Článek
Úryvek:
„Zabíjet? Zda máte právo zabíjet?“ zalomila rukama Soňa.
„Ach Soňo!“ vybuchl podrážděně a chtěl se nějak ohradit, ale udělal jen přezíravou odmlku. „Nepřerušuj mě, Soňo! Chtěl jsem tě jenom přesvědčit, že mě tehdy ponoukl ďábel a teprve pak mi ukázal, že jsem neměl právo udělat ten krok, protože jsem zrovna taková veš jako všichni! Ztropil si ze mně posměch a já teď přišel k tobě! Máš hosta! Přišel bych za tebou, nebýt jen veš? Poslyš: když jsem tenkrát k staré šel, šel jsem to, abys věděla, jen zkusit…“
„A zabil jste! Zabil!“
„Ale jak jsem zabil? Copak takhle se zabíjí? Copak někdo jde zabíjet tak jako tehdy já? Jednou ti povím, jak to bylo… Copak jsem zabil nějakou babku? Sebe jsem zabil, žádnou babku! Zároveň jsem při tom navždy utloukl sám sebe!… Ale tu babku zavraždil ďábel, a ne já… Ale dost, dost už, Soňo, dost! Nech mě!“ vykřikl náhle v hysterickém zoufalství. „Nech mě!““
Už víte? Pokud v paměti pátráte po jméně, které patří k základním pilířům moderní světové psychologické tvorby, jste na stopě. Autor sám se charakterizoval takto: „Nazývají mě psychologem: není to pravda, jsem jen realista v vyšším smyslu, to jest: zobrazuji všechny hlubiny lidské duše.“ Pokud se vám v hlavě začínají rýsovat iniciály F. M. D., máte vyhráno. Pokud stále váháte, scrollujte dál pro odhalení.
Správné řešení:
Dnes jsme četli úryvek z pravděpodobně nejslavnější knihy Fjodora Michajloviče Dostojevského - Zločin a trest (1866).
Víte, že:
V roce 1866 byl Dostojevský v naprosto bezvýchodné situaci. Byl těžce zadlužený kvůli hazardu a podepsal drakonickou smlouvu s vychytralým nakladatelem Stellovským - pokud neodevzdá nový román o rozsahu alespoň 160 stran do 1. listopadu, nakladatel získá práva na veškerá jeho budoucí díla na 9 let zdarma. Zbývalo mu necelých 26 dní a on neměl napsanou ani řádku, protože zrovna pracoval na Zločinu a trestu. Na radu přátel si najal mladou studentku stenografie Annu Grigorjevnu Snitkinovou. Začal jí diktovat román Hráč (ironicky o muži závislém na hazardu). Diktoval ve dne v noci, v horečnatém tempu. Román dokončil přesně včas. Když šel rukopis odevzdat, nakladatel schválně „nebyl doma“, aby mohl tvrdit, že termín vypršel. Dostojevský se ale nenechal a nechal si doručení potvrdit na policii. Z Anny se stala jeho druhá manželka. Byla to právě ona, kdo později vnesl řád do jeho chaosu, splatil jeho dluhy a zachránil ho před úplným bankrotem. Román Hráč je tak syrový a přesvědčivý právě proto, že ho autor psal v době, kdy sám prohrával poslední peníze v kasinech a hrozilo mu, že přijde o celou svou literární budoucnost.
Bylo to lehké? Máme právo rozhodovat o životech druhých? A koho byste chtěli hádat v budoucnu? Diskuse otevřená.
Literární kvíz bude vycházet pravidelně každou středu a neděli ve 12.00 (pro odběratele, ostatní jej uvidí po schválení redakcí).
