Článek
Vladimír Bejval se narodil 31. prosince 1942 v Praze. Už od šesti let hrál ve filmech a zařadil se mezi nejobsazovanější dětské herce první poloviny padesátých let. Zahrál si například v Pyšné princezně, Malém partyzánovi a Divotvorném klobouku. Největší úspěch zaznamenal v roce 1955, kdy ho režisér Karel Zeman obsadil do role malého Jirky ve filmu Cesta do pravěku.
Zeman byl pátým klukem výpravy
Pro dvanáctiletého Vladimíra se natáčení stalo jedním z nejsilnějších zážitků dětství. „Karbonský prales jsme natáčeli v hostivařských ateliérech, močály kdesi na Třeboňsku, sjíždění divoké řeky na Váhu a zkamenělinu trilobita jsem našel na březích Baltu.“ Každý natáčecí den pro něj byl dobrodružstvím, které si pamatoval ještě po desetiletích. Karel Zeman dokázal chlapce vtáhnout do příběhu tak, že přestali vnímat kamery i filmový štáb kolem sebe. „Připadali jsme si jako na nějakém vandru, naprosto přirozeně. Ten pravěk nás úplně pohltil. A Zeman byl vlastně pátým klukem naší výpravy,“ vzpomínal Bejval v rozhovoru pro iDNES.cz.
Karel Zeman při natáčení filmu Pan Prokouk ouřaduje - 1947
Když jeden z dinosaurů v příběhu zničil loď expedice, malý Vladimír se rozplakal. Podle jeho slov scény prožíval tak intenzivně, že mu připadaly skutečné. Stejnou sílu měl Zemanův snímek i na diváky. Patří k českým filmům, které dokázaly zaujmout i v zahraničí a dodnes je ceněn pro svou výtvarnost a trikovou práci.
Zemanova Cesta do pravěku se stala průkopnickým dílem, které ovlivnilo mnoho pozdějších tvůrců. Často se připomíná, že obdiv k této práci vyjádřil i Steven Spielberg. Postupy kombinující reálné herce s animovanými modely byly na svou dobu neobyčejně nadčasové. V roce 1966 vznikla v USA verze Journey to the Beginning of Time. Film si dodnes drží kultovní status i v zahraničí a objevuje se na retrospektivách věnovaných historii speciálních efektů.
Jeho další herecké ambice se zastavily už v padesátých letech. Přestože ho k přijetí na DAMU doporučili významní umělci, například Jaroslav Marvan nebo režisér Václav Wasserman, studium mu nakonec zamítli kvůli „buržoaznímu původu“ jeho rodiny. Místo divadelních prken proto usedl k soustruhu a vyučil se nástrojařem. Občas ještě dostal příležitost v dabingu, kde mohl svůj hlas uplatnit. Zpět před kameru se už ale nedostal.
Z dětské hvězdy americkým podnikatelem
Rozhodující zlom přišel v roce 1968 s okupací vojsk Varšavské smlouvy. Bejval se s novou situací nedokázal smířit a s rodinou emigroval do USA. Podobně jako tisíce dalších Čechoslováků odcházel bez jistoty, zda se někdy vrátí. Přes Rakousko se dostal do uprchlického tábora, kde čtyři měsíce čekal na americká víza. Nakonec získal green card jako politický uprchlík. K rozhodnutí odejít mu pomohl i film Cesta do pravěku. Po natáčení toužil po přírodě a představoval si život na farmě u řeky Colorado.
V Americe začínal od nuly s padesáti dolary v kapse a hned musel obstát v úplně jiném světě. Když se s manželkou a dcerou usadili v New Jersey, sousedé se k nim zachovali vstřícně a donesli jim starý televizor, ledničku, matrace a další potřebné věci. Bejval pracoval devět let jako nástrojař, poté se kvůli zdravotním problémům dcery rodina přestěhovala do Kalifornie.
V Kalifornii se jeho práce změnila. Dostal se ke koním, připravoval je pro turisty a přidal se k westernové show. Později působil jako bezpečnostní agent a bodyguard pro podnikatele, nakonec i jako lovec odměn. „Jednou jsem musel zastřelit jednoho chlapa. Buď on, nebo já,“ řekl v rozhovoru pro Radio Prague. Během pobytu v Americe potkal i Elvise Presleyho, který mu podal ruku. „Byl to velmi milý chlap,“ poznamenal.
Postupně se Vladimírovi začalo dařit a vydělal miliony dolarů. Měl statek, obchodoval s masem a pohyboval se mezi kalifornskými boháči. Podle vzpomínek herce Jiřího Krampola, který se s Bejvalem po letech potkal na pivu, se zamiloval do ženy, které říkal „tasmánská princezna“. Oženil se s ní a důvěřivě na ní přepsal veškerý majetek. Manželka ho pak vzala do Las Vegas.
V kasinu Golden Nugget, které na rozdíl od ostatních nemělo limit sázek, jeho manželka během jediné noci všechno prohrála. Jak vzpomínal Jiří Krampol, „A tam ta jeho manželka utratila všechno. Vláďa byl na mizině, tak odjel zpátky do Čech.“ Těžko říct, co je přesně pravda a co už jen historka z hospody. Jisté je, že se Bejval z Ameriky vrátil bez prostředků.
Kasino Golden Nugget v centru Las Vegas - 1952
Zůstal bez peněz a styděl se za svou důvěřivost. Po více než čtvrtstoletí v Americe se v polovině devadesátých let vrátil do Prahy. V rozhovoru později přiznal, že už sám nevěděl, kde je víc doma, zda v Americe, nebo v Čechách. Občas se objevil na veřejnosti, například v roce 2003 na udílení Českých lvů po boku bývalých kolegů z Cesty do pravěku. O finančním krachu nemluvil a jako důvod návratu uváděl nemocnou matku.
Zesnulý herec Jiří Krampol, Bejvalův dlouholetý přítel
Podle Jiřího Krampola Vladimír svůj žal topil v alkoholu. Pil od rána a sedával v hospodě U Jelínků, kam chodil pravidelně. „Hrozně se za to styděl. Proto také začal hodně pít,“ řekl. Zatímco filmový Jirka našel v pravěku odvahu a naději, jeho představitel prožil opačný osud. Vladimír Bejval zemřel 19. září 2011 ve věku osmašedesáti let.
