Článek
Na Letenské pláni se 25. listopadu 1989 v sychravou sobotu sešly statisíce lidí. Václav Havel právě domluvil, pláň skanduje „Demisi, demisi!“ V zákulisí čekají desítky známých tváří, herci, disidenti nebo politici. Na pódium ale přichází někdo jiný. Štíhlý muž v oranžové šusťákové soupravě přistoupí k mikrofonu a na rozdíl od ostatních svůj proslov nečte z papíru. Řekne, že přichází s poselstvím učitelů základních škol na Slovensku.
Drazí Pražané, bratři Češi a Moravané, přináším vám vroucí projevy solidarity učitelů Štefánikova národa. Učitelů zbavených míst a diskriminovaných, jejichž rehabilitaci dnes požadujeme. Roky nás nutili lhát dětem a falšovat dějiny. Nedonutili. Důkazem je tento dnešní den, kdy se díky našim svěřencům rodí nová demokracie. Jsme na vás hrdí, naši bývalí svěřenci, a jsme rádi, že jsme vás nenaučili jen číst, psát a počítat, ale také přemýšlet a milovat svobodu. Jsme s vámi a spolu s vámi voláme ta známá slova, která Slováci volají vždy, když je zle.
Poté přidal verše básníka Sama Chalupky.
„A ty mor ho! detvo môjho rodu,
kto kradmou rukou siahne na tvoju slobodu,
a čo i tam dušu dáš v tom boji divokom,
Mor ty len, a voľ nebyť, ako byť otrokom.“
Moderátor Václav Malý jeho slova ocenil větou: „Slova jako ostrý meč. Opravdu je oceňuji.“ Guryča z pódia odešel. V Praze o něm do té doby nikdo prakticky neslyšel.
Letenská pláň během jednoho z projevů
Před listopadem
Ľudovít Guryča se narodil 6. listopadu 1934 v Senci. Rodiče Cyril a Tekla pocházeli z Bánova na Moravě, za první republiky vedli prodejnu zeleniny a koření. Za války se museli vystěhovat na Moravu. Po jejím skončení se vrátili do Sence. Vystudoval Pedagogickou fakultu v Bratislavě. V roce 1959 odešel se svou ženou Alicí učit do Kyjova, on na strojírenské učiliště, ona jako zdravotní sestra do místní nemocnice. V létě 1968 se vrátili do Sence, kde začal učit na základní škole Jozefa Gregora Tajovského slovenštinu, ruštinu, tělocvik a výtvarnou výchovu. Na počátku osmdesátých let byl přeložen nejprve do školy v Novej Dědince a později do Bielé, kde působil až do listopadu 1989.
Učitel
Štefan Petrík, který v letech 1980 až 1984 patřil k jeho žákům, si ho pamatuje ze školních let jako učitele slovenštiny a ruštiny. „Byl mým učitelem slovenštiny a ruštiny. Tehdy byla ruština povinná, ale pan Guryča nám ji dokázal podat tak, že to nebyl ztracený čas. Někdy nám i při ruštině vyprávěl příběhy z cyklistiky a ze závodů Okolo Slovenska, kde býval rozhodčím. Všechno, co pan Guryča dělal, dělal pro děti a s upřímným srdcem. Mám za sebou vícero škol, ale jeho považuji za nejlepšího učitele, jakého jsem kdy měl.“
Podobnou zkušenost má i jeho bývalá žákyně Diana Holubová. „Zprostředkoval nám množství zážitků, informací z domova, ze světa, ale i z politiky. Vštěpoval nám smysl pro spravedlnost, měl moudrost i humor a jako aktivní cyklista i motorkář měl vypěstovanou vytrvalost a trpělivost i pro práci s námi, školáky.“
S dětmi jezdil na výlety, organizoval cyklistické závody a stanování na Zochovej chatě. Do školy přijížděl na velké motorce. Při televizních přenosech Závodu míru býval k vidění na jedné z doprovodných motorek, sám totiž v minulosti závodil. V jedné etapě Okolo Slovenska skončil dokonce druhý za Vlastimilem Růžičkou.
Ke Guryčovým bývalým žákům patřil i Miroslav Molnár. „V naší generaci zanechal velmi silnou stopu. Hlavně pro nás, mladé kluky, byl idolem. Jezdil do školy na velké motorce, byl to rebel, Masarykovec, který nám vyprávěl o českých letcích v Anglii.“ Jeho vystoupení na Letné nebylo náhlým výbuchem odvahy, ale logickým pokračováním toho, co dělal celý život.
Podle jeho kolegyně ze sedmdesátých let Evy Pomšárové školu tehdy vedl bývalý pracovník ministerstva vnitra a aktivní agent StB Boris Bulla. Guryča naopak vytrvale odmítal vstoupit do KSČ i nabídky ke spolupráci s StB. V srpnu 1968, kdy do Bratislavy dorazily ruské tanky, vymyslel heslo, kterým v azbuce popsal zdi v Senci. U ředitele Bully si tím rozhodně nepolepšil. Na počátku osmdesátých let ho přeložili do školy v Novej Dědince, později do Bielé.
