Článek
Naše výuka počítačů v raných devadesátkách vypadala tak, že v potemnělé učebně hučely a topily přístroje IQ 151. Osmibitový osobní počítač vyráběný v Československu. Historky o speciálních magnetonových kazetách, které vydávaly do gumových sluchátek podivné zvuky, abychom nahráli program Karel, jsou dobré pro třídní srazy nebo pro odhad věku vypravěče.
Rané devadesátky tu nemáme už přes třicet let a dnešní výpočetní a komunikační technika vypadá odlišně. Co se příliš nezměnilo, je styl výuky. Žáčci základních škol by se mohli seznámit s použitím digitální techniky ve výuce přirozenou a hravou formou, ostatně naši zemi proslavil jakýsi Komenský, ale to už je dost dávno.
Namísto toho je pořád školní práce s počítači něco speciálního, pro práci s technikou je potřeba separátní předmět a do běžné výuky je zapojovaná velmi krkolomně. Jistě mnozí z vás namítnou, že vaše děti mají už ve třetí třídě pěkné výukové prográmky v prvouce nebo matematice! V tom případě vám můžu jedině gratulovat.
Potíž je v tom, že výuka a přístup k zapojení digitální techniky je velmi odlišná, podle zřizovatele, schopnosti ředitele a zejména ochoty pedagogů a pedagožek zvládnout rychle se vyvíjející obor. V minulosti proběhla spousta operačních programů, kde se do školství lily nemalé peníze na technické vybavení tříd, kabinetů i pedagogů, ještě větší peníze na jejich vzdělávání, aby techniku použili ve výuce.
Součástí programů byl i monitoring, ale v nejednom případě zvítězila formálnost nad skutečnou kontrolou výstupů a zlepšení stavu. Výsledkem je v našem decentralizovaném školství odlišná úroveň práce s digitální technikou školu od školy.
Nejen mí potomci, ale tisíce či desetitisíce dalších žáků a studentů, mají však při vzdělávání v ICT jednu velkou jistotu: podrobnou znalost historie počítačů. Velmi často vzdělávací program tvoří učitel, který zažil překotný porevoluční rozmach od sálových počítačů až po dnešní techniku. Považuje tedy za důležité, aby žáci nebo studenti věděli všechno o historii výpočetní techniky.
Když už se třetí z potomků učí jako klíčovou znalost v počítačích kapitoly Již staří Řekové, abakus a mechanická počitadla, už mi není úplně do smíchu. Na jeden z mých minulých článků jsem hledala ilustrační obrázek žáka se sešitem. Světové databáze však znají pouze žáky s tabletem. Napadá mě při tom taková odvážná otázka: nejsme krapet pozadu?
Zatímco děti z pobaltských zemí se učí formou hry algoritmizovat postupy již ve školce, naše děti umějí zpaměti odříkat, kde všude se používal abakus. Děti ve vyspělých zemích se učí řešit početní úkoly vytvářením tabulek v programu, aby uměly dát zadání a výpočtu nějakou strukturu, u nás děti ještě na druhém stupni leckdy násobí a dělí ručně pod sebou, protože „ne vždycky budete mít kalkulačku u sebe.“
Student na střední škole se zaměřením na ICT může zvládnout rozsáhlou práci v oblasti videa, audia, 3D animace, webu a programování, ale největším postrachem a bariérou ve studiu je podrobná znalost vývoje počítačů, všech typů operačních systémů, včetně slepých vývojových větví z osmdesátých a devadesátých let. Skutečně je to klíčová znalost, nebo jen potřeba uplatnit historické znalosti pedagogů, kteří ty dnešní legrácky neuznávají?
Analogicky mě napadá, jak by to vypadalo, kdyby se tímto historizujícím způsobem učila třeba medicína. Novopečený medik by sice netušil, jak vám léčit vysoký tlak, zato by zpaměti vyjmenoval, kterak se přikládaly pijavice ve starém Egyptě, jak byla metoda vylepšena Římany a jaké je správné ředění odvaru z makovic podle věku dítěte, aby vám líp spalo.
Voláme po digitalizaci, nejen ve státní správě, a to zcela oprávněně. Ale mají všichni občané dostatek kompetencí k užívání? Přestanou být státem organizované rekvalifikace na výpočetní techniku jen přehlídkou historie?
Jsem zastáncem většího zapojení lidí z praxe do procesů výuky, v ICT oblasti dvojnásob. Při dynamice tohoto oboru naše rigidní školství nezvládá dostatečně reagovat na vývoj. Chceme mít sebevědomé občany pro které je digitální technika samozřejmým pomocníkem nebo jen vystrašené znalce počítačové historie?
