Lisabon: město plné historických památek a hašiše

Lisabon má kouzelnou atmosféru. Pojďte se vypravit jeho úzkými uličkami, poslechněte si šumění vln. Atlantský oceán je tu na dosah a ve vzduchu cítíte slanou vůni. U nábřeží řeky Tajo se svou promenádou si můžete chvíli odpočinout a u sangrie pozorovat lodě plující do přístavu. Lisabon je vystavěný na kopcích, takže během prozkoumávání města budete šplhat nahoru a dolů. K cestování po Lisabonu můžete využít metro nebo si užít atmosféru v rachotící, historické tramvaji, nebo můžete využít i lanovky, výtahů.

Při procházce Lisabonem byste neměli vynechat jedna z památek, která je zapsaná na seznamu UNESCO – Belémská věž, která vás naprosto učaruje. Věž ze 16. století bylo tím posledním, co mořeplavci viděli, když opouštěli město a tím prvním, co viděli z dálky, když se vraceli za svého putování. V blízkosti věže se nachází památník Padrão dos Descobrimentos, který je poctou pro portugalské mořeplavce a objevitele jako byl např. Vasco da Gama. Když projdete parkem, který je přes silnici před památníkem dojdete k další památce, která je zapsána na seznamu UNESCO, a to ke klášteru Jeronymitů. Gotická stavba je rozsáhlou a zachovalou stavbou.

Cestou na největší náměstí Praça do Comércio, které leží u břehu řeky Tajo nám za bílého dne byl třikrát nabídnut hašiš. A to od různých typů lidí. První pán vypadal solidně a měl ještě parťáka, hašiš nabízeli jak letáčky na náměstí, neviděla jsem však nikoho, že by si ho zakoupil. Druhým pánem, který nabízel vypadal jako by živořil a žil na ulici a jeho výraz v obličeji značil, že užívá mnoho omamných látek. Třetímu pánovi bylo něco přes 30 let. Byl krásný, sympatický, slušně oblečený, ale ani tak jsem si od něho nic nekoupila. Byla jsem z toho tak zaskočená a i otrávená, protože jim nestačilo říct jedenkrát ne, ale odpovědi jsem musela několikrát opakovat, a dokonce jsem se na mladíka musela i škaredě podívat. Náměstí je opravdu prostorné a dominuje mu socha krále Josefa I. na koni, palácové budovy lemují náměstí ze tří stran. V severní části náměstí je do palácových budov vklíněn bohatě zdobený vítězný oblouk Arco de Triunfo de Rua Augusta, který tvoří nádherný hlavní vstup na celé náměstí.

Když se vydáte do kopce dojdete ke hradu São Jorge, ze kterého si můžete užívat parádní výhledy na Lisabon. Kousek od hradu se nachází romantické, úzké, křivolaké uličky – nacházíte se v jedné z nejstarší části zvané Alfama. Na okraji části Alfamy stojí katedrála Sé de Lisboa, která je v zástavbě trochu schovaná. Pokud v katedrále vystoupáte nahoru, můžete si prohlédnout řeku i s mostem Ponte 25 de Abril, který připomíná most San Francisca, a sochu Krista v Almadě, ve městě, takže máte pocit, jako byste byli v Brazílii.

Nad náměstím Rossio se nacházejí ruiny karmelitánské kláštera Convento do Carmo. Tyto ruiny kláštera zůstaly po rozsáhlém zemětřesení v Lisabonu v roce 1755. Klášter nebyl nikdy rekonstruován, a tak zůstává svědkem a památkou tohoto ničivého neštěstí. Ruiny dnes slouží jako muzeum archeologie.

V Lisabonu je toho mnoho k vidění, ale kdo by chtěl na chvíli zmizet z města, může se vypravit na nejzápadnější bod nejen Portugalska, ale pevniny Evropy, a to mys Cabo da Roca. My jsme se k němu vypravili. Cesta není nijak komplikovaná, vlakem jsme dojeli do Cascais a odtud už autobusem serpentinami k mysu. Na památníku jsou vytesané souřadnice. Kochat se budete mořskou hladinou nebo můžete obdivovat maják. Jsou zde nádherné útesy a můžete se vypravit i na menší procházky podél útesu. Zpátky jsme se vypravili stejnou cestou, tedy autobusem do Cascais, který jsme si prošli a dál pokračovali zpátky vlakem do Lisabonu.

Město Lisabon určitě stojí za návštěvu, protože je to město, které i přes velký počet lidí na mě působil klidným dojmem, nikdo nikam nespěchá a užívá si nezapomenutelnou atmosféru.