Článek
Obnovení britské zahraniční reputace. Ekonomický růst. Zastavení migrační vlny. To vše slibovali autoři Brexitu a nic z toho se dodnes nenaplnilo. Většina britských občanů považuje Brexit za kompletní selhání, jež přineslo více zlého než dobrého. Mezitím opět roste snaha o politickou a vojenskou spolupráci mezi Londýnem a Bruselem a náklonnost Britů vůči kontinentu. Mohou tyto změny vést k nové éře spolupráce? Nebo je čeká ztroskotání?
Následky referenda
„Toto není konec, ale nový začátek.“ To prohlásil premiér Boris Johnson 31. ledna roku 2020, kdy po dlouhých letech vyjednávání konečně skončil proces Brexitu. Velká Británie opustila Evropskou unii a mnohým se zdálo, že konečně začne ona dlouho slibovaná éra prosperity. Podobně asi přemýšlel i sám Johnson, který Brexit dlouhodobě podporoval a na programu jeho úspěšného zakončení triumfoval ve volbách roku 2019. Místo dalších triumfů však Johnson musel o dva roky později v hanbě rezignovat, což vedlo k postupnému úpadku jeho strany. Konzervativci v prvních volbách od konce Brexitu (v červnu 2024), nakonec zažili historický propadák.
Součástí tohoto fiaska byla i rána, kterou opuštění EU zasadilo britské ekonomice. Zprávy od předních expertů jsou ve svých závěrech nemilosrdné. Británie by při setrvání v EU měla k roku 2024 o 10% větší platy a o 2 až 3% vyšší HDP. Tyto následky se navíc budou prohlubovat přinejmenším dalších 10 let. Slibovaný růst obchodu s ne-evropskými zeměmi se nedostavil stejně jako vyšší financování veřejného sektoru. A dodnes tak oblíbená migrace? Ta se propadla během pandemie, ale nyní opět roste. Dost na to, aby si z ní politické strany opět udělaly strašáka na voliče. Mimochodem to jsou stejné strany, které chtěli migraci vyřešit Brexitem.
Britská veřejnost není slepá a následky Brexitu jsou pro ní dodnes hořkou otázkou. Lednový průzkum pro společnost YouGov je toho velmi dobrým příkladem. Pouhých 30% Britů prohlásilo Brexit za dobré rozhodnutí a více než 55% za špatné. Zatímco zde se ještě dá vidět jasný rozdíl mezi těmi, kdo v samotném referendu volili a 60% těch, jenž volili pro opuštění EU toto rozhodnutí stále podporuje, průzkum o následcích Brexitu je daleko dramatičtější. Pouhých 10% Britů a 33% bývalých pro-Brexit voličů považují následky opuštění EU za dobré pro Británii. Za špatný je proces jasně považován ve všech důležitých ekonomických a politických otázkách s výjimkou obnovení suverenity britských zákonů, kde jsou názory více vyrovnané.
Odchod z Evropské unie také poškodil samotnou jednotu Spojeného království. Nekonečné hádky o budoucnosti hranic mezi Irskem a Severním Irskem málem zničily celý proces a místní kompromis dodnes poškozuje důvěru občanů Severního Irska vůči Londýnu. S velkou nechutí je Brexit dodnes brán ve Skotsku, kde mnoho voličů odmítlo podpořit nezávislost své země právě kvůli setrvání v EU. Není tak divu, že se v obou regionech znovu vynořil přízrak nezávislosti. V Severním Irsku je podpora pro sjednocení stále poměrně nízká, kolem 40%, ale průzkumy ve Skotsku dlouhodobě ukazují, že by nové referendu o nezávislost mělo velmi dobrou šanci uspět.
Existuje však veřejná podpora pro návrat do EU? Již zmíněný lednový průzkum dává podporovatelům návratu do unie 51% oproti pouhým 31% odpůrcům. Je nutné dodat, že zatímco čísla o následcích Brexitu zůstávají poměrně stabilní, ochota znovu se připojit k unii dosud prochází velkými změnami a většinou se nepohybuje nad 50%. Přibližně pětina britských voličů si navíc otázkou EU není jistá a jejich hlasy by se v případném novém referendu pravděpodobně staly rozhodujícím hráčem. Přes tyto dodatky je voličská podpora pro návrat do Evropské unie dlouhodobě silná. Co však politická vůle?
