Článek
Snad každý z nás toto sousloví ve svém životě použil. „Nikdy v životě bych…“ a dosaďte si to své. Dlouhé roky jsem toto sousloví také běžně používal. Až do jednoho rána na Drakeově průlivu cestou z Antarktidy.
Pamatuji si to, jako by to bylo dnes. Jedno prosincové ráno roku 2007 u kormidla malé jachty Bona Terra kdesi na vlnách nejbouřlivějšího moře světa. Obávaného Drakeova průlivu.
V dáli jsem spatřil velkou výletní loď. A okamžitě se mi vybavil okamžik, tehdy starý necelých pět let. V únoru 2003 jsme se s bratrem Michalem vraceli z mé první návštěvy bílého kontinentu. Vybavilo se mi, jak jsme tehdy stáli na podobném výletním ledoborci, opření o zábradlí. V dálce jsem tehdy zahlédl jachtu. Ihned jsem smrtelně vážně prohlásil: „Nikdy v životě by mě sem na tohle moře nikdo nedostal na takové lodičce!“
Ano, život má smysl pro humor. A umí nás krásně vyškolit při každém nerozvážném kategorickém prohlášení, které jde proti podstatě toku života. Život plyne a, ať se nám to líbí nebo ne, je nepředvídatelný a, byť se o to můžeme snažit, jak chceme, také nenaplánovatelný. Pokud to nevíme nebo na to zapomeneme, velice rád nám to připomene. A často způsobem nezapomenutelným.
Necelých pět let od mého kategorického prohlášení jsem stál u kormidla ještě mnohem menší jachty, než kterou jsme tehdy potkali. Jakmile jsem v dáli uviděl onu velkou loď, ihned se mi to vybavilo a já se zasmál i zastyděl. Okamžitě jsem pochopil, jak směšné a nesmyslné je každé podobné prohlášení.
A tak si dávám veliký pozor, abych už nikdy neříkal nikdy. Nechávám se životem přirozeně překvapovat a sám sobě dopřávám možnost co nejplynuleji a nejpřirozeněji žít.Život ví lépe než já, kam mě má zavést. A čím méně mu stojím v cestě svými jistotami, tím zajímavější bývá cesta.
