Článek
Když hasiči z Radotína ve studeném únorovém večeru roku 1968 dorazili k hořící chatě u Vonoklas, nemohli tušit, jaký hrůzný výjev je uvnitř čeká. Museli vyrazit zamčenou bránu se železnými závorami i dveře do domu. Uvnitř je přivítala scéna jako z hororu.
Děsivý nález
V prvním patře, které zachvátily plameny, ležela zuhelnatělá mrtvola třiapadesátileté Marie Jelínkové. Podle korunky na zubu identifikoval patolog její tělo. Nezahynula v plamenech – zemřela po několika silných úderech do obličeje, zadusila se vdechnutou krví. Zadní část lebky prorazila rána tupým předmětem.
Ve studni na zahradě plavalo tělo jejího manžela. Sedmapadesátiletý Stanislav Jelínek se utopil, ale smrt si předem pojistil hlubokými řezy na zápěstí. Podivný obraz zkázy dotvářely posekané stromky v zahradě, jako by po rodině nemělo nic zůstat. Někdo však přežil - syn, rovněž jménem Stanislav. Ráno ho našli zkrváceného a vyčerpaného před domem jeho strýce v nedaleké obci.
Chaotické vyšetřování
Vyšetřovatelé rychle zjistili, že požár byl založen úmyslně. Všechny vchody byly zamčené. Vrah tedy musel být jedním ze tří členů rodiny. Jenže kdo? Místní kriminalisté stáli před komplikovaným případem, který zahrnoval vraždu, sebevraždu, pokus o sebevraždu, žhářství a možná i zabití v sebeobraně. Ohledání místa činu komplikovalo počasí.
Syn Stanislav svou výpověď několikrát změnil. Nejprve naznačoval, že rodinu napadli sousedé, se kterými měli dlouhodobé spory. Později tvrdil, že ho pořezal otec. Nakonec vypověděl, že když utíkal, otec skočil do studny sám.
Různé verze výpovědí
Stanislav mladší nakonec popsal dramatický průběh osudné noci. Podle jeho výpovědi slyšel kolem půlnoci matčin výkřik z ložnice. Spatřil otce stojícího nad matkou, která bezvládně ležela na posteli a chroptěla. Přes pelest postele se valila krev.
„Vrhl jsem se k matce a líbal jí ruce… V tom okamžiku mi bylo jedno, zda mě otec také pobodá, nebo ne, poněvadž jsem v tom spatřoval konec smyslu mého života,“ uvedl do protokolu.
Otec ho údajně donutil, aby si pořezal hrdlo a zápěstí a skočil do studny. Když se ocitl ve studené vodě, rozhodl se bojovat o přežití. Centimetr po centimetru se soukal ven. Když byl téměř nahoře, otec skočil za ním a srazil ho zpět.
„Octli jsme se čelem proti sobě. Otec mi řekl: ‚Ty ještě žiješ? Nezůstávej tady bez nás!‘ Chytil mě oběma rukama kolem krku. Jak se na mě pověsil, oba jsme se potopili. Byl to hrozný okamžik, dusil jsem se. Kolenem jsem ho odstrčil a pravou rukou chytil za ruce, kterýma mě držel kolem krku,“ popsal zápas ve studni.
Otec nakonec bezvládně plaval na hladině a syn se opět soukal nahoru. Když se dostal ven, viděl hořící dům. V šoku utekl, bos, pouze v ponožkách.
Kriminalisté zjistili, že ve studni skutečně byl – na skružích našli jeho vlasy a krev, v jílu otištěné stopy jeho bačkor. Pokusem ověřili, že ze studny lze vylézt bez žebříku. Modřiny na konečcích prstů, loktech a kříži svědčily o tom, že se skutečně soukal ven popsaným způsobem.
Na límci jeho košile objevili krev, která patřila otci. Podle vyšetřovatelů to dokazovalo, že při zápasu ve studni tekla synovi za krk krev z otcova poraněného zápěstí.
Pochybnosti o případu přetrvávají
Případ byl uzavřen stejným způsobem, jakým ho později zpracoval i seriál Třicet případů majora Zemana v epizodě „Studna“. Zločin spáchal depresivní otec, který se rozhodl ukončit život celé rodiny.
Jenže dodnes přetrvávají pochybnosti. Studna byla více než jedenáct metrů hluboká, ale na šířku měřila jen osmdesát centimetrů. Hladina ležela v hloubce sedmi metrů.
Reportér Jaroslav Mareš, který se případu dlouhodobě věnoval, poukázal na klíčový problém: „Když byla dost úzká na rozepření, nebylo v ní dost místa na rvačku. A pokud syn vylézal ze studny a otec na něj spadl, neměl by syn šanci na přežití.“
Počítačová simulace forenzního biomechanika Jiřího Strause i pokus v bazénu ukázaly, že pád muže v úzkém prostoru by strhl tělo pod sebou a zatlačil ho pod hladinu jako špunt. Nabízí se tedy jiná teorie – syn skočil do studny jako druhý.
„Já si myslím, že mladý je minimálně spolupachatel, ne-li pachatel, protože otec byl podle zjištění profesora Strause ve studni první. A kdo by ho tam asi tak hodil,“ řekl ředitel Muzea policie ČR Radek Galaš.
Patologické vztahy v rodině
Měl vůbec syn motiv pro vraždu matky? Podle dostupných informací ji miloval a ona se o něj celý život vzorně starala. Existují však zmínky o patologických vztazích v rodině.
Jelínek starší byl propuštěn z armády kvůli „těžké neuropsychopatické konstituci“ – nevyléčitelné duševní chorobě. Psychiatr charakterizoval Jelínka mladšího jako “ osobnost anomální až psychopatickou, s přehnanou touhou po sebeuplatnění, hysterickými rysy a kverulantními postoji“.
Tajemná kariéra přeživšího
Po tragédii ve Vonoklasech odjel Stanislav Jelínek mladší, absolvent Fakulty technické a jaderné fyziky ČVUT, do Moskvy. Tři roky tam pracoval v radiochemické laboratoři pod vedením sovětského virologa.
Po návratu se podílel na utajeném výzkumu v Orlických horách na detašovaném pracovišti ČSAV v Novém Hrádku - Rzech. Podle starosty městyse Zdeňka Drašnara: „Bakteriologický výzkum se nedá řešit ve městě. A když chtěl stát za studené války nějaký provoz utajit, strčil ho do bývalých textilek sem k nám, na okraj republiky.“
V nedalekých laboratořích probíhal v 50. letech vývoj vakcíny proti antraxu, který může být použit jako náplň do biologických zbraní. Později tam vojenský ústav hygieny a epidemiologie pokračoval v utajeném výzkumu ochrany proti biologickým zbraním.
Kolegové si na Stanislava Jelínka pamatují jako na problematickou osobnost. Jana Nová, která byla jeho přímou podřízenou, ho popisuje jako psychopata: „Nechodil jinak než s vystřelovacím nožem. Když šel proti nám na schodech, tak ho vytáhl a mířil na nás.“
Jeho vědecká kariéra šla postupně dolů. Nakonec skončil jako knihovník v knihovně ústavu experimentální medicíny v Praze-Krči. Zemřel v roce 2002 na mozkovou mrtvici ve věku 73 let.
O tom, co se ve Vonoklasech oné osudné noci skutečně stalo, nikdy nepromluvil. Pravda o případu „Studna“ tak zůstává zahalena tajemstvím.
Zdroje: novinky.cz, dvojka.rozhlas.cz, armyweb.cz