Lidé míří na Letnou
Cesta na Letnou
Jak se slovenský učitel dostal na pražskou tribunu, zůstává nejasné. Fedor Gál, spoluzakladatel Verejnosti proti násiliu (VPN), uvedl, že oficiální cestou to nebylo.
„Na 25. listopadu 1989 jsme ze Slovenska do Prahy žádného mluvčího učitelů nevysílali.“
Program letenské tribuny byl připravený předem a jména řečníků se dopředu schvalovala. Guryča v něm původně nefiguroval a na pódium se dostal až na místě. Ani známé osobnosti neměly účast jistou. Významného spisovatele a signatáře Charty 77 Ludvíka Vaculíka sice organizátoři nejprve pozvali, ale nakonec ho ze seznamu řečníků vyškrtli.
Na demonstraci na Letné 25. listopadu 1989 promluvil i neznámý muž v teplákové soupravě. Byl to učitel Ľudovít Guryča ze Sence u Bratislavy. Spatra pronesl plamenný projev. #VTentoDen #OTD #Československo @SeznamZpravy https://t.co/w4wzhSZHAN
— Slovenština pro Čechy 🇸🇰🇨🇿 (@sk4cz) November 17, 2025
Jednu z možných odpovědí nabízí Guryčův kolega z Verejnosti proti násiliu Ján Hacaj.
„Dozvěděl se o demonstraci, usoudil, že by tam měl vystoupit někdo za Slováky a hlavně za učitele. Sedl na motorku, s nikým nic nerozebíral a vyrazil.“
Dcera Alice Rafayová později říkala, že se její otec protlačil do zákulisí a opakoval pořadatelům, že je na místě a čeká. Vydržel, dokud se na pódium opravdu nedostal. Po vystoupení nasedl na motorku a vrátil se do Sence.
Po Letné
Už o dva dny později, 27. listopadu 1989, se v Senci podílel na založení VPN. S kolegy rozváželi letáky, jezdili po městech a obcích a lidem vysvětlovali, že nejde o dílčí protest, ale o pád komunistické strany a změnu celého systému.
Patrik Dubovský, tehdejší kolega z VPN, ho popisoval jako výrazného idealistu, který dokázal strhnout okolí. V autě měl prý vždycky hlavní slovo a celou cestu mluvil s takovým zaujetím, že ostatní ani nepustil ke slovu.
Se svými žáky ze školy nacvičil píseň „Ach synku, synku“ a vystoupili s ní na demonstraci VPN v Bratislavě. V zákulisí se tehdy střetl s Jánem Budajem, hlavním dramaturgem večera. O co přesně šlo, dnes už jasné není. Podle svědků mu Budaj řekl, že už víckrát vystupovat nebude. Později vyšlo najevo, že jméno Jána Budaje figurovalo ve svazcích spolupracovníků Státní bezpečnosti.
Ľudovít Guryča neuspěl ani při kandidatuře do Slovenského národního shromáždění. Vrátil se do Sence, kde zasedl v městském zastupitelstvu. Ani tam ale nezůstal dlouho. Politika ho po prvních svobodných volbách odradila natolik, že se z veřejného života stáhl úplně.
Bývalý primátor Jozef Elšík o něm řekl: „Byl úporný až nezvladatelný bouřlivák. Jeho jedinou politickou funkcí bylo členství v zastupitelstvu. I tu ale opustil, když ho politika po volbách odradila.“
Miroslav Molnár vzpomínal, jak Guryča v roce 1990 přišel do školy a řekl dětem: „Zapamatujte si, politika je to největší svinstvo.“
Slovensko opustil
Nástup Vladimíra Mečiara a slovenských nacionalistů nesl těžce. Prvního prosince 1992, měsíc před rozpadem Československa, se odhlásil z matriky v Senci a přestěhoval se do učitelského bytu v obci Květná u Strání na moravsko-slovenském pomezí. Bylo mu tehdy osmapadesát let a přihlásil se k českému občanství. Několik let učil na místní škole, poté odešel do důchodu. S několika přáteli si koupili a společně opravili chatu ve Starém Hrozenkově, kde část roku bydlel.
Na jaře 2006 se u něj objevily vážné zdravotní potíže. Lékaři mu diagnostikovali leukémii. Zemřel 27. července 2006 v nemocnici v Uherském Brodě. Pohřben je v rodinné hrobce v Senci. Jeho projev na Letné trval několik minut. V oranžové šusťákové soupravě byl nepřehlédnutelný. Přesto si ho moderátor Václav Malý nedokázal vybavit.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org, https://magazin.pametnaroda.cz, www.seznamzpravy.cz, www.novadedinka.sk, https://hlidacipes.org, Dokument První obří demonstrace na Letné (25.11.1989), dostupný na YouTube (TvhistorieCZ)
