Plavky a plážové oděvy před sto lety

Plavecké oděvy nebyly dlouhou dobu vlastně potřeba. Lidé se koupali ve spodním prádle, které většinou představovalo delší košili. Koupání pak bývalo spíše čistě účelové ve smyslu tělesné očisty než jako rekreační aktivita. Až s „rozvojem“ volného času mezi širší sociální vrstvy, (šlechta ho měla vždycky), se koupání a plavání stalo oblíbenou kratochvílí. K tomu bylo ale zapotřebí vymyslet adekvátní oblečení. To naráželo na prudérnost tehdejší společnosti, zvláště té městské. První koupací obleky tak byly skoro k nerozeznání od klasických modelů.

My si ale chceme připomenout koupací oděvy před 100 lety. Móda prošla po 1. světové válce bouřlivým vývojem. Ruku v ruce s tím šla i ženská emancipace, která se v módě projevila obrovským zjednodušováním oděvu, mnohé ženy nastoupily do zaměstnání a potřebovaly takové oblečení, které rychle navléknou a bez problémů v něm budou fungovat celý den. Zároveň ale bylo stále potřeba vypadat elegantně a upraveně. K tomu patřil i apel na zdraví a sport, které tuží tělo i ducha. „Patří-li koupání k módě posledních let, pak je to móda zdravá a užitečná. Nadmíru zdravá pro měšťáka, který se topí v prachu rozžhavených ulic, nadmíru příjemná pro mladý svět. Nese s sebou mnoho radosti a zábavy, mnoho svěžího a přirozeného.“ Mohli si čtenáři přečíst v časopise Eva 1.7.1932.

Sportovní oblečení bylo ale nebývale odvážné, stejně tak i plavky a plavecké oděvy. „Když si vzpomeneme na podivné a nemotorné plavací obleky svých maminek, na puntíčkové a pruhované nakrčené a nadrhnuté „plavky“, které zahalovaly tělo tak dokonale, že k němu skorem voda neměla přístupu a když se podíváme na dnešní pěkná a zdobná trika na snědých, vypracovaných a svalnatých dívčích tělech, vidíme nejlépe pokrok, jaký učinila naše generace na poli tělesné kultury. Sporty, slunce, pohyb, vzduch, voda a chuť k zdravému životu naučila nás docela jinak radostněji a příměji žít.“ Píše se v časopise Pestrý týden 1.6.1927.

20. léta

V plavkách se ale smělo jen do vody a maximálně se chvíli slunit na břehu. Správná dáma při cestě pro občerstvení nebo jen tak při procházení se kolem plovárny musela nasadit další oděv, např. plážové pyžamo. Jednalo se vlastně o kalhotový kostým velmi volného střihu. Jeho obliba byla tak veliká, že bylo možné ho i někdy vzít do společnosti. Oblíbené byly ale i různé druhy propínacích šatů košilového typu, kompletů plážových sukní a kabátků, někdy i umně vytvořené ze stejných látek a vzorů, jako měly i samotné plavky. Spodní část plavek ještě ve 20. letech mívala nohavičku, ale nemuselo to být pravidlem, někdy byla vykrojená. Dlouho se pak udržely plavky jednodílné, přičemž byl často živůtek opticky oddělen od spodního dílu páskem či vzorem. Občas se objevuje sukénka, která byla velmi krátká a jejíž jedinou funkcí bylo zakrýt spodní část plavek. I ta byla určená pro plavání. Vrchní díl míval pak různě řešená ramínka a na zádech býval obvykle velmi vykrojen, někdy je odhaloval skoro celá. Zároveň plavky neměly výztuž v oblasti prsou, ani vsazené podprsenky.

Kolem roku 1920 se objevuje koupací čepice, předtím si ženy účesy ovazovaly kusy látky, vytvářely tak jakési turbany. Nebo používaly různě řasené čepce. Se zkracováním vlasů ve 20. letech, bylo v módě kratičké mikádo, potřeba chránit vlasy před namočením neustala. Naopak se i na slunění doporučovaly kloboučky a slamáčky, aby nákladný účes vydržel.

