Článek
Budou v životě chvíle, kdy se ti bude zdát, že se nemůžeš už ani nadechnout. Kdy budeš mít chuť brečet nebo řvát. Zařvi si, když se ti uleví. A nikdy nezadržuj slzy. Ať jsi žena, nebo muž. Slzy jsou slova vycházející ze srdce. Je potřeba jim dát průchod. Stejně tak emocím. Ty nesmíme zadržovat, protože jejich dlouhodobé potlačování poškozuje naše zdraví a může vést i ke smrti.
Slzy nejsou slabost
Jeden z nejbližších mužů mého života se za své slzy styděl a stálo ho to život. Nechtěl svými emocemi zatěžovat rodinu a přivodil si mrtvici. Během několika dní pak odešel z tohoto světa. Nečekaně a zbytečně brzy. Chlapi prý nepláčou. Nesluší se to. Taková blbost. Slzy přece z nikoho neudělají menšího chlapa, než jakým ve skutečnosti je. Jsou projevem lidskosti, ne slabosti.
V těch nejtěžších chvílích je zapotřebí klid. Zpomalit, klidně se i zastavit. A zhluboka se nadechnout. Dech je ve stresu, panice i strachu plytký. Tělo napjaté a stažené. Změnou způsobu dýchání to lze zastavit nebo alespoň zmírnit. Fyziologické projevy úzkosti, stresu, strachu a dalších negativních potvor nejdou dohromady s hlubokým a klidným dechem.
Jen vědomou změnou způsobu dýchání můžeme tyto démony vytlačit pryč z daného okamžiku. Dech dokáže zcela změnit pocit i stav našeho těla. K tomu je dobré si uvědomit, že vždy může být i hůř, a zároveň mít na paměti, že život před nás nikdy nestaví problémy, překážky a obtíže, které nejsme schopni zvládnout.
Překážky nejsou problém, ale život
Je jednoduché se vzdát, poddat se a nechat se vláčet osudem a okolnostmi. To dokáže naprosto každý. Nejsou k tomu zapotřebí žádné zvláštní dovednosti ani schopnosti. Ani odvaha.
Pokud se však k obtížím postavíme čelem, může a bude to bolet. Za překonání těch obtíží a nepohodlí nás však život odmění. Posuneme se dál. Získáme sebedůvěru. Hodnotné uvědomění. Budeme vědět, že jsme se dokázali k problému postavit čelem a vyřešit ho. Překonali jsme sami sebe. A na tom se dá stavět, až nám život postaví do cesty další překážku. A věřte, že postaví.
Bez obtíží a překážek by byla v životě nuda. K čemu by ten život vlastně byl? Za co by stál? A my uvnitř sami sebe víme a cítíme po každé překonané obtíži, že pokud jsme to dokázali jednou, zvládneme to i podruhé. A potřetí, počtvrté. Dokážeme to tolikrát, kolikrát to život před nás postaví. Časem v tom můžeme najít i zalíbení. A zjistíme, že tolik věcí vlastně problémem ani není.
Většina bitev se odehrává jen v naší hlavě
Problémy a obtíže si vytváříme hlavně ve své představivosti. Dělat z komára velblouda, to nám opravdu jde. Pak postupně přestaneme problémy a obtíže nazývat problémy a obtížemi. Budeme je prostě nazývat životem. Pestrým a podnětným. Životem, který nás kultivuje a posouvá dopředu. Životem, který volně plyne a nepřestává nás překvapovat. A tak by to mělo být.
Máme vždy možnost volby. Je jen na nás, zda zvolíme útěk a porážku, nebo přijmeme výzvu a poradíme si s ní. Život za to stojí. A hlavně – my sami sobě za to stojíme!
