 1946 a do roku 1960 dodala CARE do SRN cca 83 000 t pomoci. Z modelu ad hoc darů se stala standardizovaná logistika s mezinárodními dohodami a daňovým režimem.
První program „food stamps“ běžel v letech 1939–1943, piloty z let 1961–1964 vedly k přijetí Food Stamp Act (31. 8. 1964), čímž se program stal trvalou součástí sociální sítě. Dnes funguje jako SNAP; historické milníky a expanze 1960s–1970s jsou zdokumentovány úřadem FNS a odbornými přehledy.
Roku 1967 založil John van Hengel ve Phoenixu (Arizona) první „Food Bank“ při St. Mary’s, inspirován myšlenkou shromažďovat přebytky potravin a vydávat je potřebným přes partnery. Koncept se rozšířil po USA a stal se základem sítě Feeding America. Primární institucionální geneze je dobře doložena samotnou organizací a odbornými přehledy sociální práce.
Fédération Européenne des Banques Alimentaires (FEBA) vznikla v roce 1986 v Bruselu. Dnes sdružuje stovky bank a poboček v Evropě a propojuje potravinovou pomoc s prevencí plýtvání. Rok vzniku a mise uvádí oficiální stránky a organizační registry.
Výroční zprávy Caritas Europa a Caritas Internationalis dokumentují rozsah balíčků a jídel vydaných během krizí (např. Turecko 2023). To ukazuje standardizované „sbírkové“ kampaně a logistiku výdeje napříč diecézními sítěmi.
V ČR sahají počátky k roku 1992 (organizace Naděje a první banka v Praze). V roce 1994 vznikla Česká federace potravinových bank jako zastřešující subjekt; dnešní web i výroční PDF uvádějí historické milníky a síť regionálních bank.
Zdroje: https://www.jstor.org/stable/543125; https://www.care.org/about-us/our-history/; https://www.potravinovebanky.cz/nase-cinnost; https://www.eurofoodbank.org/contact-us/