Politická vůle
Návrat do EU či alespoň obnovení části bývalých dohod má v britské politice řadu podporovatelů. Z menších politických sil můžeme třeba mluvit o místní straně Zelených či SNP, hlavní straně skotských nacionalistů, jenž by však v EU raději viděla nezávislé Skotsko. Jsou to však Liberální demokraté, kdo platí za největšího šampióna britského návratu do Evropy. Jejich energetický předseda Ed Davey dokázal svou stranu dovést k více než 70 křeslům v parlamentu, což je nejlepší výsledek strany v historii. Davey a jeho poslanci jsou hlasití v návrzích na bližší vztahy s EU a dlouhodobě se snaží lákat voliče svými návrhy na nové referendum, které by mohlo zvrátit Brexit.
Na druhé straně debaty o EU stojí britští Konzervativci a krajně pravicová Reforma. Pozice Reformy, kterou vede největší stoupenec Brexitu Nigel Farage, se v otázce Evropy téměř definitivně nijak neposune a podobně to pravděpodobně bude i u Konzervativců. V minulých volbách stranického vedení jasně triumfovali zastánci proti-evropské pozice, kteří si stojí za názorem, že se Brexit možná měl provést jiným způsobem, ale nyní se už s ním nedá nic dělat. Konzervativci a Reforma nyní navíc soutěží o podobné voliče a snaží se udržet podporu zbytků tvrdého jádra podporovatelů Brexitu, kteří jim mohou zajistit důležitou výhodu v příštích volbách.
Názor všech těchto stran je sice důležitý, ale spíše z dlouhodobého hlediska. Velká Británie využívá většinový volební systém. Ten sice většinou zaručuje vítězné straně jasnou parlamentní převahu, ale také znamená, že se všechny ostatní strany stanou součástí opozice (koalice jsou v Británii velmi neobvyklým výsledkem voleb). Konzervativci i Reforma mají dle současných průzkumů velkou šanci vyhrát příští volby a čím dál výše se posouvají také Liberální demokraté, ale v současném parlamentu mnoho nezmůžou. Až do příštích voleb bude o otázkách Evropy a Brexitu rozhodovat vládnoucí Labouristická strana a její pozice je hlavní překážkou jakéhokoliv návratu do EU.
Ironií osudu je, že naprostá většina voličů vládní strany považuje Brexit za katastrofu a návrat do EU za dobrý plán. I mnoho stranických poslanců se o návratu do Unie vyjadřuje jako o výborném nápadu, ale také ho považují za myšlenku nevhodnou pro současnou dobu. To je především způsobeno jasně vyhraněnou pozicí stranického vedení, které otevřeně odmítá nejen kompletní návrat do EU, ale také obnovení celní unie či volného pohybu osob. A v této pozici je současný vládní kabinet neochvějný.
Labouristé se s touto pozicí nijak netajili. Zachování Brexitu bylo součástí jejich volebního programu a současný premiér Keir Starmer prohlásil, že se otázka vstupu do EU za jeho vlády probírat nebude. Zajímavé je, že by Starmer neměl pro vyhlášení referenda ani podporu veřejnosti. Výše zmíněné průzkumy sice ukazují silnou podporu pro EU a odpor k Brexitu, ale na druhou stranu neukazují podporu pro referendum pod současnou vládou. Keir Starmer a jeho vláda dle nich nemají mandát na vyhlášení nového referenda, což je názor většinou vycházející z překvapivě malého počtu hlasů, jenž labouristé obdrželi minulý rok ve volbách. Vláda nemá dostatečnou legitimitu a podporovatelé návratu do EU se bojí, že by tímto nedostatkem bylo poskvrněno i případné referendum.
Demoliční četa Trump
Právě kvůli této neochotě současné vlády se dlouhodobě zdálo nepravděpodobné, že by došlo k jakýmkoliv velkým posunům ve vztazích mezi EU a Británií. Premiér Starmer sice podpořil posílení spolupráce v určitých oblastech, ale pouze v těch věcech, jenž by nijak neohrozily výsledky Brexitu. Problém je také na straně Evropské Unie, jejíž představitelé několikrát prohlásili, že by případný britský návrat musel být podmíněn daleko užší vzájemnou integrací, což by pravděpodobně znamenalo ztrátu mnoha starých privilegií, jenž si Británie v rámci unie vydobyla. Zdálo se tak, že se situace v následujících letech nijak nezmění. A pak do funkce nastoupil Donald Trump.
