Článek
Výuka jazyků se dnes liší školu od školy, proto uvedu příklad z našeho města. Anglický jazyk se děti povinně učí od druhé třídy s tím, že většina má v rámci školy nabídku placeného kroužku již od první třídy. Stejná učitelka, stejná řada učebnic, jen je v první třídě jazyk dobrovolný a za symbolický poplatek. Děti se tam učí především nebát se jazyka. Druhý jazyk je na některé ze škol volitelný, častěji však povinný od sedmé třídy.
Změna navrhovaná ministrem Bekem by tedy u nás spočívala v podpoření každého z jazyků o rok. Pro děti ani školu nic moc radikálního. Proč tedy návrh vyvolává tak negativní odezvu?
Ono to nejde!
Jak si vysvětlit ten okamžitý odpor, zejména z řad učitelů? Nejde to, nemáme kapacity, nemáme rozpočet! Je dobré si připomenout, že zde máme celý systém, od aparátu ministerstva, přes kraje, zřizovatele po ředitele škol. Prvně musí být stanoven cíl, potom řešit provedení a prostředky. Od pedagogů nikdo řešení chtít nemůže, od těch chceme kvalitní výuku.
Hlasitá averze k jakékoliv změně spíš vychází z naší remcavé národní povahy. Od ministra by mělo jít jasné vysvětlení a motivace, proč je výuka jazyků podstatná. Jsme součástí EU, globalizovaného světa. Naše země v mnoha ohledech ztrácí dynamiku, pokud chceme uspět v konkurenci, bez kvalitního vzdělání to nepůjde.
Nemůžeme se neustále vymlouvat, že něco nejde. Školství má odpovídat potřebám populace, a ne že se populace bude přizpůsobovat stavu školství.
U mě to budete říkat takhle
Spíše než zda učit jazyky je třeba odpovědná debata, co na výuce zlepšit. Střední generace zažila mnohdy porevoluční výuku angličtiny od přeučených ruštinářek. Pokud nás nepřinutila praxe nebo okolí k mluvení, někteří si z výuky odnesli maximálně celoživotní mindrák. Co kdybychom udělali chybu? Ty se trestají.
Je dnes situace lepší? Obava promluvit i po 8 letech výuky jazyka je pořád u mnohých dětí vidět. Jsou vybaveny slovíčky, gramatikou, ale chybí jim samozřejmé používání cizí řeči. Obrovskou výhodou je sledování cizích filmů a seriálů, hraní on-line her s cizími soupeři, světoví influenceři. To už dítě musí v cizím jazyce i přemýšlet a mluvit.
Ovšem ve škole může narazit. Nejsou výjimkou případy, kdy dítě mluví poměrně slušně cizím jazykem, ať už díky sledování YouTube, pobytu v cizině, nebo vyrůstání v bilingvní rodině. Jiný akcent nebo odlišná slovní zásoba je trestána, u mě to budete říkat takhle, ne jinak.
Lekce od ukrajinských dětí
Příchod ukrajinských uprchlíků obohatil naše školáky hned několikrát. Jednak byly stejně staré děti z Ukrajiny výrazně dál v matematice i cizích jazycích. Mladá generace Čechů nezažila (naštěstí) povinnou ruštinu, naše děti se domlouvaly s novými žáky anglicky.
A ejhle, rázem měly motivaci taky ten jazyk denně používat a dokonce se v něm zlepšovat. Přeci se nenechají zahanbit novou Nadyou nebo Bohdanem. Navíc se ukrajinské děti naučily velmi rychle česky. Některé dokonce tak, že uspěly na olympiádě z ČJ. Ano, čeština a ukrajinština si jsou bližší. Ale v přímém přenosu jsme mohli vidět, že k výuce cizího jazyka je potřeba především motivace a konverzace a že to jde!
Radši jeden jazyk pořádně?
Předmětem diskuse bývá i druhý cizí jazyk. Opakovaně zaznívá, a to opět i od pedagogů, že druhý cizí jazyk děti jen zatěžuje. Že na to každé dítě nemá talent. Není to zase výmluva? Abychom náhodou nemuseli zajišťovat výuku? Analogicky bychom mohli zpochybnit velkou část předmětů na druhém stupni.
Fyzika děti jen zatěžuje, stačí matematika. Chemie děti jen zatěžuje, stačí biologie. Věk kolem 11 let je ideální kombinace nabytých zkušeností z dosavadní výuky s obrovskou kapacitou a svěžestí mozku. Děti v předpubertálním věku jsou jak houby a na rozdíl od dospělých mozků nasávají informace snadno.
Kdy jindy začít s druhým jazykem než na druhém stupni školy? Otázkou je opět kvalita výuky. Ještě palčivější je potom pokračování ve studiu. Dítě může dostat na druhém stupni slušný základ například němčiny a následně střední škola nabízí jen angličtinu.
Někdy zaznívá argument, že je lepší umět jeden jazyk pořádně, další není potřeba. Tady opět vidím naši úpornou snahu po dokonalosti. Kdo někdy pracoval v mezinárodním prostředí, ten ví, že je podstatné umět se domluvit s kolegy z jiných zemí. A zvládat si k nezbytnému základu doplňovat potřebnou zásobu používanou v oboru.
Pohled z regionu, kde je míň kvalifikovaných pracovních příležitostí, mi potvrzuje skutečnost, že druhý jazyk rozhoduje výrazně o pracovním uplatnění. A v dospělosti, při zaměstnání, s rodinou, se do dalšího cizího jazyka pustíme obtížně a stojí to mnohem více úsilí a peněz.
Kolik řečí znáš…
Chceme-li uspět v globalizovaném světě, bez jazykového vybavení to nepůjde. Přestaňme z toho dělat vědu, jedná se o součást naší gramotnosti. Bariéry je nutno bourat, nikoliv vytvářet. Je čas přestat lpět na formálnosti, například více využívat spolupráci s externími lektory a rodilými mluvčími.
Věřím, že ministerstvo svému resortu i veřejnosti změny dostatečně obhájí. Výuka jazyků je občas dřina, ale rozvíjí skvěle mozek, dává nám svobodu a křídla. V pracovních možnostech, poznávání lidí i zemí. Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem.
