Článek
Úvod až po začátku
Úvod, Předmluva. Jak chcete. A ne, není to omyl. Tento úvod patří až za první kapitolu. Musí. Protože celá idea tohoto projektu – knihy, blogu a čímkoli dalším se to ještě může stát – vznikla právě během mého pobytu ve tmě.
Díky tomu i první kapitola nemohla být o ničem jiném než právě o terapii tmou.
A vlastně i psaní jako takové může být – a vlastně je – určitou formou osobní terapie. V tomto případě možná dvojnásob.
Co znamená ten název
A co vlastně znamená ten podivný název 19061 dní kluka, který neměl přežít?
Byl jsem uzlíček, který přišel na svět sotva dvoukilový a s měsíčním předstihem. Ten příchod si nepamatuju, ale z vyprávění rodiny jsem strávil asi měsíc sám v nemocnici. Bez matky. Pouze v péči doktorů a inkubátoru.
Když jsem se po týdnech zřejmě chladné samoty dostal konečně domů, byl jsem děťátko velice vděčné za každý dotek. V nemocnici jsem si asi užil své. Proplakal či pronaříkal jsem zřejmě hodně času, aniž by někdo přišel a ukonejšil mě.
O to víc jsem byl údajně vděčný, když si mě přinesli domů.
A lékařka, která se o mě po narození starala, se na mě prý jezdila dívat ještě další měsíce, možná roky. Zajímal ji osud chlapečka, kterého – dle vlastních slov – sebrala hrobníkovi z lopaty.
Ta malá dušička, malý uzlíček masa a kostí, chumáček energie, měl obrovskou vůli a touhu žít.
A možná právě proto, že jsem se tak nadřel, abych tady zůstal, mi život nadělil pestrost. Jako by si řekl: když jsi na mně tak trval, tak si mě užij. Po všech stránkách. Ať to stojí za to.
A naložil mi, co se do mě vejde.
Příběhy, které chtějí ven
Všechna ta krása, utrpení, boje i uvědomění se postupně jako vzpomínky a příběhy vynoří nejprve na papíře, pak v počítači a následně na blogu nebo sociálních sítích.
A nakonec třeba i ve formě knižní. Kdo ví.
Nechám jednotlivé vzpomínky a příběhy žít vlastním životem. Budu je šířit do světa a do éteru a nechám se překvapit, jakou cestou se vydají. Kam se vydají – každá samostatně, nebo dohromady.
Zda spolu zůstanou jako celek, nebo jen po částech. Nebo třeba v menších shlucích.
Kdo ví. Nechám se překvapit. Uvidím, co z toho bude.
Hlavně se tím chci bavit. A pokud to přinese mně i ostatním i něco navíc, pak jedině dobře.
Kluk, který tu neměl být
Bude to jízda životem, kterou si stěží v jeho počátcích dokázal kdokoliv představit.
Co všechno život přinesl klukovi, který tady neměl být. Klukovi, který v předškolním věku trpěl záchvaty epilepsie a během dětství trávil další týdny, ne-li měsíce, po doktorech a nemocnicích.
A možná právě tam byl základ odolnosti i nezdolnosti.
Začínáme. Vzhůru po stopách těch 19061 dní…
