Článek
Žvýkáním za světový mír! Kousáním k ozdravení lidstva!
Dnes trochu lehčí téma. I když je vlastně vážné a důležité. Proč si ale i z vážných věcí nedělat trochu legraci? Utrpí tím jejich význam? Nemyslím si. Spíš se stanou lidštějšími a srozumitelnějšími. Takže – žvýkejte. A klidně co nejvíc.
Jídlo jako meditace
Slyšeli jste někdy, že i obyčejné jídlo může být meditací? Oslavou přítomného okamžiku? Je to tak. Záleží jen na našem přístupu. Když jíme vědomě, může se z toho stát malý rituál – oslava života a překvapivě příjemný zážitek.
Až budete příště na obědě nebo večeři, zkuste se rozhlédnout. Kolik lidí drží v ruce mobil? Během čekání na jídlo se to ještě dá pochopit. Ale při samotném jídle? To už je jiný příběh. Možná si to v restauraci tolik neuvědomujeme. Nebo si to jen nechceme přiznat. Doma je to ale často horší – od snídaně po večeři. Jakýsi zombie mód.
Může to vypadat jako drobnost. Osobní věc. Jenže dopady na naše zdraví – fyzické i psychické – jsou překvapivě velké.
Zapomenutý rituál
Jídlo by mělo být požehnáním. Činností, které věnujeme plnou pozornost. V ten moment by nemělo existovat nic jiného. Už samotné čekání na jídlo může být přípravou – zpomalením, zklidněním, naladěním těla.
Zkuste si vybavit, jak většinou jíte. Kolikrát je jídlo až na okraji vašeho vnímání? Co může tělu dát potrava, když u ní čteme, telefonujeme nebo sledujeme obrazovku? Spíš potíže než užitek. A dříve či později potíže opravdu značné.
Když jsme rozptýlení, jíme rychle, hltáme a často ani nevnímáme chuť. Výsledek? Těžký žaludek, tlak v břiše, někdy i bolest na hrudi či zádech. K tomu nervozita, únava, napětí. Proč asi?
Změna úhlu pohledu
Podívejme se na to z jiného úhlu. Proměňme čas jídla v plný zážitek. V rituál klidu, uvolnění a proudící energie. Už samotné čekání na jídlo můžeme využít jako přípravu.
Vnímejte, jak sedíte. Uvědomte si, kde vás něco tlačí, pobolívá nebo kde cítíte napětí. Zkuste se uvolnit. Pomůže už samotný posed – pokud je správný. Žádné pololežení se zkroucenou páteří. Narovnejte se. Už jen rovný postoj a posed nám umožní lépe a volněji dýchat. A právě to je při jídle zásadní.
Jak by nám mohlo být po jídle dobře a lehko, když se nám u něj špatně dýchá?
Posaďte se na židli. Nohy mějte zhruba v pravém úhlu a chodidla opřená celou plochou o zem. Záda rovná, ale ne strnulá. O opěradlo se opírejte jen minimálně, ideálně vůbec. Důležité je, aby vám to bylo příjemné.
Rovná záda však nedržte křečovitě silou. Vnímejte, čím se vaše tělo židle dotýká. Zaměřte pozornost na oblast mezi genitáliemi a konečníkem – hráz. Jemně se o ni opřete. Chvíli si s tím pohrajte, klidně se lehce pohupujte, abyste tuto oblast co nejlépe procítili.
Jakmile se o ni dokážete přirozeně opřít, zjistíte, že záda se drží téměř sama – bez zbytečného napětí a úsilí. Je to pozice, ve které se dá nejen jíst, ale i odpočívat. Ideální start.
Je to vlastně pozice, ve které se dá skvěle odpočívat, a dokonce i meditovat. Můžeme v ní dosáhnout hlubokého uvolnění. A právě o to nám jde. Krásná příprava na konzumaci jídla. Ideální rozpoložení. Nastává čas přijímat potravu.
Opřeme se o hráz, nohy necháme volně, chodidla plně na zemi. Ramena uvolníme a necháme klesnout dolů. Často je totiž nevědomky taháme k uším – nejen při jídle, ale třeba i při cvičení, u shybů nebo kliků. A pak se divíme, odkud se berou bolesti a napětí.
U jídla je to stejné. Když máme správnou pozici, tělo se uvolní a my se přirozeně naladíme na samotný rituál přijímání potravy.
Umění žvýkat
Nespěcháme. Sousta si pomalu vkládáme do úst. Každé důkladně rozžvýkáme a rozmělníme na co nejmenší kousky. Tím podpoříme tvorbu slin, které zásadně pomáhají trávení. Soustředění na žvýkání nám zároveň pomáhá zbavovat se těkavých, zbytečných myšlenek, které v daný okamžik nejsou důležité – a někdy jsou dokonce až toxické.
Pokud samotné žvýkání mysl úplně neuklidní, máme k dispozici dalšího pomocníka. Vnímejme naplno chuť jídla i pití. Užívejme si ji. Klidně si můžeme zamručet blahem, mlasknout slastí nebo jídlo pochválit – v duchu i nahlas.
Okolí si může myslet své. Ať už vypadáme jakkoli, není to náš problém. Názory zvenčí o nás často neříkají téměř nic, zato hodně vypovídají o těch, kdo je vyslovují. To nám může pomoci vyrovnat se s případnými pocity trapnosti. Ty se zpočátku objevit mohou, ale jakmile se z toho stane návyk a zamilujeme si jeho přínosy, přestaneme to řešit úplně.
Malý osobní rituál
Já sám k vědomému žvýkání a pochvalování jídla často přidávám ještě jednu věc. Promlouvám k jídlu i pití. Jen v duchu – nahlas by to už na okolí mohlo být trochu moc a možná by to přivolalo i Chocholouška.
Vodě vyznávám lásku a opakuji jí: miluju tě. Doprovázím to jednoduchou mantrou – zdravá, křišťálově čistá, pramenitá voda.
I s jídlem vedu tichý, láskyplný dialog, jen slova jsou trochu jiná: zdravé, výživné, prospěšné jídlo. Děkuji ti.
Vyzkoušejte to. Uvidíte – nebo spíš ucítíte – ten rozdíl. Možná se to zdá jako maličkost, drobný detail, skoro prkotina. Přesto se z něj může stát první kamínek mozaiky, která postupně rozkvete do nečekané krásy, hloubky a síly. Základ, který může proměnit naše fyzické i psychické zdraví.
Život je často o detailech. A někdy stačí jediné zrnko, aby se dala do pohybu lavina.
Přeji vám, aby se tento zpočátku možná trochu podivínský rituál stal vaším vlastním malým kvantovým skokem k naplněnějšímu, zdravějšímu a krásnějšímu životu.
