Článek
Mezinárodní tým vědců poprvé prokázal, že starověký lidský genetický materiál se může zachovat přímo ve skalách. Na výzkumu se podílel mezinárodní skupina paleogenetiků, archeologů a specialistů na jeskynní umění z institucí v Německu, Španělsku, Portugalsku, Dánsku, Velké Británii a dalších zemích. Klíčovou roli sehrál Max Planck Institute for Evolutionary Anthropology v Lipsku, kde probíhaly genetické analýzy starověké DNA.
Tým se zaměřil na 11 jeskyní ve Španělsku a Portugalsku. Vědci odebrali 54 vzorků z 24 panelů skalního umění. Zkoumali malované plochy, okolí maleb, nepomalované části stěn, sedimenty, kosti i pravěký nástroj z ptačí kosti, který mohl sloužit jako jednoduchý rozprašovač barvy.
Autentická starověká lidská DNA se našla jen v pěti vzorcích. Jeden pocházel z pigmentované kalcitové krusty v portugalské jeskyni Escoural. Další byly z nemalovaných stěn v téže jeskyni a z okolí skalního umění v jeskyni Covarón v severním Španělsku.
A právě to vědce překvapilo. Některé pozitivní vzorky pocházely z ploch, které měly sloužit jen jako kontrolní oblasti. To znamená, že jeskynní stěny mohly zachytit nejen stopy po tvorbě umění, ale také běžný pohyb lidí v podzemí.
Jak se DNA na stěnu dostala? Možností je několik. Člověk se mohl skály dotknout rukou, opřít se o ni, otřít se o ni tělem nebo na ni přenést sliny či jiné drobné biologické stopy. V některých vzorcích byla lidská DNA bez zvířecí, což naznačuje přímý kontakt člověka se stěnou. Jinde se objevila lidská i zvířecí DNA, takže tam mohl sehrát roli sediment, voda nebo prach přenesený ze dna jeskyně.
Důležité je, že vědci zatím netvrdí, že našli DNA samotných autorů jeskynních maleb. To by bylo příliš odvážné. DNA mohla být na stěnu nanesena v jiné době než pigment. Přesto jde o zásadní posun. Jeskynní stěny se ukazují jako nový typ genetického archivu.
Z některých vzorků se podařilo vyčíst i víc než jen samotnou přítomnost člověka. Tři vzorky pravděpodobně obsahovaly DNA převážně spojenou se ženami, jeden ukazoval na mužský původ. Dva odběry z jeskyně Covarón poskytly dostatek DNA k určení genetické příbuznosti a výsledek je pomohl zařadit mezi západní lovce a sběrače, tedy pravěké populace známé z Evropy a Pyrenejského poloostrova.
Vědci se zaměřili také na slavnou Altamiru. Zkoumali tamní dutou ptačí kost potřenou červeným okrem, která mohla sloužit jako pravěký airbrush. Pokud umělec foukal pigment přes kost ústy, mohly se uvnitř zachovat sliny. Jenže v tomto případě se starověkou lidskou DNA najít nepodařilo. Pravděpodobně ji překryla moderní kontaminace způsobená desetiletími manipulace s artefaktem.
Právě kontaminace je u podobného výzkumu velký problém. Stačí dotyk moderního člověka, neopatrná manipulace nebo dávná návštěva jeskyně a genetický signál se může promíchat. Proto vědci sledují poškození molekul, které napovídá, zda jde skutečně o starověký materiál. Staré DNA fragmenty bývají krátké a nesou určité chemické změny.
Studie také ukazuje, že podobné nálezy budou vzácné. Z více než padesáti odebraných vzorků bylo úspěšných jen několik. Nejlepší šanci na uchování zřejmě mají chráněná místa, stabilní jeskynní prostředí a minerální vrstvy, například kalcitové krusty. Pokud se ale metoda zlepší a vědci budou mít štěstí, mohou začít zjišťovat, jaké skupiny lidí daná místa navštěvovaly či zda se určité části jeskyní používaly k odlišným činnostem.
Zdroje: https://archaeologymag.com/2026/06/ancient-human-dna-preserved-on-cave-walls/; https://www.nature.com/articles/s41467-026-74234-2
