Dokážeme přeprat naše obézní geny?

Přesněji jde o teorii behaviorální náklonnosti k jídlu, kterou v rámci svých výzkumů zcela pregnantně definovala prof. Jane Wardle. Přesvědčivě ukázala, jak naše chování, včetně stravovacích návyků, ovlivňují genetické sklony v kombinaci s vnějšími podněty.

Ten, kdo má genetické dispozice k chuti na jídlo a nachází se v prostředí, kde může tyto dispozice uspokojovat, má výrazně větší sklon k tloustnutí než člověk, který tyto dispozice nemá, případně je má, ale není v prostředí, kde se je může naučit uspokojit.

Lapidárně řečeno, pokud se narodíte s takovou genetickou výbavou a jste v prostředí, které je bohaté na kalorické potraviny, různé stravovací rituály apod., pravděpodobně skončíte s nadváhou, případně obezitou.

Pro zajímavost: Jedním z podnětů k této teorii bylo i empirické zjištění, že obéznější část populace má tendenci tloustnout rychleji než zbytek populace, která nadváhou či obezitou netrpí. Z toho plyne, že ačkoli jsme všichni vystaveni stejnému obezitogennímu prostředí (žijeme ve srovnatelných podmínkách), nepůsobí na každého z nás stejným způsobem.

Průzkumy Jane Wardle jsou průlomové a my v Česku na ně aktuálně navazujeme.

Důležité je, že jsme schopni pomocí psychometrických nástrojů změřit konkrétní reakce na jídlo. Jde především o tendenci k přejídání, rychlost při jídle, sklon ke zvýšené chuti na jídlo či emoční přejídání. Dokonce jsme už dokončili validační studii psychometrického dotazníku od profesorky Wardleové adaptovanou na český jazyk a začneme ho aktivně využívat v praxi.

Právě díky těmto dotazníkům jsme schopni posoudit individuální profil klienta ve výše uvedených oblastech. Posunujeme se směrem, který nám umožní velmi efektivně snižovat nejen nadváhu jednotlivců, ale i prevalenci obezity v celé populaci. Otázkou je, zda už dokážeme genetické faktory náklonnosti k jídlu přeprat.

Jsme sice na začátku, ale zdá se, že to dokážeme. Podle naší poslední studie se zdá, že tyto genetické faktory jsou tzv. plastické, tedy je možné ovlivnit jejich intenzitu pomocí dobře cílené psychoterapie. Studie prokázala, že jsme schopni snížit právě sklon ke zvýšené chuti na jídlo a vnímání hladu. Jsme tedy schopni ovlivnit parametry, které se donedávna považovaly za geneticky podmíněné a relativně rigidní (obtížně změnitelné).