Článek
Cestou z práce jsem náhodou potkala Danu v pražských uličkách. Naše přátelství před několika lety vyprchalo, a jelo nyní na překročenou dobu spotřeby.
Překvapilo mě, že jsme se potkaly zrovna kolem jejího oblíbeného kadeřnictví – místa, kde jí vždycky zkazili účes. Dana se zastavila jen na chvíli a pak zamířila do malé vinárny, ačkoli věděla, že se tam víno prodávalo z kartónů pod pultem. A právě tam jsem ji dostihla.
Dana potřebovala vypustit vše, co ji tížilo, a já jen poslouchala.
Vyprávěla mi o slavném spisovateli, který se měl stát jejím milencem. Když mělo dojít k intimnímu setkání u něj doma, schoval se před ní a dokonce se zamkl v ložnici. Jméno spisovatele mi odmítla prozradit.
Mluvila i o svém synovi, který ještě neměl maturitu, ale bydlel s přítelkyní u ní doma. Ona hlídala hystericky, aby dívka neotěhotněla, kupovala jí antikoncepční náplast.Danin o 24 let mladší manžel byl nudný a prý spolu už pět let nic neměli. Měla tisíc důvodů přerušit abstinenci a pořádně se napít, takže si se mnou mimo víno dopřála ještě Aperol a Cuba libre.
Cestou domů jsme rozjařené narazily na mého bývalého přítele a jeho kamarády před hospodou Modrá kachna.
Stál tam po několika letech jako zjevení, opřený o zeď a schovaný za přítelem Tondou. Srdce mi vyskočilo do krku a dech se zrychlil. Tonda nás přemluvil, abychom si daly pivko.
„Jakpak se máme?“ ptal se Tonda.
„Nic moc, pracuju v kanceláři,“ odpověděla jsem.
Pak Tonda s úsměvem, který měl působit vtipně, ukázal na mého bývalého Jardu: „Je na mateřské s dětmi. Jeho manželka je v korporátu, jezdí po Evropě a vydělává spoustu peněz. Jardo, ukaž fotky, ukaž, jaké pěkné děti máš.“
Prohlížela jsem si fotky dvou malých holčiček, asi 2 a 4 roky. Ty mohly být moje, pomyslela jsem si bez sentimentu. Jarda nechal fotky nesměle kolovat.
Dana mávala fotkami a pivem v ruce a křičela: „No jo, dělá pěkné děti!"
„Víš, on už je s dětmi doma několik let, a manželka zase odjela na tři měsíce do Jižní Ameriky, aniž by se ho zeptala.Jarda je z toho fakt nešťastný,“ šeptal mi Tonda.
Jarda, který po sobě neuměl opláchnout ani skleničku, přebaloval děti, nemohla jsem se ubránit škodolibému úsměvu, který mě rychle přešel.
„Nechtěla bys mu s holkama pomoct? Jarda by ti za to pak udělal vlastní dítě.“
Jarda se mi provinile díval do očí, ale slova nevydal. To bylo asi téma celého jejich chlapského večera, pochopila jsem.
Ten obyčejný okamžik se proměnil v náhlé uvědomění: Lehce prohozený návrh – že bych měla vychovávat jeho děti jen proto, aby měl víc času pro sebe – byl míněný smrtelně vážně.
Proč bych měla vychovávat jeho děti? Nebyli jsme spolu už pět let. Nebyly to moje děti. Nebyla jsem jeho přítelkyně. Ani kamarádi jsme nebyli.
Ale on si evidentně myslel, že mu něco dlužím, nebo že jsem prostě k dispozici. Jako kdyby sháněl zadarmo spolehlivou chůvu, která kdysi odvedla dobrou práci na něm.
Neváhal v nejmenším zradit přede mnou svou tvrdě pracující ženu. Neváhal zradit ani naší minulou lásku,vždyt jsme se jednou milovali.Nechtěl se ke mě vrátit, protože mě stále miloval.Navíc tu stál a nechal všechno tlumočit Tondu. Tohle nebylo něco, co by do mého života patřilo, uvědomila jsem si.
„A co by na to řekla tvoje manželka?“ zeptala jsem se ostře.
Neodpověděl.
Jednalo se o věcnou nabídku bez citů, která zrcadlila jeho zoufalství ze situace, kterou nezvládal.
Otočila jsem se, pověsila si rozjařenou Danu kolem krku, podepřela ji ramenem a šla přímo domů.
Už jsem se neohlížela zpět.
