Článek
Co zní lépe? Na konci sezóny, když už bylo rozhodnuto o záchraně v první lize, jsem v dresu florbalového klubu z Ústí nad Labem nastoupil do extraligového utkání proti Brnu? Nebo: Mám ve florbalové extralize průměr jeden gól na zápas?
Rád si samozřejmě hraju s tou druhou variantou. Je marketingově mnohem uchopitelnější.
Z atletické dráhy na florbalové hřiště
Florbal jsem začal hrát na začátku milénia. V té době byl v Česku teprve v plenkách. Bylo tedy možné přijít na trénink klubu prakticky z ulice a vyzkoušet si, zda to půjde, nebo ne. Tréninky i letní soustředění byly společné pro celý kádr, tedy pro A i B tým.
Závodně jsem začal hrát florbal po ukončení atletické kariéry a několika letech strávených na turnajích v plážovém volejbalu. Oběma těmto sportům věnuju vlastní kapitolu svého příběhu.
Odehrál jsem několik sezón, nejprve ve čtvrté lize a po postupu ve třetí. Zpočátku jsem nastupoval v útoku. Kterého kluka nebo chlapa by nelákalo střílet góly? Mé nohy však už nebyly tak „ostré“ jako v nejlepších atletických letech, a proto jsem se postupně stáhl do obrany. Tam jsem také mohl lépe využít svou zarputilost a poctivost.
Zápas pro dědu
Dát gól na tréninku nebyl až takový problém. Těch jsem nasázel stovky. V soutěžním utkání se mi to však dlouho nedařilo. Den, kdy se to zlomilo, si budu pamatovat navždy.
Bylo to v utkání čtvrté ligy ve sportovní hale UJEP v Ústí nad Labem. Jméno soupeře si už nevybavím. Hrálo se někdy začátkem ledna 2001, pár dní po úmrtí mého dědy Zdeňka. Byl mým velkým fanouškem a já chtěl jeho nečekanému odchodu vzdát hold tím nejlepším výkonem na hřišti. Možná i on odtamtud seshora vedl mé kroky a především mé ruce.
Můj zápis v kanadském bodování utkání byl 2 + 1. Nikdy předtím ani potom jsem nic podobného nezopakoval. Navždy to zůstalo jediným zápasem, ve kterém jsem dal více než jeden gól.
Bylo to moje rozloučení s nejdůležitějším mužem mého života. Stěží jsem tehdy zadržoval slzy. Věděl jsem, jak by byl pyšný, kdyby mohl sedět na tribuně.
Odměna v podobě extraligy
Největší okamžik mé florbalové kariéry však přišel o pár týdnů později. Jako motivaci i určitou odměnu za roky strávené v klubu mi bylo umožněno nastoupit na konci sezóny 2000/2001 do extraligového zápasu Ústí nad Labem proti Brnu.
Bylo to utkání, ve kterém už ani jednomu týmu o nic důležitého nešlo. Pro mě však představovalo jakýsi vrchol celoživotního sportovního snažení.
Mé sny o volejbalové extralize vzaly za své už někdy kolem patnácti let kvůli mému nevysokému vzrůstu. Kvůli zdraví a přemotivovanosti skončily kolem mých dvaadvaceti let i sny o reprezentačním dresu v atletice. Jako by se všechny tyto zmařené touhy toho dne propsaly do jediného okamžiku.
První střela, první extraligový gól
V sedmé minutě utkání jsem svou první střelou otevřel skóre. Po nahrávce „Greše“ Skořepy, což je shodou okolností také rodné příjmení mé paní Lenky a našich dcer.
Lenka byla samozřejmě na tribuně a dostala jeden důležitý úkol: natočit na kameru tyto zásadní okamžiky mé sportovní kariéry.
Do emocí bezprostředně po gólu by se daly vměstnat všechny ty roky dřiny, bolesti a odříkání. Kluci z mančaftu jako by to podvědomě vycítili, a tak na mě naskákala celá střídačka, jako bychom právě v prodloužení vyhráli extraligový titul. Soupeři z Brna po sobě jen nechápavě pokukovali. Utkání přitom nebylo ani v polovině první třetiny.
A co myslíte, Lenka na tribuně?
Pochopitelně ten gól nenatočila. Připadalo jí, že se zrovna nic důležitého neděje, a tak kameru vypnula. Největší chvíle mé sportovní kariéry proto zůstane pouze v mých vzpomínkách.
Ale stejně ji miluju i po více než čtvrtstoletí, co jsme spolu.
Lepší než Jarda Jágr
Vybavuju si, že jsem přispěl i ke druhému gólu. Byl jsem však zklamaný, že mi nebyla přiznána asistence. Mít extraligový průměr dva body na zápas, to bych byl lepší než Jarda Jágr.
Ovšem i průměr jednoho gólu na zápas je fajn.
Celé utkání jsem nedohrál. Od jeho poloviny jsem fyzicky přestával tempu stačit, a tak jsem uvolnil místo dalším spoluhráčům z „béčka“, kteří si také chtěli vyzkoušet hru na nejvyšší úrovni.
Zřejmě i díky tomu se týmu nepodařilo vedení udržet a USK Slávie Ústí nad Labem utkání s Bulldogs Brno prohrála, těsně 5:6.
Řadový zápas florbalové extraligy, který však v paměti nás, jeho účastníků, zůstane už napořád…
