Papírové šaty, módní výstřelek sklonku 60. let

Papír byl dlouhou dobu celkem drahou záležitostí. S rozšířením papíren v českých zemích na sklonku středověku a zvláště v raném novověku nacházel papír stále větší užití. Postupně se tak stal běžným zbožím, u něhož se ale často hledalo druhotné využití, jednoduše se nevyhazoval.

V lidovém prostředí se můžeme setkat s využitím papíru pro výrobu některých oděvních součástek spíše sporadicky. Jednalo se především o doplňky a drobné kusy oděvu, které se často vázaly ke slavnostnímu kroji, třeba růžičky do věnečku nevěsty. Případně se papír využíval pro výrobu kostýmů na některý z obchůzkových obyčejů, např. masopustní masky by se bez papíru neobešly. Pořád se ale jednalo o velmi okrajovou záležitost, papír jednoduše nevydrží a třením při pohybu se dost snadno potrhá.

Podobně se i v měšťanském a šlechtickém prostředí papír používal pro výrobu maškarních a divadelních kostýmů, tedy takových oděvů, které rozhodně nebyly na denní nošení.

Začátkem 20. století se objevovaly představy, že se papír v módě prosadí, zpočátku to ale byl jen takový výkřik do tmy. Myšlenka uplatnění papíru jako materiálu pro výrobu textilií se opět vynořila za 1. světové války, kdy panoval všeobecný nedostatek. Papírovina se stala náhražkovou surovinou pro výrobu např. košil pro rakousko-uherskou armádu, prameny hovoří dokonce i o obuvi. I v poválečné době, kdy ještě přetrvávaly problémy s výrobou i zásobováním, byl papír nějakou dobu využíván i v textilnictví. Oděvy sice byly levné, ale nosit je bylo velmi nepohodlné a hlavně byla jejich trvanlivost opravdu velmi krátká. Není tedy divu, že byl postupně papír z textilnictví vytlačen.

Další renesance se mu dostalo v 1. polovině 50. let 20. století v USA. Argumenty pro hovořily především o rychlé výrobě a snadnému zdobení potiskem. Začaly se objevovat také hygienické potřeby, jako byly kapesníky, utěrky, ručníky a kalhotky. Postupně se papírové textilie prosadily ve zdravotnictví, kde hrála roli jejich hygieničnost a rychlá nahraditelnost.

Papír v módě se ale prosadil až v 60. letech, v roce 1966 se firma Scott Paper Company rozhodla pro marketingový tah. Za šaty z papíru, které stály 1 dolar, dostala žena slevový kupon na další nákup. Snahou bylo dostat povědomí o papírových šatech mezi zákaznice a tím zvýšit jejich prodej.

Krátce se zdálo, že byl tento tah správný. V dalších letech navázaly další firmy s podobnými výrobky. Ale obrovskou módou se šaty z papíru nestaly, jejich nedostatky přeci jen časem převážily nad nízkou cenou.

Nicméně tento trend se samozřejmě objevil i u nás, z logických důvodů to chvíli trvalo, ale v roce 1969 představila firma Vigona Svitavy šaty z materiálu nazvaného papitex. Šlo o netkanou textilii, která měla v základu viskózu, tesil a termoplastická vlákna, která se lisováním za tepla spojila v látku. Materiál byl tedy odolnější a jeho vlastnosti připomínaly více textilii než ten, který se používal v USA. Nicméně i tak měl papitex jisté limity. První z nich představoval už samotný střih. Z papitexu se šily šaty rovné košilové linie. Chyběla splývavost i možnost různého řasení, plisování a dalších oblíbených technik. Zároveň z dostupných zdrojů vyplývá, že se šaty vyráběly pouze ve větších velikostech 42 - 48.

Jisté ale je, že tento nový výrobek poutal pozornost, informace o něm se dostaly na stránky denního tisku. Samotnému prodeji šatů z papitexu předcházel průzkum trhu o rok dříve. Na brněnském veletrhu v roce 1968 bylo rozdáno 200 ks papírových šatů, ženy k nim dostaly i krátký dotazník, měly vyplnit, jak často a jak dlouho šaty nosily, jak se v nich chodilo a co si myslí o tomto výrobku. Výsledek dotazníku vyzněl pozitivně. Nic tedy nestálo v cestě nabídnout šaty na pultech obchodů.

