Článek
Jezídové jsou jednou z nejstarších náboženských menšin na světě, jejíž kořeny sahají hluboko do předislámské Mezopotámie. Žijí převážně v severním Iráku, v oblasti kolem pohoří Sindžár, obklopeni muslimskými majoritami, s nimiž po staletí sdíleli stejnou krajinu, ale nikdy plně stejný osud. Jejich synkretická víra kombinuje prvky různých duchovních tradic a po generace jim přinášela podezření i pronásledování. Jejich odlišná víra z nich v očích ISIS udělala nepřátele. Označoval je za uctívače ďábla a vraždění mužů i zotročování žen bylo od začátku součástí jejich záměru, nikoli výjimečným excesem jednotlivců. V létě roku 2014 se svět jezídských vesnic pod Sindžárem zhroutil.
Únosce odešel bojovat
Třetího srpna 2014 přijeli bojovníci ISIS do jezídských vesnic v okolí Sindžáru. Muže na místě stříleli, ženy a děti brali do zajetí. Podle pozdějších odhadů bylo při útoku zavražděno několik tisíc jezídů a mnoho žen bylo uneseno a prodáno jako otrokyně. V panice se lidé snažili dostat na horu Sindžár, která se pro mnohé stala jedinou možnou záchranou. Hora se ale rychle proměnila v past bez vody a jídla. Na jejích svazích uvízly desítky tisíc uprchlíků, kteří tam celé dny čekali na pomoc a shozy vody a potravin z vrtulníků. Jednou z těch, kdo se dali na útěk, byla i čtrnáctiletá Ekhlas. S rodinou mířila na horu, ale bojovníci ISIS ji dostihli dřív, než se dostala do bezpečí.
Spolu s dalšími zadrženými dívkami se ocitla ve skupině čítající přibližně 150 zajatkyň. Před nimi se postupně procházeli bojovníci ISIS a vybírali si. Jeden z nich si ze skupiny dívek vybral losem právě Ekhlas. Co to pro čtrnáctiletou dívku znamenalo, popsala sama:
„Každý den po dobu šesti měsíců mě znásilňoval. Pokusila jsem se zabít. Vybral si mě losem ze 150 dívek. Byl ošklivý jako zvíře, s dlouhými vlasy. Hrozně páchl. Měla jsem tak velký strach, že jsem se na něj ani nemohla podívat.“
Žila v naprosté izolaci a bez kohokoliv, kdo by ji mohl ochránit. Opakované násilí ji postupně psychicky zcela vyčerpalo. Nebyla jediná. To, co se stalo jí, se v různých podobách opakovalo u tisíců dalších jezídských dívek. Bojovníci ISIS zacházeli se zajatými ženami jako s kořistí. Některé z nich se domů nevrátily dodnes. Jacqueline Isaacová, americká právnička, která v té době pracovala v Iráku a přivážela pomoc jezídům prchajícím na horu Sindžár, popsala, jak ji jedna matka zastavila a prosila ji slovy, jež si nedokázala vymazat z paměti: „Ty jsi právnička, nemůžeš pomoci? Přimějte svou vládu, ať tam jde a přiveze naše dívky. Ať vláda něco udělá.“ Nevěděla, co odpovědět.
Muže stříleli na místě
Zlom přišel v okamžiku, kdy únosce odešel bojovat. Ekhlas využila jeho nepřítomnosti a podařilo se jí uprchnout. Dostala se do uprchlického tábora v jedné z vesnic pod horou Sindžár a jen o pár dní později se zde setkala s Jacqueline Isaacovou, která do tábora přivážela humanitární pomoc.
Záběry pořízené krátce po Ekhlaině útěku ukazují dívku se svěšenou hlavou, která se nikomu nedívá do očí. Isaacová později popisovala, jak spolu seděly na verandě a ona přemýšlela, co jim říct: „Ještě nebyl čas na psychologickou pomoc. Bylo potřeba jednoduše uznat jejich lidskost.“ Po její pravé straně seděly poradkyně připravené zasáhnout, ale Isaacová je zatím nepřizvala. Ekhlas a ostatní dívky zpívaly písně o tom, co se stalo jejich lidem.
O tři měsíce později byla Ekhlas přesunuta do Německa jako jedna z tisíců jezídů, které přijala německá vláda v rámci humanitárního programu. Sedmnáct jezídských dívek a žen dnes žije v psychiatrické nemocnici v Německu, daleko od Sindžáru. Chodí do místních škol, absolvují muzikoterapii a terapeutická sezení, při nichž se učí pracovat s emocemi. „Soustředíme se na pocity jako láska, klid a radost, abychom potlačily strach, úzkost a ostatní negativní emoce,“ popisuje jedna z účastnic. Isaacová dívky navštěvuje osobně každých několik měsíců a každý týden s nimi komunikuje online. V Iráku otevřela centrum, kde se více než čtyřicet dívek učí anglicky přes videohovory s dobrovolnými učiteli. Mezi nimi je i třináctileté děvče, jehož identita musí zůstat skrytá. Neví, zda jsou její rodiče naživu. Přestala mluvit a komunikuje jen kresbami a gesty. Isaacová ale říká, že za tři roky vidí u těchto dívek neuvěřitelnou proměnu. „Ze slz, ze smutku, z nulového očního kontaktu. A teď vidím, jak tyto dívky vedou ostatní.“
V zařízení žijí i další děti, které při útoku přišly o rodiče. Mezi nimi je i Ekhlainin synovec Amee. Bylo mu sedm let, když bojovníci ISIS odvedli jeho matku i otce. Tři roky o rodičích nic nevěděl. Později se ukázalo, že jeho matka přežila a po útěku z ISIS se dostala do jednoho z iráckých táborů. Otec byl pravděpodobně zabit. Při jednom z meditačních cvičení si Amee představuje, že jsou všichni jeho lidé osvobozeni a on slaví shledání s matkou.
Příběh Ekhlas nebyl výjimkou. Sexuální otroctví jezídských žen a dívek bylo ze strany ISIS systematicky organizováno a zasáhlo tisíce rodin. Tisíce žen a dívek bylo uneseno a mnohé z nich se dodnes nepodařilo najít. OSN tyto zločiny formálně označila za genocidu a vyzvala k mezinárodní odpovědnosti. Ekhlas se rozhodla promluvit. Vystoupila před britský parlament a výsledkem bylo jednomyslné usnesení Dolní sněmovny, které jezídské oběti ISIS oficiálně uznalo jako oběti genocidy. Dnes chce v Německu studovat právo. Dívky z psychiatrické nemocnice znovu začínají žít. Ale jak říká Jacqueline Isaacová, žijí s hlubokými jizvami.
Zdroj: www.yahoo.com, www.arabnews.com, www.independent.co.uk, https://english.alarabiya.net, https://en.wikipedia.org, Dokument dostupný na YouTube: Yazidi survivor: ‚I was raped every day for six months‘ - BBC News na kanálu BBC News
