Článek
Jak trávíme den, tak spíme v noci
O tom, že každá noc je odrazem našeho dne, nemůže být pochyb. Jak by tomu vlastně mohlo být jinak? Není bláhové myslet si, že pokud den stojí za nic, bude noc úžasná?
Přes den jedeme na plný výkon, téměř se nezastavíme, odbýváme jídlo a sami k sobě jsme zkrátka velmi necitliví. A pak si jdeme lehnout a očekáváme, že si báječně odpočineme. Opravdu můžeme být tak naivní?
Jak vlastně končí takový hektický den, kdy jsme jeli od rána do večera takzvaně přes šrouby? Polomrtví a na pokraji energetického kolapsu se večer nadlábneme. Doháníme to, co jsme přes den nestihli a zanedbali.
Mnozí si dokonce večer, a často i na noc, „dopřávají“ kávu. Ti „uvědomělejší“ si dají pivko nebo vínečko. U toho všeho ještě buď scrollujeme na mobilu, nebo koukáme na televizi. Nejlépe obojí naráz. Už jste někdy slyšeli, že pouhé sledování podsvícené obrazovky nás může stát několikanásobně více energie než například běh?
Asi je mnoha lidem jasné, že jít si zaběhat těsně před spaním není pro kvalitní spánek ideální. Přesto běžně děláme věci, které tělo zatěžují ještě mnohonásobně více.
Život na autopilota
Proletíme dnem v jakémsi autopilotu, často připomínajícím zvláštní zombie mód. Všechno stihnout, co nejvíce toho urvat a pak v noci nabrat síly do dalšího kola na této šílené centrifuze. A tak den po dni, měsíc po měsíci a rok za rokem.
Dlouho to můžeme celkem zvládat, protože zejména v mládí je naše tělo téměř nezničitelné a vydrží skoro všechno. Jenže roky utíkají a deficit sebeúcty k vlastnímu tělu narůstá. Až to nakonec přestane fungovat.
Nejde usnout. Člověk se pouze převaluje a má pocit, že mu z toho přeskočí. Nebo se uprostřed noci probudí, někdy celý zpocený, a už neusne. Pokud se mu to podaří, tak až k ránu. A právě v tu chvíli začne zvonit budík.
Nedá se očekávat, že po dni, který se podobá sebemrskačství a v němž se sebeúcta zcela vytratila kdesi po cestě, bude noc skvělá a my si báječně odpočineme a vyspíme se do růžova. Když už se nám občas, zcela výjimečně, podaří usnout a spát, stejně se ráno cítíme jako zbití a s regeneračním, síly a energii obnovujícím odpočinkem to má pramálo společného.
Pokud na sebe nezačneme být hodní, těžko se něco změní k lepšímu. Spíše to s námi půjde dál z kopce a vyústí to v nějaký nepříjemný zdravotní průšvih.
Tělo potřebuje čas na zabrzdění
Co s tím? Je to vlastně snadné. A složité zároveň. Ovšem záleží to jen a jen na nás samotných.
Pokud rozjedu automobil na sto dvacet, těžko si mohu myslet, že ho lze okamžitě zastavit na pětníku. Je nám jasné, že brzdná dráha bude docela dlouhá.
U stroje je nám to jasné, ale sami u sebe a u našeho těla to nerespektujeme. Autu dopřejeme servis a průběžné opravy a bereme to jako samozřejmost a nutnost. Sami u sebe to však ignorujeme.
Kolik hodin denně třeba jíte? Víte to?
Kolik hodin uběhne mezi vaším prvním ranním a posledním večerním soustem a douškem? Je to alespoň méně než 12 hodin? I to není nic moc, ale pro začátek je to lepší než nic.
Optimální by bylo časové okno mezi 10 až 11 hodinami. A ve zbytku čtyřiadvacetihodinového cyklu pouze čistá neperlivá voda. Nic víc. U jídla si zakažte mobil, počítač i televizi. Odložte při něm i knihu nebo noviny. A jezte i pijte v klidu a pomalu. Vychutnávejte si to.
Kouzlo odpoledního „šlofíka“
Co takhle dát si po obědě „dvacet“?
Nemyslitelné? Já vím, že je to velmi často složitě proveditelné a někdy i opravdu nemožné. Ovšem takových 20 minut v rozmezí mezi 13. a 15. hodinou, kdy stejně máme pokles energie i výkonnosti, udělá divy.