Šaty stály 25 Kčs, ačkoli ještě na počátku roku 1969 se v tisku objevovaly zprávy, že budou stát pouze 19 Kčs. Výroba šatů od počátečních vstupních surovin až po balení, které často obsahovalo několik kusů a hlavně leták s pokyny k údržbě, tak netrvalo asi tak krátce, jak se předpokládalo. Nicméně dle dobové reklamy z denního tisku je patrné, že se s cenou hýbalo v dalším období poměrně hodně, reklama z roku 1970 totiž inzeruje šaty za 10 Kčs.

Šatovka z papitexu byla jako stvořená k tisku, což bylo výhodné i vzhledem k panující módě geometrických a psychedelických vzorů. Jde o dobu cest do vesmíru, které se propsalo i do panující módy, letěly kovové a lesklé barvy, technikou inspirované vzory. Zároveň se probouzel zájem o tzv. etnické vzory, inspirované oděvy různých více či méně exotických národů. A přesně takové bylo poměrně snadné vykouzlit i na tomto novém materiálu.

Dle návodů šlo šaty prát, podle dotazníku z brněnského veletrhu dokonce několikrát, pokud byl proces dostatečně šetrný, a lehce žehlit. Nesměly se ždímat, pouze sušit zavěšené na ramínku. Šaty vážily pouze 150 g, byly teda na nošení lehké. Jak se píše v Zápisníku z 10.5.1969:"Toť se ví, nejsou to šaty na léta, ba ani ne na měsíce, je to jednoúčelový výrobek s krátkou životností. Doba nošení je závislá na tom, jak kdo s touto novinkou zachází, a hlavně při jakých příležitostech ji na sobě nosí. Loňský průzkum ukázal, že zatímco někdo strávil v šatech papírového charakteru 20 hodin, jiný je dokázal nosit až 240 hodin."

Obliba tohoto materiálu ale nijak raketově nerostla, naopak se postupně začala vynořovat další negativa, ta vyplynula z pozorování dam, které šaty nosily. Jednak se vlivem světla a praní začaly stírat vzory, barvy bledly a šaty se tak přestaly i líbit. Dalším podstatným faktorem byly nepříjemné pocity při delším nošení, materiál škrábal na těle a časem se začal drolit, kůže se v něm více potila, nemluvě o mechanickém opotřebení okrajů.

Vigona Svitavy však chtěla pokračovat ve výrobě a dokonce rozšířit sortiment. Z papitexu se postupně začaly vyrábět i pánské bundy, pláště do deště a bikiny. Vedle toho se papitex uplatnil i jako materiál pro zdravotnický textil - zástěry, povlečení na nemocniční lůžka, dokonce se objevila i myšlenka vyrábět z něj ubrousky do hotelů nebo fanouškovské košile. V článcích věnovaných tomuto tématu se dokonce uvádělo, že šly oděvy z papitexu i na vývoz. Představou bylo, že pomocí těchto materiálů půjde lépe reagovat na na módní trendy.

Ve zdravotnictví se papitex a další netkané textilie uchytily. „V posledních letech se v nemocničním provozu stále více uplatňuje prádlo k jednomu použití. Vyrábí se buď z papíru nebo z netkaného textilu. Netkaný textil se v zahraničí vyrábí pod různými firemními názvy, v Rakousku např. jako Feh-Tex (firma Bunzel-Biach). Na vývoji netkaného textilu pracuje několik pracovišť i u nás. Svitavská Vigona jej připravila pod výrobní značkou Papitex, Tiba ve Dvoře Králové n. Labem jako Impretex.“Píše se v  časopise Zdravotnická pracovnice z roku 1970.

V módním zboží byl papitex celkem rychle vytlačen umělými vlákny, jejichž výroba se nadále zlepšovala a oděvy z nich vytvořené dosahovaly tak výrazně lepších vlastností. Využití papíru jako oděvního materiálu tak ustoupilo opět do pozadí, nadále se s ním bylo možné setkat jen ve výztužích límců nebo klop sak, případně v jednorázových a ochranných pracovních oděvech.

Čas od času se sice papíru dostane pozornost i ze strany módních tvůrců, jedná se ale spíše o experimentální tvorbu, která někdy navazuje i na starší snahy kritizovat pomocí papírových oděvů konzumní společnost, jako se o to u nás snažil svého času třeba Milan Knížák.

Použitá literatura:

Zápisník. Časopis hlavní politické správy, 10.5.1969

Zdravotnická pracovnice. Časopis pro střední a nižší zdravotnické pracovníky, roč. 20, č. 3, 1970

Mladá fronta. Deník Československého svazu mládeže, roč. 25, č. 20, 24.1.1969

Hlaváčková, Konstantina. Móda za železnou oponou: společnost, oděvy a lidé v Československu 1948-1989, Praha 2016