Nový americký prezident se rozhodl vstoupit do zahraničních otázek se vší ohleduplností opilého nosorožce. Jeho útoky na ukrajinské válečné snažení, jednotu NATO a globální obchodní řád zasáhli celý svět a jinak to nemohlo být ani v Británii. Sám Trump má vůči ostrovnímu království o něco lepší mínění než o mnoha jiných zemích, což například vedlo k daleko menšímu zvýšení cel než obdržela EU. Cla však přesto šla nahoru a dobře vidět byla i americká změna v názorech na své alianční záruky. Trumpova popularita v Británii se prudce propadla a s ní byla poškozena také dlouhodobá myšlenky Anglo-amerického speciálního partnerství, na kterém mnozí stoupenci Brexitu postavili své vize budoucnosti.
Keir Starmer již v minulosti mluvil o svých plánech restartovat Brexitu, ale Trumpův návrat přeměnil vágní myšlenky na politickou nutnost. Británie a Evropská unie rychle začali přinášet nové návrhy na zlepšení vzájemných vztahů a posílení spolupráce, která by mohla sloužit jako náhrada za možnou ztrátu americké podpory. V první řadě stojí nový bezpečnostní pakt, který by nejen prohloubil vzájemnou vojenskou spolupráci, ale také by umožnil britským výrobcům podílet se na nových exkluzivních zbrojních kontraktech, kterými se EU snaží oživit svou vojenskou produkci. V této snaze byla dobrou zprávou nedávná parlamentní schůzka k otázkám EU, kde mnoho dříve skeptických labouristů vyjádřilo svou podporu pro novou éru spolupráce.
Právě kooperace ve zbrojení by byla vynikajícím začátkem pro obnovení vzájemných vztahů. Podporují jí nejen tradiční odpůrci Brexitu, ale také Konzervativci, jenž dlouhodobě volají po větším zbrojení v opozici vůči Putinovu Rusku a nová dohoda by mohla přivést hlavní opoziční stranu k mírnější evropské politice. V Británii samotné se kromě politických radikálů mnoho odpůrců nové smlouvy nenajde. Problém však vzniká v rámci EU, kde mnoho členských států žádá rozšíření dohody na ekonomické otázky. Obzvlášť Francie požaduje výměnou za vojenskou spolupráci britské ústupky v otázce rybolovu, což byla jedna ze sporných oblastí jednání o Brexitu.
Že by v době, kdy celá Evropa křičí o nutnosti čelit Rusku, mohla společnou bezpečnostní smlouvu potopit otázka lovení ryb se zdá absurdní, ale jedná se o nešťastnou realitu. Brexit vytvořil příliš mnoho vzájemných sporů, které se během jednání řešila nepříliš oblíbenými kompromisy a jakákoliv nová spolupráce tak bude nevyhnutelně čelit problémům, které se českému čtenáři mohou zdát kompletně absurdní. Přesto však nové jednání postupuje poměrně dobře a spolupráce s Británií se zdá na dobré cestě. Čím dá větší část labouristického vedení je ochotná přijmout radikálnější úpravy Brexitu a nové smlouvy s Evropou. Návrat do EU je zatím daleko, ale snad jsme již s Británií opustili nejhlubší dno vzájemných vztahů.
Zdroje a další četba:
Kaya, Ahmet et al: Revisiting the effect of Brexit [online] National Institute of Economic and Social Research, 2023, https://niesr.ac.uk/wp-content/uploads/2023/11/JC760-NIESR-Outlook-Autumn-2023-Global-Topical-Feature-v2.pdf?ver=0UVmDtGkLei2sHThzoFv
Seymour, Daniel et al: London’s economy after Brexit: Impact and implications [online] Cambridge econometrics, 2024, https://www.camecon.com/wp-content/uploads/2024/01/GLA_Impacts-of-Brexit-report_Final.pdf
Gye, Hugo; Singh Arj: The i Paper: ‚Softer Brexit‘ gathers pace as hopes of quick US deal fade [online]: https://inews.co.uk/news/politics/how-uk-eu-weapons-pact-brexit-reset-next-level-3634731?srsltid=AfmBOoqyr9cYNUAG9XfsAQFdxWELsd0L2O0p2RK6HURhEA2D8–rU3RD
Smith, Matthew: YouGov: Few Britons think Brexit has been good for anything [online]: https://yougov.co.uk/politics/articles/51500-few-britons-think-brexit-has-been-good-for-anything
