Článek
Šněrovačky se vyvíjely již od středověku a staly se nedílnou součástí nejen ženské garderoby. Průmyslové novinky v průběhu 19. století a změny ve výrobě spotřebního zboží tehdy proměnily i tuto střední vrstvu oděvu (nošenou vždy přes spodní košili a většinou pod šaty), a právě nové, pevnější, průmyslově vyrobené korzety se staly terčem mnohem pozdější kritiky. Většina kritiky korzetů totiž vznikla až zpětně.
Až začátekm 20. století se začaly se objevovat různé historky – třeba o sportovkyních zraněných na Wimbledonu, které se měly pořezat o ostré hrany korzetů. Jenže tato svědectví nepocházela od pamětníků; objevila se až o mnoho desítek let později, poté co se tyto události měly údajně odehrát.
Ani samotný přechod od korzetů k podprsenkám a k silně stahujícímu prádlu nebyl zdaleka hladký. Móda po první světové válce prosazovala novou, nezvykle chlapeckou siluetu. Aby bylo možné jí dosáhnout, musela se změnit i střední vrstva oděvu: korzet tvarující pas sice zmizel, ale na jeho místo přišlo prádlo, které stahovalo celou postavu včetně boků a výrazně omezovalo pohyb nohou – těch, které byly dříve pod zpravidla širokými sukněmi zcela volné.
Stejně jako se už během první světové války argumentovalo, že jíst hodně masa je nezdravé, aby se lépe snášely příděly a nedostatky, i v tomto případě sehrála roli proměna společnosti. S ústupem využívání pomoci služebnictva, změnou každodenní rutiny a životního stylu se měnil i oděv – a tuto změnu bylo třeba vysvětlit jako krok k lepšímu. Teprve tehdy se na scéně objevili ostří kritici korzetů, kteří v době, kdy se již přestávaly nosit, začali psát o tom, jak byly ženy „hloupé“, že je kdy nosily, že je do nich nutili muži, že je to vlastně celé od začátku výmysl mužů a že šněrovačky byly od počátku věků naprosto nepohodlné. Taková kritika byla možná právě proto, že mladé generace už v podstatě žádné korzety nezažily – zato zažily stahovací prádlo a podprsenky, které také často nebyly pohodlné a poskytovaly jen omezenou oporu. Proto bylo třeba neustále opakovat, že současné řešení je rozhodně „lepší“ a „osvobozující“ ve srovnání s údajně hroznou minulostí, která akorát vyžadovala asistenci při oblékání a někdy i při svlékání.
Jenže v době, kdy se šněrovačky a korzety opravdu masově nosily, a to i těžce manuálně pracujícími vrstvami, převládalo spíše přesvědčení, že pomáhají s držením těla, přestože některé šněrovačky byly tak měkké, že jejich význam byl v tomto směru spíš symbolický. Výhody mohou znít překvapivě, například dívky, které začínaly nosit dámskou módu přibližně ve stejnou dobu jako začínaly menstruovat, si všímaly, že mírná komprese v oblasti podbřišku jim ulevuje od menstruačních bolestí, což potvrzují dnešní nositelky. Většina korzetů, které se dochovaly do dnešní doby, jsou bohužel nějaké nepovedené kusy, které se ve své době neunosily – a právě to dodatečně zkresluje náš pohled.
Jestli existuje jeden jasný důvod, proč nemůžeme věřit představě, že ještě v polovině 19. století byly korzety extrémně stahující a restriktivní, pak je to dobový tisk, který nabízí reklamy na ortopedické korzety. Ty vznikly zcela zjevně proto, že někteří lidé – ženy i muži – potřebovali daleko pevnější oporu než poskytovala běžná střední vrstva oděvu. Kdyby klasické korzety byly tak tuhé a maximálně restriktivní, jak se dnes uvádí, nebylo by možné nabídnout nic ještě pevnějšího. Skutečnost, že ortopedické korzety byly na trhu a nacházely mnohé zákazníky, jasně ukazuje, že běžný korzet byl zpravidla jen poměrně pružnou střední vrstvou, která neměla po staletí pachuť útlaku, ani genderového, ani fyziologického. Tu získala až v rámci snahy pošpinit minulost a vysmát se obzvláště sexistickým způsobem ženám, které v ní žily.
Zdroje: Veronika Šulcová, Dana Szemályová: Šněrovačku nebo korzet? / Stays, or a Corset?, Národní muzeum, 2020; https://www.lancasterhistory.org/debunkingcorsetrymyths/; https://mimic-of-modes.blogspot.com/2014/09/a-difficult-history-corsetry-and.html; https://www.youtube.com/watch?v=zNwTqanp0Aw
