Článek
Martin se narodil v roce 316 ve městě Sabaria v Horní Panonii (dnes Szombathely v Maďarsku), jeho otec byl vysokým římským důstojníkem a doufal, že jeho syn půjde v jeho vojenských stopách. Martinovi dal jméno po římském bohu války – Mars.
Rodina se přestěhovala do severní Itálie, kde Martina uchvátilo křesťanství, chtěl se nechat pokřtít, ale stačil se jen zapsat mezi katechumeny. Jak jeho otec určil, stal se vojákem a byl přeložen do Amiens v severní Galii (dnešní Francie). A právě tady se stal jeden z příběhů, kterým je známý.
Za nepříznivého počasí měl potkat polonahého žebráka, který prosil o almužnu. Martin u sebe neměl peníze, ale chtěl žebrákovi pomoct, svým mečem rozpůlil svůj vojenský plášť. Ve snu se mu poté zjevil Kristus zahalený jeho polovinou pláště a uslyšel jeho slova: „Martin, ještě jako katechumen, mne zakryl tímto pláštěm.“
V roce 339 přijal svatý křest. U armády zůstal pro své důstojnické povinnosti ještě 15 let. Byl velmi přátelský, a i když měl svého sluhu, choval se k němu bratrsky a zval ho ke stolu, dokonce, když byl jeho sluha unavený, sám mu posloužil. Martin požádal v březnu 354 o odchod z armády, kdy odmítl tzv. donativum – peněžitý dar od císaře, který byl dáván vojákům před bojem. Martina považovali za zbabělce. Martin se tedy nabídl, že vyjede proti germánským nepřátelům z Alemanie před vojskem a místo zbraně si vzal kříž. Germáni požádali o mír a křesťané to považovali za zázrak a Martin mohl odejít z vojska.
Žil poustevnickým životem a po čase byl vysvěcen na jáhna a poté přijal kněžské svěcení. S biskupovým souhlasem žil poustevnickým životem a hlásal evangelium venkovanům. Založil mnišské komunity v Ligugé v Marmoutier. Podle legendy vykonal několik zázraků.
Věřící ho po smrti biskupa Libora v Tours chtěli zvolit biskupem. Ve své skromnosti se nechtěl biskupem stát a dle legendy se schoval mezi husy, které ho svým kejháním vyzradily. Druhá legenda praví, že husy rušily jeho kázání. Ať už je husa na stole díky Martinové skromnosti, nebo pro jejich neukázněné chovaní, jsou s tímto svátkem už spjaty. Rozdělování husího masa mělo určené pořadí. Nejnižší sluha dostával křídlo, aby prý při práci lítal, vyšší sluha stehno, hospodář si sám nechával zbytek. U kůže se věřilo, že má léčivé účinky a kůže z husích nohou se dávala do bot pod nohy, aby zabránily pocení nohou a vzniku kuřích ok.
Každoročně se Martin vydal navštívit všechny obce patřící pod biskupství, cestoval prostými prostředky – pěšky, na oslu nebo v loďce. Založil malé kláštery na venkově a podílel se na christianizaci venkovské oblasti Galie. Mnozí biografové zdůrazňují mnoho zázraků, které se udály v souvislosti s jeho náboženskými činy a projevy jeho oddané lásky k postiženým lidem. Zasazoval se za lidi, kteří byli nespravedlivě vězněni, neváhal se obracet i na císaře, aby zachránil životy. Jeho zásahy vedly k tomu, že byl zachráněn Priscilián, který čelil trestu smrti, a další odsouzení k trestu smrti. Aby zabránil masakrům ve Španělsku, uzavřel dohodu s biskupem Ithaciem, které bylo císařovou podmínkou, ačkoliv považoval počínání Ithacia za odsouzeníhodné a namířené proti asketickým mnichům.
Celý život se řídil zásadami humanity a křesťanské lásky k bližnímu. Dožil se úctyhodného věku 80 let. Byl pohřben 11. 11. 397 v Tours do prostého hrobu mezi věřící tak, jak si to přál. Nad jeho hrobem byla postavena velká bazilika, která byla za Francouzské revoluce zničena. V současnosti zde stojí bazilika sv. Martina. Martinův plášť je uchován v královském paláci v Paříži.
Svatý Martin je také spojen s procesem zrání hroznů. V oblastech s vinicemi je tento svátek často spojen s prvním ochutnáním mladého vína. Víno určené k oslavě svatého Martina zraje pouhé dva týdny, ale přesto má svou vlastní chuť. Tradičně se první láhve vína otevírají 11. listopadu v 11 hodin a vždy se nalévají z lahve, nikdy ne ze sudu.
Oslavy 11.11. jsou spojené s koncem zemědělského roku a oslavou úrody. Tento den je spojený s radostí, jídlem a vínem.
Na svatého Martina se pekly i martinské rohlíčky. Možná to bylo pro čeládku, která opouštěla na zimu své pány. Možná to bylo díky legendě, kdy Martinův kůň zanechával za sebou podkovy a dětem v rukách se měnila v rohlíčky. Každopádně tento voňavý zvyk doplní sladkou tečku za celodenní hostinou.
Svátek sv. Martina není tedy jenom o hojnosti, ale nezapomínejme i na Martinovu skromnost a obětavost k ostatním.
Sv. Martin stal se symbolem nesobectví, obětavosti a podpory v těžkých časech, což mu na věky věků zajistilo pozici ochránce vojáků a válečných veteránů, stejně jako švadlen, kožešníků a všech, kdo se starají o výrobu oděvů pro ostatní, stal se patronem nejen vojáků, chudáků, pastýřů, hostitelských činností, ale i vinařů, a dokonce i abstinentů.
Martinovu myšlenku by si měl každý osvojit: „Komu se v životě dobře daří, neměl by zapomínat na ty, kteří žijí v nouzi“ (Antologia, p. 637).
___________
