Článek
Úryvek:
„Sotva jsme přijeli do některého z prostších motelů, které se staly naším obvyklým útočištěm, okamžitě zapínala elektrický fén nebo na mně vyškemrala čtvrťák do rádia, případně se začetla do prospektů a kňourala, proč si nemůže vyjet na koni po nějaké doporučované trase nebo si jít zaplavat do místního bazénu s teplou minerální vodou. Nejčastěji, tím svým schlíplým, znuděným stylem, který si pěstovala, padala vysílená a odporně žádoucí do červeného pérového křesla, nebo na zelený šezlong, na nízké sedátko potažené pruhovaným plátnem s opěrátkem pro nohy a baldachýnem, anebo na jakoukoli plátěnou židli pod slunečníkem na terase, a bylo třeba dlouhých hodin plných lichotek, výhrůžek i slibů, aby mi v ústraní pěti dolarového pokoje na chvilku půjčila své opálené tělo, než podnikneme něco, co by se jí mohlo zamlouvat víc než moje ubohá rozkoš.“
Už víte? Dnešní román patří dodnes k těm vůbec nejkontroverznějším, které byly kdy napsány. Pokud se vám v hlavě vyjeví jméno muže, jenž je výjimečným americkým literátem ruského původu, jste na stopě blízko. Kdo stále váha, nechť scrolluje pro odhalení.
Správné řešení:
Dnes jsme si připomněli Lolitu Vladimira Nabokova.
Víte, že:
Nabokov pocházel z vysoce postavené šlechtické rodiny. Jeho otec byl významný liberální politik, z nějž se brzy stal „třídní nepřítel“ nastupujících bolševiků. Po roce 1917 tak musela rodina zemi opustit. Nabokov tak žil napřed v Německu, později ve Francii a od 40. let v USA. Nyní se dostáváme k Lolitě (1955), která původně nebyla zamýšlena jako skandální román, ale jako ukázka toho, jak úchvatnou řečí je angličtina. Nabokov totiž považoval angličtinu za svůj druhý rodný jazyk a v Lolitě chtěl ukázat její plasticitu a krásu. Román je protkán množstvím slovních hříček, aliterací a rafinovaných odkazů, které často slouží k tomu, aby čtenář na okamžik podlehl okouzlujícímu vypravěčskému hlasu Humberta, než si uvědomí morální ohavnost jeho činů. Rukopis však odmítla prakticky všechna velká americká nakladatelství ze strachu před žalobami za obscénnost. Nakonec knihu vydalo až malé pařížské nakladatelství Olympia Press, které se specializovalo na erotickou literaturu, což knize na dlouhou dobu přisoudilo nálepku „porna“, ačkoliv jde o vysoce sofistikovaný literární text. Jméno „Lolita“ se navíc vlivem románu vžilo jako obecné označení pro sexuálně předčasně vyspělou dívku. Nabokov sám byl tímto vývojem znechucen – jeho záměrem bylo vytvořit tragickou postavu v pasti manipulátora, nikoliv ikonu popkultury. Ve svém soukromém životě byl přitom Vladimir oddaným manželem své ženy Very, která mu po celý život dělala asistentku, redaktorku a ochránkyni. Právě ona byla tou, kdo rukopis Lolity v posledním okamžiku zachránil od plamenů, do nichž ho frustrovaný Nabokov po řadě odmítnutí vydavateli vhodil.
Bylo to lehké? Lze Lolitu jednoduše označit nálepkou pornografické literatury, nebo je primární funkcí textu ta estetická? A koho byste chtěli hádat v budoucnu? Diskuse otevřená.
Literární kvíz bude vycházet pravidelně každou středu a neděli ve 12.00 (pro odběratele, ostatní jej uvidí po schválení redakcí).
