Článek
Stepník moravský patří k nejzajímavějším pavoukům Evropy. Jeho jed má účinky podobné jedu některých hadů a samičky navíc čeká osud, který v přírodě nemá obdoby. Když se jejich mláďata vylíhnou, začnou je postupně požírat. V Česku dnes žijí čtyři druhy stepníků, a to moravský, pálavský, rudý a černonohý.
Když Milan Řezáč z Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze v roce 2008 popsal nový druh pavouka, byla to senzace. V zemi, kterou odborníci považovali za dokonale prozkoumanou, to působilo téměř neuvěřitelně. Řezáč si neobvyklého pavouka všiml na jižní Moravě už dříve, ale trvalo roky, než ho detailně prozkoumal a přesvědčil skeptické kolegy, že jde o objev světového významu. Stepník moravský se tak stal prvním nově popsaným druhem pavouka ve střední Evropě po více než třiceti letech. Většinu našich pavouků vědci popsali už v osmnáctém století. Na jeho stopu narazil vlastně náhodou. Chtěl totiž zjistit, zda se u nás nevyskytuje i stepník černonohý, který byl v devadesátých letech popsán německými vědci. Při pátrání v muzejních sbírkách ale objevil exempláře, které se nepodobaly ani stepníku rudému, ani černonohému. Rozdíl byl patrný na první pohled a potvrdil, že jde o zcela nový druh. Nakonec se dostal až do Světového katalogu pavouků.
Samec vypadá jako beruška
U stepníka moravského jsou výrazné rozdíly mezi pohlavími. Samice dorůstají 13 až 16 milimetrů a jsou celé černé s výraznou oranžovou skvrnou na hlavě. Právě tato skvrna odlišuje stepníka moravského od ostatních středoevropských druhů. Samci měří pouze 5 až 9 milimetrů, ale mají nápadné bílo-černo-červené zbarvení připomínající slunéčko sedmitečné. Pestré zbarvení není samoúčelné, samci musí jednou ročně opustit bezpečné nory a vydat se hledat samice. Výrazné barvy varují predátory, především ptáky, že nejsou chutnou kořistí. Na rozdíl od stepníka rudého, který se objevuje až koncem léta a na podzim, vycházejí samci stepníka moravského už na jaře. Z úkrytů vylézají na přelomu dubna a května a právě tehdy je možné je v přírodě spatřit. Jinak tráví většinu života skrytí v podzemí. Vyhrabávají si svislé nory hluboké asi deset centimetrů a jejich stěny pečlivě vystýlají pavučinou. Vchod zakrývají pavučinovou stříškou, do které zapřádají kousky půdy, listí a jiný materiál, takže otvor dokonale splývá s okolím. Do této stříšky se chytá kořist, nejčastěji brouci.
Stepník moravský (Eresus moravicus) - samec
Největší šanci na setkání s nimi mají lidé právě v období páření, kdy samečci pobíhají po povrchu a hledají nory samic. I tak jde ale o výjimečný zážitek, který přírodovědci přirovnávají téměř k výhře v loterii. Kameraman Lukáš Pich, jenž se na stepníky specializuje, říká, že jejich nalezení může trvat jen několik minut, pokud člověk přesně ví, kde hledat. Samotné natáčení je ale obtížnější. Pavouci jsou neklidní a na povrchu půdy se necítí přirozeně. Jednou narazil na samce s chybějící tečkou na zadečku, což byl podle jeho slov unikátní úkaz.
Mateřství, které končí smrtí
Rozmnožování stepníků patří k nejdrsnějším v celé říši pavouků. Samci mezi sebou tvrdě soupeří o samice, protože jich je v populaci vždy méně než samců. Vítěz nejen oplodní samici, ale navíc jí zalepí pohlavní otvor, aby jí zabránil v dalším páření.
Poté přichází nejdrsnější fáze celého cyklu. Samice naklade vajíčka do nory a pečlivě o ně pečuje. Jakmile se mláďata vylíhnou, začnou ji postupně požírat. Tento proces, nazývaný odborníky matrifágie, jim poskytuje první a zároveň zásadní zdroj potravy.
Stepník moravský (Eresus moravicus) - samice
Stepník moravský patří k nejjedovatějším pavoukům v Česku. Jeho jed obsahuje látky podobné těm, které se vyskytují u některých druhů hadů, a působí na celý organismus jako neurotoxin. Podle Lukáše Picha dokáže kousnutí vyvolat několikahodinovou horečku provázenou silnou bolestí hlavy. Objevitel Milan Řezáč se dokonce nechal záměrně kousnout, aby na vlastní kůži vyzkoušel účinky jedu. U zdravého člověka kousnutí stepníka způsobuje horečnatý stav doprovázený silným zrychlením tepu, tlakem v hlavě a zrudnutím obličeje. Příznaky po přibližně dvou hodinách odezní a zbytek dne přetrvává silná bolest hlavy. V Turecku zemřelo po kousnutí příbuzným druhem stepníka dokonce dítě. Naštěstí je u nás setkání s tímto pavoukem jen velmi nepravděpodobné.
Mizející stepní ráj
Stepník moravský se vyskytuje pouze v panonské oblasti na jižní Moravě, dále také na Slovensku, v Rakousku a v Maďarsku. V České republice ho lze nalézt například na Pálavě u Mikulova, v Bzeneckých píscích, v Podyjí, na Mohelenské hadcové stepi, ale i v Prokopském údolí v Praze nebo v Tichém údolí u Roztok. Většina známých lokalit je chráněna jako přírodní rezervace. Domovem stepníka jsou zachovalé skalní či písčité stepi, pro které jsou typické vysoké trávy kavyly.
Zbarvení samce stepníka odrazuje predátory
Jde o kriticky ohrožený druh. Největší hrozbou je postupné zarůstání a zalesňování stepních biotopů. Stepní krajina byla na našem území po konci poslední doby ledové mnohem rozšířenější než dnes, avšak s vlhčím klimatem ji postupně pokryly dřeviny. Poslední zbytky těchto stanovišť se udržely díky dlouhodobé pastvě koz a ovcí. Tyto zbytky stepí si zaslouží nejpřísnější ochranu, která spočívá především v zachování tradičního režimu spásání. Riziko představují také teraristé, kteří tyto atraktivní pavouky cíleně vyhledávají a odchytávají. Lukáš Pich přiznává, že o této problematice raději mnoho neví, protože by na podobné sběratele reagoval velmi podrážděně. Populace stepníka moravského jsou velmi malé a kdo ví, jak nory najít, může je snadno vysbírat. Stepník moravský proto zůstává jedním z nejpozoruhodnějších a zároveň nejméně známých obyvatel naší přírody. Jeho neobvyklý životní cyklus a účinný jed z něj dělají obra mezi bezobratlými, přestože sám měří jen několik milimetrů.
Zdroje:
