Článek
V erotickém klubu, víceméně v bordelu, jsem byla asi čtrnáct dní.
Jaké jsem měla pocity?
Plakala jsem. Nevěděla jsem, jak se tohle dělá. Navíc jsem nedokázala přejít to, že někde někoho miluju a tady se mám chovat, jako že po tom člověku toužím.
Celá tahle „práce“ byla dílem jeho sestry.
Mezitím sehnal ubytování v chatce.
Byla tam zima. Povlečení se snad nikdy nepralo a o prachu, který se za boha nedal uklidit, ani nemluvím.
On jako vždycky „pracoval“ z domova.
Já pracovala přes noc a ráno, když jsem přijela, jsem se musela postarat o něj.
Bylo to čtyřiadvacet hodin denně.
Práce tam.
Práce doma.
Jenže za celou tu dobu se mi dohromady podařilo vydělat snad dvakrát.
A i to byly jen drinky.
Nezvládla jsem tančit.
Tanečnice si totiž vždy musely sundat vrchní díl a to já prostě nedokázala.
Takže ubytování platila jeho sestra s tím, že já to doma odnášela.
Že neumím vydělat peníze.
Když jsem chtěla jít do normální práce, zatrhl mi to.
Protože v bordelu se daly peníze vydělat hned.
Bez ohledu na to, co jsem pro ně musela udělat.
Z jeho strany přicházely urážky, že ho podvádím.
Ale to, že mě do té práce poslal on…
O tom už řeč nebyla.
Chápejte.
Byla jsem mladá a strašně naivní. Nechala jsem se zlákat a vlastně jsem pykala za své činy.
Potom jsem se prostě vzepřela.
Řekla jsem, že už tam chodit nebudu.
On řval a nadával.
Nevydržela jsem to a začala jsem na něj řvát taky.
To nečekal.
„Kde jsou ty peníze, co jsem ti dala? Kde je ten luxusní život, co jsi slíbil? Kde jsme ve finále teď? Pracuješ vůbec? Vlastníš vůbec nějakou firmu?“
Všechno v afektu.
Když se mě snažil uklidnit, odešla jsem ven z chatky.
Zapálila si cigaretu.
A místo toho, abych byla na sebe hrdá, jsem se klepala a měla hrozný strach.
Říkala jsem si, že tohle jsem neměla dělat.
Že jen díky němu mám střechu nad hlavou.
Ale vážně?
Já nemám nic.
Po půjčkách zbyly dluhy a já jen čekala, kdy přijde exekuce.
Jelikož jsem se na práci vykašlala, vykašlala se na nás i jeho sestra.
Což byla opět moje vina.
Prý jsem byla líná.
Ale já, když někoho sebevíc miluju, nemůžu být a dělat ze sebe něco, co nejsem.
O bydlení jsme přišli.
A znovu přišla ulice.
Už jsem se nedala.
Když mi začal vyčítat, začala jsem mu vyčítat taky.
Jenže stejně jsem to byla já, kdo nakonec přišel s omluvou.
Takže řekl, že mi dává poslední šanci.
A že odejdeme do zahraničí k jeho otci.
Tehdy jsem ještě nevěděla, co mě čeká a jak moc budu v pasti.
Tolik jsem chtěla adrenalin, až jsem ho dostala.
Ale v takovém proudu, že normální člověk by to nesnesl.
Jeho otec…
To je upřímně kapitola, která snad ani nemá smysl vyprávět.
Celá jeho rodina měla divný způsob života.
Ale já byla vždycky slušná.
Až do doby, kdy si začal dovolovat příliš.
Pan Dokonalý se svým otcem přede mnou začal srovnávat svou ex.
Nechcete poslouchat to, že jeho otec by si o mě nic neopřel a Pan Dokonalý se mu za to smál.
Jeho otec měl bratra.
A právě ten bratr vlastnil firmu.
Ale že by Pan Dokonalý byl spolumajitelem?
To mi nikdy nepotvrdil.
Takže kde a s kým jsem se vlastně ocitla?
Kdo to vlastně je?
Byla jsem s ním rok.
Ano, příběh ubíhá rychle a musela jsem ho zkrátit, protože by to možná bylo i na knihu.
V zahraničí jsem s ním byla půl roku.
Nic se nezměnilo.
A nejhorší bylo, že jsem neměla ani kam utéct.
Když mi někdo potají poslal peníze, nemohla jsem jít nakoupit.
Na každém rohu.
V každé místnosti.
Byl se mnou.
Nenechal mě jít nikam samotnou.
Prý pro moje bezpečí.
Chápejme se…
Já ho milovala.
A on svým způsobem nějak taky.
Ale když člověk miluje, tak přece neublíží.
Tak proč já?
Vypadám snad od pohledu slabě?
Po roce společného soužití jsem už byla v kontaktu s lidmi, kteří se věnovali ženám, které byly týrané.
Byla jsem rozhodnutá konečně odejít.
Jít si svou cestou.
A pak se něco stalo.
Dostala jsem chuť na rajčata.
Ironií je, že já rajčata nesnáším.
Schválně jsem si udělala test.
A byly tam.
Propadla jsem v pláč.
Buď jsem se odsoudila k tomu žít v pekle?
Nebo už tam dávno jsem, ale stále nedokážu otevřít oči?…
