Článek
Tohle období měli rádi novináři. Již nemuseli hledat témata o sněhu v zimě nebo drahých paprikách v únoru. Nastával čas reportáží o tradičním boji rodičů o místa ve školkách. Oblíbená zápletka, oni si klidně přivedou na svět děti a teď by se jim, holenkům, chtělo chodit do práce a děti udat systému. Chachá, na nás si nepřijdou! Na to máme dost bariér, od malých kapacit státních školek po přesně stanovené termíny zápisů, když propásneš, tak smůla, zkus až za rok.
Maminky, co chtěly nastoupit do práce například v dubnu, musejí mít zapsané děti ve školce už od předešlého září, aby s nimi systém počítal. Samozřejmě byl systém tak hodný, že tam děti celé měsíce chodit nemusely, avšak školné se platit muselo. Máme přesně stanovené tabulky naplněnosti a nějací rodiče nám to nebudou narušovat dětmi!
Ano, legislativa té země umožňovala i dětské skupiny a jiné formy péče o předškolní děti. Tady byl ovšem propastný rozdíl mezi velkými městy a chudými regiony. Pokud se v malém městě někde mezi kopci zeptal zaměstnavatele, jestli by nechtěl pro rodiče zřídit v místě pracoviště dětskou skupinu, patrně zaměstnavateli způsobil skřípnutí mezižeberního svalstva od záchvatu smíchu.
Ale pěkně se jim v té zemi žilo. I v malých městech měli fotbalová hřiště s vyhřívanými trávníky, hokejové haly mražené od srpna, liga je liga. Že nebyla místa ve školkách a maminky kvůli tomu nemohly chodit do práce? No proč ostatní pokojné občany takovými osobními problémy zatěžují? Pokojní občané si to uměli zařídit!
Občas se našli nějací rebelové, kteří se obrátili na zřizovatele s prosbou o větší aktivitu v této oblasti. Zástupci obcí zdvihli obočí, významně si odfrkli, máme své kapacity, máme své předpisy, buď se nám do tabulek vejdete, nebo si musíte nějak poradit. Na námitku, že takhle odrazují mladé rodiny od plánování dalšího potomstva, uslyšeli troufalí rodiče dotaz, jako že byste chtěli ještě třetí? Proč?
Ale zase měli místní psavci na pergamen krásná témata na titulky. Matky v našem království zůstávají nejdéle s dětmi doma. Důchod by jednou chtěly a přitom si jen tak užívají bez práce. A rodiny se snažily situaci nějak řešit, lepit, čas, finance, práci a šlo to docela těžko. Konečně se jim po letech blížila povinná školní docházka. To už se dítě udá vzdělávacímu systému bez pardonu.
Nepoučitelní rodiče, co by si tak přáli? Že si pracně sestavili systém, ve kterém by skloubili pracovní dobu rodičů, vzdálenost zaměstnání, začátek školy a konec provozu školní družiny? Zřizovatelé škol však nebyli hloupí a jen tak se nedali. Zavedli kritéria přijetí a spádové oblasti do škol. Přece nám v tom ti rodiče nebudou dělat chaos! My máme tabulky, plány, stanovíme obvody, aby nám to pěkně vyšlo. Co na tom, že ve vedlejší ulici je škola, kam by dítko zvládlo dojít samo? My chceme víc tříd ve škole za městem, kam se tvoří každé ráno dopravní kolony. Tabulky hovoří jasně.
Ředitel základní školy v pražském Karlíně chce zakročit proti „spádové turistice“. U zápisu bude po rodičích chtít výpis z katastru nemovitostí nebo nájemní smlouvu. Ministerstvo školství postup odmítá.https://t.co/TTTmWruhvw ⤵️
— iROZHLAS.cz (@iROZHLAScz) March 25, 2024
A zas ti drzí rodiče. Ony se jim obvody nelíbí, tak je obcházejí. Mění dětem formálně bydliště, aby zvýšili šanci umístění potomka tak, jak by to vyhovovalo jim a nikoliv zřizovateli. Ovšem na zřizovatele si nepřijdou. My ty drzé rodiče odhalíme a potrestáme. Je jejich povinnost zajistit dětem školu podle našich propočtů. Trochu pomlčíme o tom, že pár rodičů se úspěšně dožádalo umístění dítěte prostřednictvím soudu. Ale naštěstí se všeobecně ví, jak rychle soudy pracují, tak do toho se pustí jen ti nejostřílenější, zbytek se přizpůsobí nebo hledá kličky.
A tak se v té zemi žije v neměnném systému dál. Školy a školky se tu neřídí potřebami rodin, ale rodiny se řídí podle škol a školek, inu pořádek musí být. Někdy si popovídáme, jak veselé titulky se píší na pergamen, když později na jaře chtějí velké děti začít studovat střední školy, některé dokonce jiné, než má systém připravené.
Možná ta země byla, možná nebyla. Ale určitě víme, že desítky sociologů, demografů, ekonomů a nakonec i politiků s oblibou a pravidelně žehrají, že ty matky jim málo rodí, ubývá obyvatel, a ty naše stárnoucí pokojné občany brzy nebude mít kdo živit.