I pokud si lehnete, do 20 minut tělo neupadne do hlubokého spánku, i kdyby se vám podařilo usnout. Ovšem i tak se báječně osvěžíte a budete mít mnohem větší chuť i energii do práce a jiných aktivit.
Zkuste to. Třeba si pouze sednout a zavřít oči. Cokoli, co naruší mód neustálého a nepřerušeného „tlačení na pilu“. Se zavřenýma očima můžete přidat i nějaká zklidňující a relaxační dechová cvičení. Anebo se jen tak zastavit a odpočívat.
Odpolední retardér
Odpoledne byste si měli nastavit na určitý čas jakýsi pomyslný retardér. Čas, od kterého daný den začnete brzdit, abyste do postele nevletěli v plné rychlosti jako urvaný vagón. Tedy bez skřípějících brzd na pokraji funkčnosti.
Pomalu ubírejte páru pod kotlem. K utlumení mohou posloužit i červené brýle filtrující nevhodné modré a zelené světlo, které náš organismus „hecuje“, protože mu připomíná svítání, a tím ho vnitřně mate a nutí ke zvýšené aktivitě.
Jde o to více naslouchat sami sobě a svému tělu. Více kopírovat denní biorytmus. Tělo se vám za to odvděčí. Dříve nebo později. Záleží na tom, jak hodně uctiví sami k sobě začnete být a také kolik let jste to přeháněli. Stojí to však za to. A vy byste hlavně měli za to stát sami sobě.
Odraz vyladěného dne se pak projeví ve zlepšení spánku.
Večerní ohlédnutí
Zkuste si někdy večer, než si půjdete lehnout, napsat na papír krátké ohlédnutí za právě končícím dnem.
Reálně zhodnoťte, co jste kdy a jak dělali, co jste kdy a jak konzumovali. Pak se na to podívejte a sami pro sebe si zhodnoťte, jakou noc si jako odměnu za končící den zasloužíte. A buďte k sobě upřímní! Snažte se o to. Děláte to sami pro sebe.
Jednoduchý check-list dne
Dám malý příklad, pokud si někdo neumí představit, co po něm chci.
Snídal jsem? Ano, či ne.
Pracoval jsem s chutí a nadhledem? Nebo jsem vůbec nic nestíhal a měl stažený žaludek stresem?
Jaký byl oběd? Fast food, restaurace, nebo dokonce domácí strava?
Jak probíhala konzumace jídla? Ve spěchu? Ve stoje? S mobilem v ruce? Nebo v klidu, s úsměvem, pomalu a uvolněně?
Na jídle jsem si vědomě pochutnal? A co večeře? V kolik hodin a v jakém rozpoložení?
Káva, energetické nápoje a alkohol? Dal jsem si něco, či nikoli? A v jakém denním čase?
WC – jaké bylo? Kolikrát? Jaký byl výsledek v míse? Co jsem při tom dělal?
Vylučování je totiž také důležitým ukazatelem kvality dne a života vůbec.
Však znáte to rčení: „Ten dnešek byl vážně k posrání.“ Záchod je totiž takzvaná alfa-buňka. Slouží k vylučování, a tedy k úlevě. Neměli bychom si tam číst, natož sjíždět mobil. Je to čas pro nás a naše zpomalení. Úleva a forma odpočinku.
Čas sám pro sebe? Žádný? Dvacet minut?
Relaxace po obědě? Relaxace a zklidnění po večeři?
Cesta ke kvalitnímu spánku
Je to takový základní check-list, který vám po upřímném vyplnění okamžitě ukáže, jaký skutečně byl váš den. Už ho nezměníte a spaní vám to v daný den nejspíš nezachrání. Pomůže vám to ovšem uvědomit si, co by se mohlo a mělo zlepšit v dalších dnech.
Vědomě tak můžete sami na sobě zapracovat a obraz dne postupně vylepšovat až k optimálnímu cíli, kterým je noc vydatného, úplného, energií a síly obnovujícího a uzdravujícího spánku. Přeji hodně zdaru na této cestě k sobě samým a báječnou relaxaci i odpočinek.
Probouzejte se opět každé ráno vyspaní do růžova!
