Článek
Ve stejném rozhovoru označuje transgender osoby za „problém pro rozumný svět“. Obě ženy se hlásí k tzv. gender-kritickému feminismu – směru, který odmítá samostatnou existenci genderové identity a zdůrazňuje biologické pohlaví jako jedinou realitu. Tento výrok vyvolal ostré reakce mezi výzkumníky i aktivisty. O několik měsíců později publikoval medievista Basil Arnould Price esej, v níž se k této představě „rozumného světa“ vrací. Využívá přitom vlastní výzkum o středověkém Islandu, jehož právní a literární prameny zobrazují společnost, která se pokoušela potlačit projevy genderové odlišnosti.
V roce 2022 proběhla v Británii i v dalších zemích vlna veřejných debat o transgender identitě a jejím právním postavení. Představitelky gender-kritického feminismu, jako Helen Joyce, Holly Lawford-Smith nebo Kathleen Stock, vystupovaly proti zahrnutí transgender osob do ženských prostor či zákonné ochrany na základě genderu. Současně rostl počet zákonů omezujících přístup transgender lidí ke zdravotní péči ve Spojených státech. V této atmosféře reagoval Basil Arnould Price – badatel na University of York – esejí, která propojuje současné diskuse s historickými normami pohlaví v pozdně středověké severské společnosti.
Cílem autora bylo ukázat, že myšlenka „rozumného světa“, který by byl prost genderové rozmanitosti, má paralely v minulosti. Středověký Island se pokoušel právně vynutit jednoznačné rozdělení pohlaví. Zákoník Grágás ze 12. století zakazoval „ženské chování“ u mužů i „mužské zvyky“ u žen. Přestupky trestal tzv. menší vyhnanství, které mohlo skončit smrtí. Stejné texty umožňovaly zabít člověka, který někoho veřejně obvinil z ergi – pojmu označujícího neodpovídající genderové či sexuální chování. Tyto předpisy vyjadřovaly snahu společnosti chránit ideál mužnosti a ženství jako neměnných kategorií.
Islandské rodové ságy, psané ve 13.–15. století, odrážejí uplatňování tehdejších představ o pohlaví. Hrdinové v nich sami dohlížejí na dodržování norem a odchylky posuzují jako ostudu. Postava označená za ergi je vyloučena z komunity nebo musí uprchnout. Přesto některé pozdní ságy naznačují možnost úniku.
V Króka-Refs saze se objevuje tvrzení, že muž jménem Refr odešel do Grónska kvůli pověstem o své ergi – a že právě tam mohl žít svobodněji. Jiný příběh, Flóamanna saga, sleduje osadníka Þorgilse Ørrabeinsfóstriho, který po smrti své ženy zůstane s novorozeným dítětem v nehostinné grónské krajině. Když dítě nemá čím nakrmit, Þorgils rozřízne vlastní bradavky a začne kojit. Ostatní osadníci na něj reagují posměchem a říkají, že „není jasné, zda je mužem či ženou“. Tento čin však v kontextu ság není pojat jako výsměch, ale jako zoufalý pokus o záchranu života.
Tyto epizody ukazují, že i v prostředí přísných norem existovala představivost jiných forem života. Þorgilsovo rozhodnutí zpochybňuje hranice mužské role a vytváří obraz těla schopného překročit biologické i společenské limity. Podle Price jde o gesto odporu proti „realitě“, která určuje, jaké tělo smí existovat. Autor srovnává tuto středověkou vizi s dnešními snahami omezovat transgender identitu. V obou případech se objevuje motiv ochrany „rozumného“ světa – společnosti, která se snaží bránit rozmanitosti a představuje ji jako hrozbu.
V současné Británii i v USA pokračují legislativní spory o práva transgender osob. Dlouhé čekací doby na lékařskou péči v NHS, stejně jako desítky zákonů omezujících zdravotní služby či možnost změny jména a pohlaví v amerických státech, představují konkrétní důsledky těchto debat. Basil Arnould Price interpretuje středověké prameny jako zrcadlo dneška: společnost, která se považuje za „rozumnou“, může svou definicí rozumu vytvářet vyloučení a násilí.
Zdroj: https://historyjournal.org.uk/2022/09/05/finding-transgender-worlds-in-late-medieval-iceland/
