Článek
Kdybych se měla vrátit ke krabičkám, dřív jsem si vybírala lásku. Jeho. Byl moje láska a i přes zlé a špatné zkušenosti jsem ho milovala.
Někdo by si vybral peníze, protože peníze jsou moc. A moje tušení je, že i pan dokonalý by si krabičku s penězi vybral…
Ale co když je nejcennější vlastně život?
Miloval sebe a hlavně peníze!
Ten život, který mi roste pod srdcem. Ten život, který nemůže za nic z toho, co se za poslední rok odehrálo.
Když jsem byla u lékaře, potvrdil mi těhotenství. Byla jsem ve 4. měsíci. Potrat nepřicházel v úvahu, navíc jsem na něj neměla ani peníze.
Jeho reakce byla smíšená. Chvíli jsem měla pocit, že má radost, někdy zase, že jsem na obtíž.Tak či onak jsem byla pevně rozhodnutá, že si to malé miminko, které ještě ani jako miminko nevypadalo, nechám.
Jenže přišla otázka: Kde budeme žít?
Nikdy práci neměl…
On se někdy vytratil a pak přišel s penězi. Jenže s těmi penězi jsme museli utíkat. Nevím, odkud je vzal, a když jsem se zeptala, řekl, že mu je poslal jeho otec.
Vždy to byla jeho rodina. Neboť podle jeho slov moje rodina nedělala nic.
Ale zaprvé mi zakázal kontakty se všemi, poštval mě proti nim a zadruhé jsem dospělá a musím se o sebe postarat sama.Neříkám, po tom teroru s ním jsem si občas představovala, jak někdo přijde a zachrání mě. Ale pohádky jsou jen v knížkách. Tohle byla realita.
Bříško rostlo.
Občas mi bříško pohladil a nebyl úplně takový, jakého jsem si představovala. Nicméně jsem si říkala, že chlapi to prostě prožívají jinak.
Stěhovali jsme se z místa na místo.Když jsem měla schůzku u nového lékaře, pan dokonalý byl se mnou. Ve snu by mě nenapadlo, co způsobí fakt, že lékař byl muž.
Doma jsem dostala za vyučenou jen proto, že ultrazvuk byl zevnitř a on to bral, jako bych ho podvedla.Jediné, na co jsem při úderech myslela, bylo:
-„Chránit bříško.“
Tahal mě tam a zpátky a ke konci těhotenství jsem to už psychicky nezvládala. Ačkoliv jsem na něm byla závislá, prostě jsem si našla azyl pro matky v očekávání.
Byl tam každý den.Nemohla jsem odpočívat.Musela jsem mu vařit a nosit jídlo ven.
On mezitím pobýval u nějaké ženy, kterou jsem znala z azylového domu, ale která už tam nebydlela.Když jsem ho podezřívala, hulákal na mě, že jsem úplně padla na hlavu.
Řekl mi:„Buď budu u ní, nebo na ulici. To chceš? To si přeješ?“
-Jistě, že ne.
Ale jemu se nelíbili muži v mém okolí, tak se to samozřejmě nelíbilo ani mně.
Do porodnice mi se vším pomohl azyl a dvě kamarádky, se kterými jsem v kontaktu dodnes.Měla jsem plánovaný císařský řez. Kupodivu tam byl, takže on jako první viděl naše malé, dokonale nevinné miminko.Po porodu se mi změnily hodnoty. Už jsem nechtěla zažívat to utrpení, ale navzdory všemu jsem ho milovala.
Proč někdo miluje někoho, kdo mu ubližuje?
Vše mi dalo smysl poté co mi vše řekl… Jak jsem s ním mohla být a milovat ho?
Na to si můžete odpovědět sami, protože odpověď je jednoduchá.
Když jsem miminko dostala na pokoj, přišel, udělal si fotky, pochoval ho… a zeptal se mě, ať mu zařídím peníze.
V porodnici?
Opět mi začal vyčítat všechno možné, takže ano, nenechala jsem ho v tom.
Ale moje otázky zodpovězeny nebyly.
Z toho všeho jsme stejně venku nebyli. Nedalo se ho opustit. Nemohla jsem dělat nic.
Začali jsme společně žít v 1+kk, který sehnal. Zaplatil kauci, koupil vybavení, koupil kočárek a domů donesl docela dost peněz.
Moje otázka opět zněla:
Odkud ty peníze jsou?
Prý od té ženy, u které bydlel, a od otce.
Nemohla jsem to už vydržet.
Koupila jsem mu pivo, večer uspala miminko a zeptala se ho na plnou hubu:
„Odkud ty peníze máš? A kdo vlastně jsi? S kým vlastně žiju? Co jsi zač?“
Odpovědi jsem dostala.
A změnilo mi to život.
Jak jsem mohla být tak hloupá?