30. léta

Ve 30. letech se již běžně odděluje živůtek a kalhotková část, lze již tedy hovořit o dvoudílných plavkách. Spodní díl ale dosahuje až do pasu a vrchní je delší než dnešní, proto mezi nimi zůstává jen velmi drobná mezera, někdy i vrchní díl překrývá spodní. V dobových časopisech ale nalezneme řadu článků, které radí, aby ženy raději nosily plavky vcelku, ideálně s nevelkými výstřihy a s krátkou sukénkou. A to nejen kvůli morálce, ale i kvůli materiálům (převládala vlna), které se po namočení natahovaly. Spodní díl míval zvýšený pas, poprsí podtrženo, módním vzorem byla v polovině 30. let linie středověkého oděvu. Barvy převládaly režné a pastelové, někdy se objevovaly i vzory, často vyšité. Samozřejmě i nadále je potřeba na ně po slunění nahodit kabátek, často z froté nebo kretonu, bolerka nebo i celé šaty. Pořád se nosí i pyjama a někdy i dlouhé sukně až po kotníky. Na hlavu patřily klobouky, na nohy barevné boty se silnou podešví.

40. léta

Začátkem 40. let se plavky vyráběly i z taftu nebo silného jerseyového hedvábí. Dvoudílné plavky byly, zdá se dle dobového tisku, plně akceptovatelné. Jejich střih se ale pořád nemění. Rozlišuje se mezi plavkami na koupání a na opalování, tzv. opalovačkami, které jsou z materiálů nevhodných do vody. Opalovačky mívaly průstřihy i v pase. Plavky byly podkládané vyztuženým materiálem, vrchní díl měl podprsenkový střih, na ně se oblékal přiléhavý prodloužený kabátek a trikotinové kalhotky. Rozdílem oproti předcházejícímu desetiletí byly barvy, ty jsou již začátkem 40. let živější a výraznější. Velkým přelomem byl rok 1946, kdy se v tisku poprvé objevují bikini. Jejich název je odvozen od korálového ostrova, kde se zkoušely jaderné bomby. Předpokládalo se tedy, že vzbudí stejnou pozornost ve společnosti, půjde doslova o výbuch ve světě módy. Bikiny měly pevný prádlově tvarovaný vrchní díl a kalhotky končily hluboko pod pasem.

Materiál

Plavky v době první republiky začaly připomínat dnešní koupací oděvy. Důležitým tématem byl materiál, jsme v době před rozšířením umělých vláken, které by zajistily potřebnou flexibilitu i po namočení. Většina plavek se vyráběla z vlny, v módních časopisech ženy hledaly inspiraci a střihy, respektive návody na jejich upletení. Vlna se ale po namočení vytahuje, tudíž se hledaly cesty, jak tomu zabránit. Ve 20. letech byl obvyklým materiálem i jersey, mohér, na suché tělo se oblékaly opalovací plavky z trikotýnu, případně i taftu a hedvábí. Oblíbené byly japonské vzory, některé ženy i plážové oděvy doplňovaly malými slunečníky a hůlkami. 2.6.1927 se časopise Český svět píše: „…k šatům do sucha ovazujeme kol hlavy širokou stuhu, jejíž jeden cíp necháme koketně hozený dopředu.“

Jednou z možností byla impregnovaná vlna. Ve 30. letech se rozšířila i bavlna jako materiál ke zhotovení plavek. Vlna totiž po namočení nesvědčila každé kůži, navíc byla barvena a tyto barvy dráždily poměrně hodně. V 2. polovině 30. let se pak objevuje materiál zvaný lastex. “ Nejoblíbenějším tkanivem letošních plavek, a zároveň nejčastějším, je lastex, pletivo, obsahující gumová vlákna." Píše se 15.6.1937 v časopise Eva. Velkým průlomem v koupacích oděvech byl rozvoj umělých vláken, díky nimž bylo a dodnes je možné získat takový materiál, který zachová tvar i potřebnou přiléhavost po namočení i při plavání.

Slovo plavky je poměrně mladého data, ještě ve 20. letech není v běžné mluvě úplně zabydlené. Na venkově se lidé ještě v této době koupali často nazí, což dosvědčuje i existence zákona o nošení plavek, o němž píše Pražský ilustrovaný zpravodaj v roce 1924. Koupání se ale již natrvalo zabydlelo v našem volném čase. Střihy plavek se mírně proměňují v čase i podle aktuálně panující módy, ale základ zůstává.

Použitá literatura a prameny:

Kybalová, Ludmila. Od „zlatých dvacátých“ po Diora. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 253 s.

Uchalová, Eva. Česká móda 1918-1939: elegance 1. republiky. 1. vyd. Praha: Olympia, 1996. 120 s.

Eva: časopis moderní ženy. V Praze: Melantrich, 1928-1943.

Hvězda československých paní a dívek. Praha: Melantrich, 1925-1945.

Český svět. Praha: Karel Hipman, 1904-1929.

Pestrý týden. Praha: V. Neubert a synové, 1926-1945.